Nože s pevnou čepelí by mohli být synonymem pro durabilitu a spolehlivost. K tomu ale musíme nejdříve vědět, jaké máme možnosti. Správná volba materiálu, tvaru a provedení má totiž a funkčnost kritický vliv.
Máš ve mně přítele. To se ozývá pokaždé, když sáhneme k pasu nebo na taktickou vestu a vytáhneme náš nejpoužívanější nástroj. Je to pevné pouto mezi mužem a ocelí, které nás spojuje a činí ho tak nepostradatelným - jak se za staletí stal. Ano, mluvíme o nožích s pevnou čepelí. První nože vznikaly už za doby paleolitu. V té době byly kamenné, nejčastěji vyrobené z pazourku. Později se objevovaly nože i z obsidiánu. Před cca 5000 lety se člověk naučil získávat a vyrábět kovy. Nože dostaly měděnou, železnou, ale i zlatou podobu.
Konstrukčně je nůž s pevnou čepelí velmi jednoduchá věc. Zkrátka kus oceli, který má na jednom konci držadlo a na tom druhém pracovní část. Není to až tak jednoduché, jak to vypadá. Rozdělme si nůž na dvě hlavní části, na čepel a na střenky. Obojí je potřeba, obojí musí být z kvalitních materiálů. Nůž je uložen v pouzdru, které má také náležitosti, bez kterých to bude jen odpad. Takže po čem se dívat a na co dávat pozor?
Nože s pevnou čepelí můžeme dělit hned podle několika kritérií. Například podle způsobu použití. V této sekci budeme mít nože taktické, nože na přežití, lovecké nože a tak dále. Dalším rozdělením by mohly být nože pracovní - tedy HeavyDuty a nože klasické. Pro každý typ je charakteristické něco jiného. Co ale nabídne každý z nich je typ ostří. Rozeznáváme tři hlavní skupiny ostří – přímé (klasické), zoubkované a kombinované. Každé z nich poslouží trochu jinému účelu. Zoubkované ostří nabízí skvělé vlastnosti při řezání provazů, ale i pevnějších materiálů, se kterými bychom měli s obyčejným ostřím problém. To „obyčejné“ na druhou stranu nabízí prostor pro jemnou práci. Opracovávání, odřezávání, stahování zvěře z kůže, zkrátka jemné řezy, které potřebují cit. Nejvhodnější variantou by tedy mělo být ostří kombinované, které nabízí obě dvě varianty. Tak to bohužel není. Je pravda, že každý zastává jiný názor. Pojďme se na to podívat z praktického hlediska. Tím, že ostří rozdělíme na dvě části, získáme sice dvě možnosti použití, ale ani jednu dostatečně dlouhou pro práci. Je tedy lepší mít jeden nůž s přímým ostřím a jeden se zoubkovaným? To opravdu záleží na nás. Tak jako tak by měly vždy být z dobrých materiálů.
Chceme-li kvalitní nůž, musí být vyroben z kvalitních materiálů. To platí pro čepel, střenky, ale i pro pouzdro. Pouzdra jsou často vyráběna z kůže nebo z plastu. Prakticky záleží na tom, pro jakou aktivitu nůž máme. Budeme-li ho chtít zavěsit na vestu, budeme potřebovat pouzdro, které to umožní. Pouzdra z umělých vláken nebo například z kydexu jsou pro takové upotřebení adekvátní. Vždy si ale musíme hlídat přítomnost příslušného připínacího systému, například Molle nebo palls. Čepel nože potřebuje materiál, který by držel ostří a byl zároveň pevný. Oceli střední třídy (Aus-8, 13Cr6MoV) jsou pro tyto účely skvělé, na druhou stranu oceli nožířské (D2, A2) nabídnou nejlepší vlastnosti. Hlídejme si tvrdost nože označovanou HRC, ta by neměla klesnout pod 56.
Nůž si vždy vybíráme ke svým potřebám. Ať už se jedná o taktický nůž, lovecký, záchranářský a tak dále. Věnujme pozornost kvalitní oceli a celkovému zpracování nože. Stejně tak pouzdru i rozměrům, kterými nůž oplývá.