Oheň je dar bohů, který využíváme každý den. Umět si jej rozdělat je důležitým aspektem pro přežití v přírodě. K tomu jsou nápomocny zařízení na jeho rozdělání. Musíme s nimi ale umět pracovat a vědět, jak fungují.
1 500 000, co je to za číslo? Jedná se o letopočet. Ano, už před jedním a půl miliony let používal předchůdce moderního člověka oheň. Přímé důkazy omezují tuto hranici na statisíce let, ale i tak je to slušná doba. K čemu jej používali? Především se pomocí něj zahřívali. Prosvěcovali temná zákoutí a bránili se před zvěří. V zemědělství se už deseti tisíce let používá k tak zvanému žďáření (vypalování kvůli získávání plodné půdy). Stejně tak, jak před všemi těmi lety, i dnes potřebujeme oheň téměř denně. Existují situace, kdy na něm bude záležet náš život, kdy se na něj budeme spoléhat. K tomu jej musíme umět i rozdělat. Umíme to? Pomocí klacíků a křemene asi moc ne. Jsou však pomůcky, které nám pomohou k tomuto životadárnému elementu.
Pomocí ohně se v přírodě budeme bránit od divoké zvěře, budeme se hřát ve studených nocích a převažovat jídlo a vodu kvůli doplňování tekutin a potravy. Známe snad důležitější důvody, proč být připraven a umět jej rozdělat? Můžeme s sebou nosit zapalovač, který může dojít, nebo sirky, které zvlhnou. Co se jeví jako správná volba je křesadlo, nebo podpalovač. I tyto věci však musíme umět použít, jinak bude tvorba ohně neproduktivní.
Velmi rozšířenou možností zapalování ohně jsou sirky. Sirka jako taková obsahuje zápalnou směs a dřevo, které dobře hoří. Škrtnutím o protikus se vznítí a my získáme oheň. Tak to funguje za ideálních podmínek doma u krbu nebo u sporáku. Venku ve vlhku a za větru nám to půjde velmi z tuha. Naštěstí existují sirky, které jsou schopny odolat i vlhkosti nebo silnějšímu větru. Takové sirky mají delší zápalnou plochu. Tato plocha je schopna vznítit se i za vlhka nebo silnějšího větru. Hoří rychleji, než klasická sirka, zato vydává větší žár a lépe zapálí to, co potřebujeme. Stejný princip nabízejí i zapalovače. Ty ale také mohou zvlhnout nebo v nich může dojít náplň. Plynové zapalovače navíc nejsou zrovna kamarádi s větrem. Za těchto okolností se volí buď benzínové, nebo žárové zapalovače. V čem jsou lepší? Dobrá otázka.
Hned po rozdělávání ohně klacíky zde bylo křesnutí kameny o sebe, což vydá jiskru, která zažehne suchý troud. Těžko budeme venku shánět nějaké kameny a mořit se s jejich křesáním, když můžeme mít moderní křesadlo. Křesadla jsou vyrobena především z feroceria nebo slitin hořčíku. Pomocí protikusu v podobě ocelového škrtadla, křesneme o tuto tyčinku. Výsledkem je sprcha jisker o teplotě až 2000oC, které zasypou troud, čímž způsobí jeho zažehnutí. Takový je princip. V reálu se jedná o nenápadnou tyčinku s provázkem, na které je pověšeno křesadélko. Ani by nás nenapadlo, že právě taková věcička odvrátí katastrofu. Křesadla můžeme rozdělit na dvě skupiny. Každá funguje trochu jinak.
Krom křesadel, sirek a zapalovačů, ze kterých je zde opravdu na výběr, nalezneme v kategorii i jiné věci. Například podpalovače, se kterými je zapalování ohně opravdová pohoda. Nemusíme mít ani tak suchý troud, když máme trochu pevného lihu, ten ho za nás vysuší. Stejně tak se vrátíme ke kořenům a můžeme si pořídit starý typ podpalovače v podobě speciální borovice, která roste jen ve střední Americe. Možností je mnoho, záleží na nás, co si vybereme.