Nože – a multifunkční nástroje obecně – se na trhu vyskytují v různých obměnách, variantách a formách. Jak se ale v široké nabídce vyznat a jak vybrat ten správný nůž, který bude přesně odpovídat vašim potřebám? Nejprve si musíte v každém případě odpovědět na otázku, co od nože očekáváte a co je vaší prioritou. Jiný nůž si pořídíte do kuchyně na vykosťování, jiný jako spolehlivý nůž na survival a jiný jako součást základní výbavy svého ultralehkého batohu.
V základu dělíme nože na:
Žádný nůž není při vykonávání různých činností úplně bez kompromisů. Kdyby takový existoval, vyráběl by se jen jeden jediný - dokonalý a univerzální nůž. I proto mnozí profesionální i hobby uživatelé raději více nožů pro různé účely. Pokud si ovšem dopředu dobře vyspecifikujete, na co svůj nůž budete potřebovat především, může vám pro všechny outdoorové činnosti stačit jen jeden.
Kapesní nože jsou vybaveny zavíracím ostřím, takže jsou při přenášení velice kompaktní (nezabírají tolik místa v batohu či kapse) a současně nehrozí, že byste se o ně v zavřeném stavu pořezali. Takové nože se hodí na cestování i pro domácnost, protože dokážou bez problémů fungovat ve většině běžných situací, na které v životě narazíte.
Oproti nožům s pevnou (fixní) čepelí mají ovšem kapesní nože minimálně jednu nevýhodu. Nemají tak dokonale vyvážené těžiště a ani ergonomie většinou nebývá jejich silnou stránkou. Navíc mají složitější konstrukci, což znamená i zvýšenou pravděpodobnost, že se u nich něco dříve či později něco pokazí – většinou kvůli zanedbané údržbě.
Je také opravdu důležité dbát na to, abyste zavírali jen nůž s dokonale čistým a suchým ostřím. Některé mechanické pojistky jsou dnes navíc téměř tak složité jako hodinový strojek. A podobně složitě se také opravují.
Zavírací nože můžeme ještě dále dělit, přičemž kritériem je zpravidla způsob manipulace s pojistkou nože. Speciálním typem může být motýlek neboli balisong, který se nejvíce rozšířil na Filipínách a v ČR je jeho nošení a používání na rozdíl od většiny západních zemí povoleno. Balisongy jsou určené především pro účely sebeobrany.
Dalším typem zavíracího nože je flipper, který uvedete do pracovní pohotovosti jediným stiskem. Opět se tak hodí na sebeobranu, pro tu je velice efektivní.
Dále tu máme nože s palcovým čepem a otevíracím háčkem, což jsou mechanismy jednoduché na obsluhu a současně bezpečné pro uživatele. Klasické otevírání je vhodné pro nože, které není nutné mít v pohotovosti. K jejich otevření budete potřebovat dvě ruce a využijete je při běžných outdoorových aktivitách.
Plusy zavíracích nožů:
+ kompaktnější provedení
+ pojistka snižující riziko pořezání
+ často lehčí
+ vhodné pro běžné každodenní použití
Minusy:
- horší těžiště
- horší ergonomie
- složitější údržba
- složitější mechanismus
- vyšší potřeba dbát na čistotu
Nože s pevnou čepelí jsou osvědčenou klasikou. Jsou ergonomičtější a lépe vyvážené než nože kapesní, a navíc se i lépe čistí. Na druhou stranu bývají přece jen o něco těžší a mohutnější, a tak nejsou tolik skladné. Pro bezpečné přenášení navíc vyžadují speciální pouzdro, které by mělo být šité konkrétnímu modelu na míru.
Rukojeť takového nože se všeobecně lépe drží v ruce a úchop je tedy stabilnější. Tradiční zálesáci na nůž s pevnou čepelí nedají dopustit. Dají se s nimi totiž zvládnout i náročnější aktivity a můžete je využít i jako lovecké nože nebo všeobecně nože do přírody a pro survivalové i bushcraftové aktivity. S takovým nožem vyvrhnete ulovené zvíře, postavíte si improvizovaný přístřešek, přeřežete paracord, postavíte se agresivnímu útočníkovi nebo si ukrojíte chleba.
Při výběru nože s pevnou čepelí vás bude zajímat hlavně délka a tvar čepele a také tvar rukojeti. Naprostá většina nožů je ale dnes vyráběna s ergonomickou rukojetí a univerzálním úchopem pro praváky i leváky. A potom jsou tu speciální rukojeti pro jednu z těchto skupin.
Plusy nožů s pevnou čepelí:
+ ergonomičtější rukojeť
+ stabilnější úchop
+ všestrannější možnosti využití
+ i pro náročnější úkoly
Minusy:
- hůře se přenáší
- nutnost přenášet v pouzdře
- při neopatrném použití větší pravděpodobnost pořezání
Existují i další způsoby dělení nožů – nože můžeme rozlišovat podle tvaru stopky (tzv. tangu), podle tvaru ostří nebo podle typu výbrusu. Podívejme se tedy v krátkosti na jednotlivé možnosti.
Tang neboli stopka je část čepele, která běžně není vidět, protože je skryta za rukojetí. Zde existuje celkem sedm základních možností, přičemž nejspolehlivější a nejodolnější je zpravidla konstrukce full tang, protože tang zde dosahuje až na konec rukojeti. Podskupinou full tangu je prodloužený, tzv. extended tang. A pak zde máme ještě half tang, skeletonized tang, push tang, rat tail tang, stick tang a encapsulated tang. O rozdílech mezi nimi si můžete přečíst zde.
Další možností je dělit nože podle tvaru ostří. Základním a nejběžnějším typem je nůž s ostřím ve tvaru bříška, ale setkat se můžeme i s jehlovitým (oštěpovým) ostřím nebo tanto ostřím s jakoby ukousnutou špičkou. Tvar ostří je kapitolou samou o sobě a výhody jednotlivých variant najdete často v popiscích jednotlivých nožů, které u nás na Rigadu nabízíme.
Jen jedna malá poznámka k tomuto tématu – i když ostří může mít tvar oštěpu, většina nožů s ním není uzpůsobena k vrhání. Pokud budete chtít využít nůž jako oštěp nebo kopí, pořiďte si nůž vysloveně charakterizovaný jako vrhací. Ten je na rozdíl od ostatních typů nožů vyrobený z měkčí oceli, která lépe pruží a není tak náchylná na zlomení jako ocel tvrdší, z níž jsou vyrobeny standardní nože. Ze stejného důvodu nepoužívejte nůž ani jako páčidlo nebo sekerku.
Další kapitolou je typ výbrusu, což je v podstatě způsob, jakým je čepel nože naostřena. Opět zde máme několik základních typů, z nichž některé jsou běžnější než jiné. A každý má trochu jiné určení. K těm nejčastěji používaným výbrusům patří výbrus plochý nebo dutý, zhruba uprostřed je výbrus skandinávský (scandi) nebo šavlový, naopak poměrně vzácné jsou výbrusy jednostranný nebo konvexní. Pokud vás toto téma zajímá, můžete si více o typech výbrusu přečíst v tomto článku.
Na chvíli se ještě zastavme u materiálu čepele, kterým bývá v drtivé většině případů nerezová ocel. Jenže i nerezové oceli známe více typů, přičemž každý typ se opět hodí na něco jiného. To aby výběr nebyl tak jednoduchý a jednoznačný. Stupeň „nerezivosti“ ocele určuje podíl chromu v ní. Čím větší podíl chromu, tím menší sklony ke korozi.
Jenže taky čím vyšší podíl chromu, tím horší vlastnosti a odolnost ostří. Je to tedy něco za něco. S nižším podílem chromu naopak nůž rychleji rezne a je tak třeba mu věnovat důkladnější péči, co se týče sušení a čištění, případně olejování čepele. Uhlíková ocel má zase lepší vlastnosti, co se týče odolnosti. A jde s ní lépe vykřesat jiskra v kombinaci s křesadlem, což potvrdí každý nadšenec do survivalových aktivit.
U oceli se udává ještě stupeň tvrdosti HRC, přičemž čím vyšší tvrdost, tím déle vydrží ostří a tím lépe nůž řeže. Jenže nevýhodou je i vyšší křehkost nože, který má sklony k lámání (viz výše) a navíc se tvrdší ocel hůře ostří. Tvrdost a nerezivost jsou ovšem dva rozdílné parametry, které jsou na sobě vzájemně nezávislé. Proto je možné se setkat s uhlíkovým měkkým, uhlíkovým tvrdým, nerezovým měkkým i nerezovým tvrdým nožem.
Nůž můžeme vybírat i podle materiálu rukojeti neboli střenky. Zatímco dříve byli výrobci omezeni jen na kůži, kov a dřevo, v dnešní době mají mnohem širší možnosti, a to díky různým plastovým, respektive polymerovým materiálům a jejich neustálému vývoji.
Co se týče dřeva, to je sice krásné a tradiční, nicméně výrobci po něm sahají stále méně. Dřevo totiž váže vzdušnou vlhkost a kvůli tomu se v průběhu času může různě kroutit. Samozřejmě existují různé druhy povrchové úpravy dřeva, které však vázání vzdušné vlhkosti mohou tak maximálně zpomalit, ale nikdy ne zcela zastavit.
Potom tu máme plasty, které jsou relativně levné na výrobu, ale v některých případech mohou působit až lacině. Plasty jsou lehké, takže je při výrobě nože s plastovou rukojetí potřeba dbát na správné umístění těžiště, a současně jsou i voděodolné. Moderní polymery se dobře popasovaly s nevýhodami levnějších plastů, jako je klouzavý povrch. Plastické materiály je možné dobře formovat, a tak se zde designu a textuře prakticky meze nekladou.
Čistě gumové rukojeti znamenají výborný úchop i voděodolnost – naopak s odolností vůči mechanickým vlivům to zde není žádná sláva. Hliníkové a kovové rukojeti jsou velice odolné a většinou i dobře vypadají, na druhou stranu mohou klouzat a v zimě studit do prstů.
Setkat se můžeme i se speciální kategorií, kde je nůž součástí multifunkčního nástroje neboli multitoolu. Takový multitool se hodí tehdy, pokud máte konkrétní představu, jak vám může být užitečný, a pokud se chystáte pracovat na náročnějších, specifických úkolech v terénu. Zvolit si můžete přirozeně i multitool, který je zaměřený specificky na určitý typ aktivity – třeba cyklistiku, rybaření a podobně. Jestliže se takové aktivitě zrovna vy věnujete, je téměř jisté, že takový multitool alespoň čas od času využijete.
Miniaturní multitooly se pohodlně vejdou na klíče, potom tu máme střední cestu ve formě kapesních multifunkčních nástrojů, které jsou ergonomičtější a zároveň nejsou tak těžké jako ty největší modely, které ale zase jednoduše sbalíte třeba do auta. Multitooly ovšem mají na integrovaných nožích mnohem kratší čepele, než má většina zavíracích nožů i nožů s pevnou čepelí. Proto vám mohou posloužit v nouzi jako náhrada nože, ale na větší práce se nehodí.