7 tipů pro vaření v přírodě na úrovni

Je zajímavým paradoxem, že když už někdo vyráží někam do úžasné přírody (ať již s rodinou nebo bez), bere si s sebou obvykle ty nejstrašnější a nejlevnější instantní věci, na jaké jen narazil. Jako by to snad byl nějaký nepsaný zákon dokonce. Takže, my si dnes na toto téma položíme zásadní otázku – jak si užívat přírody i dobrého jídla zároveň?

Když se člověk pohybuje po úžasných přírodních místech, vnucuje se samozřejmě otázka, proč si zde zbytečně kazit zážitky i žaludek nedobrými lacinými věcmi z výprodejů? Je mnoho chutných voleb, jak se najíst na dovolené a my se vám dnes pokusíme některé nabídnout...

Jsou mezi námi určití lidé, jenž si zakládají na tom, že si vaří vždy a všude sami, pro svoje chuťové buňky, ze svých vlastních ingrediencí a ve vlastní kuchyni. To rozhodně není špatný koníček, navíc, tím spíše se vám bude hodit v přírodě, jelikož tam jste jednak na dovolené a za druhé, obvykle vás zde nikdo nijak extra nehoní, takže si můžete vařit kdy a jak dlouho chcete.

No a vařit si sám v přírodě, to je zážitek, který překoná jen máloco – dá se prohledat okolí na suroviny (kopřivové listy, pampelišky, šípky, …) a případné koření (to podle sezóny a místa), takže se kreativní kuchařská mysl rozhodně může více projevit. Navíc, je to dobré pro posílení vaší kuchařské kreativity, takže se vaření venku v žádném případě nebraňte, instantním nejlevnějším čínským polévkám ale řekněte zcela rozhodné: „NE!“.

Jsou ale určité kompromisy, jichž si musí být vědom i ten nejlepší kuchař. Tak třeba, celkem logicky si z domu nevezmete na kolečkách (a s odvíjejícím kabelem vedle) ledničku, mrazničku či dokonce myčku. Zase, když už je člověk někde v přírodě, proč nezkusit něco nového, neotřelého, zajímavého a přitom zadarmo? Polévka z kopřivových listů či dokonce špenát z nich bude rozhodně zážitkem, na který většina celý život nezapomene (a bude na vás zajistit, aby to bylo výhradně v dobrém smyslu...).

I tehdy, když se náhodou ocitnete bez plynového vařiče, benzinu a lihu, pořád jste přece slušný kuchař(ka) a jako takový jistě zvládnete dobré jídlo kdy a kde chcete, není-liž pravda? A uvidíte sami, že to v přírodě není vůbec s vařením složité, ba naopak, a navíc, v přírodě více chutná (cestování po lesích a kopcích ale většina moderních lidí dlouho neustojí a začne se nacpávat sladkostmi ve všech formách, čemuž se samozřejmě snažte zabránit solidním jídlem).

Není to v žádném případě raketová věda, takže máte o to větší prostor k testování, zkoušení a dělání chyb. Ale klid, jste na dovolené, takže si můžete dovolit dělat, co a kdy chcete přece! Již jsme naznačili, že se vám patrně dostane do rukou zcela nové ingredience (kořeny lopuchu, salát z pampelišek, ...). I z takových základních věcí a surovin se ovšem dá jíst na úrovni!

I když vám příroda dává (ideálně v rámci platných zákonů místa, kde právě jste) možnost, zkusit cosi nového, neznámého a nevídaného, nic vám přirozeně ani nebrání v tom, vzít si staré osvědčené věci a jen si je „ponovu“ okořenit a připravit s věcmi, na jaké narazíte po cestě…

Když to zvládli jeskynní lidé tisíce let před námi, je zřejmé, že tento typ stravy i vaření máme všichni v naší DNA a když si občas nedáme něco venku z ohně, z nevysvětlitelných důvodů duševně scházíme. Doba nám ale pokročila, takže se samozřejmě rozhodně neobávejte použít nějaké moderní vymoženosti, které vám vaření / pečení / smažení všech forem usnadní. Přinesené věci vyžadující vaření / pečení typu fazole a brambory, teploměry, moderní nerezové hrnce a příbory, vařiče plynové i lihové, no zkrátka, cokoliv, co používáte běžně při vaření třeba na chatě a u čeho máte jisté tušení, že by se vám to mohlo hodit a nezbytné jsou i věci, jenž právě vaše rodina tak miluje – konzervám a instantním věcem se ale spíše vyhněte, jste v přírodě přece jen za nějakým tím novým zážitkem.

Lesní gril – Když už máte zapálený oheň ve vyhrabané a trochu zahloubené díře a po bocích dva ploché kameny, je způli vyhráno, takže teď již jen zbývá navíc počkat, až se začnou dělat uhlíky z vámi předem připravené hranice dřeva. Uhlíky se snadno kontrolují a dlouho hřejí, takže počkejte až zmizí všechny plameny a váš osobní lesní gril je na světě! Můžete na něj přitom dát, co chcete – hrnec s jídlem na ohřátí, pár špekáčků, a tak podobně. Kdo se zdráhá tomu, mít jídlo přímo na klacíčcích nad ohněm (třeba by nerad, aby se něco vylilo a bylo rázem po ohni), klidně může sáhnout po nějaké kovové mřížce a na ni vše umístit a pak už jen otáčet a čekat, až ucítíte, že je hotovo…
Lesní plotna – Její příprava je v zásadě úplně stejná, jako u lesního grilu výše, jen namísto klacků / železné sítě napříč přes ni položíte další velký regulérní a poctivý plochý kámen, ze kterého jsou okraje plotny (pozor na dokonalé vyvážení celé sestavy, protože to, jak budete hýbat jídlem i míchat něco bude neustále měnit těžiště, což některé konstrukce nemusí ve zdraví ustát!). Úplně stejně vám však poslouží i jakýkoliv plochý kus kovu nebo keramiky, co někde najdete.

Za oné konstelace, že máte v plánu používat jakékoliv přírodní listy a dřevo jako kuchařské nářadí, podložky, utěrky, servírovací náčiní a podobné věci, ujistěte se zprvu, že nejde o nic jedovatého, což speciálně platí pro rostliny a houby, jenž mají jedovatého jen něco (semena, kořen, stvol, ...).

Pečení na bodci – Velmi stará a osvědčená metoda, jenž se využívá klidně i u celých prasat, ale stejně tak se dá použít u všeho, co seženete – od myší, přes bažanty až po celá prasata, nebo pár špekáčků / metr kabanosu (propíchnut opatrně a co nejvíce). Jistě vám ale nemusíme připomínat, že lovit něco podobného u nás v lese lukem je pytlačení! Ujistěte se taktéž při výrobě bodce, že je to zcela a dokonale mokrý kus dřeva, protože když nebude, tak časem prohoří a vy ztratíte dané jídlo, resp. rázem jej budete připravovat pečením v popelu. Jeho použití je prosté – propíchněte jej celým masem od začátku až do konce. Pak jej položte na dva kousky dřeva tvaru „Y“ zapíchnuté těsně vedle ohně (též pozor na přehoření) a rázem máte rožeň, na němž se dá bodec otáčet a stejnoměrně opékat.
Zemní pec – Vyhrabejte jámu a vespod založte oheň. Může být větší, ať máte hodně uhlíků (zase na 100 % hlídat a dávat pozor na les!). Pozor i na to, že je nutné začít s celou akcí dobré 2 hodinky před vlastním pečením / vařením. Velikost oné jámy může být rozdílná podle typu jídla, co zde vaříte, ale klidně třeba celé kuře. Až je hotovo, zakryjte oheň kameny a položte na ně ono jídlo, posypte ho kořením, co najdete (jehličí dodá třeba špetku nahořklou chuť, lze maso i zamotat do listu maliny, kopřiv apod.) a vše zakryjte další živou trávou, větvemi či listím pro udržení vlhkosti (pozor na jedovaté věci!). Na to ještě naházejte hlínu a nechte věci vařit. Trvá to docela dlouho, celé prase klidně i půl dne až den. Takže, pokuste se odhadnout čas, popřípadě zkusit něco podobného nejprve doma na zahradě, ať tušíte, co od zemní pece můžete zhruba čekat. Výsledek obvykle bývá neuvěřitelně chutný.
Kamenná pec – I když tomu možná v první chvíli nebudete věřit, existuje i typ ohně pro přípravu jídla, jenž umožňuje kontrolovat teplotu! Postavte z kamenů po okolí malý krb a další jakoby nad ním (oddělovat je musí velký plochý kámen či kovový gril) a to pouze ze tří stran (jednu musíte nechat volnou kvůli vzduchu, palivu a jídlu). Nyní rozdělejte oheň okolo celé přední strany kamenné pece a počkejte, dokud oheň nezahřeje pec a tím pádem i pak cokoliv, co do ní posléze hodíte (horní část je samozřejmě určena pro vaření a spodní k topení). No a v závislosti na tom, jak moc nebo málo pod ni přiložíte, tím více nebo méně vám stoupne i teplota nad kamenem nahoře.

Pokud máte v partě jednoho jasného kuchaře, tak bývá dobrý a osvědčený nápad, že zatímco génius pracuje na svém vele-díle, tak my vyrazíme po okolí a snažíme se najít něco, co by při vaření podpořilo a pomohlo (pár hub, borůvek, ...). Neuškodí jistě se ani dopředu zeptat, co by se mu asi tak hodilo… ? (Minimálně dřevo to bude vždy!)

Dehydratace jídla – co se týče improvizovaného sušení jídla, tak to se dá provádět několika způsoby. Asi každý zná běžné sušení na slunci (to máte sice zadarmo, ale není to moc spolehlivý zdroj – mraky jej zastíní na celé hodiny a jsou jistá místa, kde jej moc neužijete obecně, jako namátkou pod hustou zelení). Čím více se vám ale něco podaří usušit (a tím i zredukovat objem vody uvnitř), tím déle vám to i posléze vydrží. Nic vám pochopitelně nebrání ani v tom, vyrobit si vlastní mikroudírnu ze dřeva a kamení či věci usušit na mírném ohni (nutno stále hlídat!) a tam si věci, co by vydržely jen den-dva připravit tak, aby vydržely i týden až dva.
Vařič z plechovky – výborný trik pro improvizované vaření, na němž je skvělé hlavně to, že nespotřebuje mnoho dřeva (pár nalámaných větví bude na kávu či čaj bohatě). A jak jej vyrobit? Není to nikterak složité: vezměte plechovku (raději větší) a nejprve z ní odstraňte veškeré nálepky, plastová víčka a obaly. Pak do ní udělejte nožem (jde klidně i s hřebíkem anebo velmi malým hrotem na „Švýcaráku“ nebo menší sekerkou) pravidelné otvory podél horní strany (úplně nahoře), pak další malý kruhový dole (pro přikládání) a pak již jen dovnitř dejte zdroj ohně (svíčka, speciální plynový vařič, kostky suchého lihu, …) a zapalte. Položte jídlo na horní část s otvory (jak vidíte, sloužícími jako průduchy) a můžete vařit. Kdo chce mít nad svým vařičem z plechovky extra kontrolu, tak může sáhnout i po malé plechovce další (beze dna pochopitelně), která po vložení dolů do přikládacího otvoru (na tělo jakoby v úhlu 90° myšleno – zkrátka jako běžný vývod komínový) slouží jako skvělý přikládací prostor (když otvor sem uděláte i dokonale kulatý, tak v něm bude malá plechovka i pěkně držet).
Vařič na suchý líh – i když se jedná dnes u řady táborníků / cestovatelů spíše o řešení nouzové a záložní (a standardně používají třeba moderní vařič plynový na kartuše), jedná se o věcičku, jenž se vejde i do vaší zadní kapsy kalhot a která bývá solidním kusem výbavy do každého batohu. Malý otevírací vařič obsahuje kostky suchého lihu a když jej otevřete, sám se promění zároveň na prostor k vaření na straně jedné a jeho boční výztuhy rázem poslouží jako podpora vašeho rendlíku. Pokud ještě navíc bývá podobná hračka z hliníku, její váha je doslova zanedbatelná. Nést dostatečný objem paliva je jiná otázka samozřejmě, každopádně počítejte s tím, že kostka lihu bude hořet cca 5 minut +/- podle velikosti a větru.

Jelikož prakticky nikdy nebudete vědět, na co dopředu v přírodě narazíte, procvičujte své umění přírodní kuchařské improvizace kdekoliv jen máte možnost. Dnes je populární myslet takříkajíc mimo zadaná pravidla (out-of-the-box), takže jestliže chce člověk objevit a zažít něco nového (a speciálně ve vaření), nic jiného mu nezbude… Ale není právě v tom krása a uspokojení z improvizace, když člověk ví, že na cokoliv narazí („Z těch malin a borůvek by byla slušná buchta!“), porve se s tím a ve výsledku jej i jeho rodinu čeká chutné jídlo v přírodě?