(Ne)jedovatí hadi v naší přírodě a první pomoc při uštknutí

V české přírodě se nachází jen 5 druhů hadů, z nichž 4 jsou zástupci nejedovatých užovek. Posledním zástupcem je zmije obecná, která je jediným jedovatým hadem u nás. I přes svou pověst je ale zmije mnohem méně nebezpečná, než známe z hospodských příhod. Rozeznáte ji od ostatních hadů v naší přírodě? A víte, jak reagovat na její uštknutí?

1. Užovka obojková

Užovka obojková je nejrozšířenějším hadem u nás a můžete ji potkat na celém území České republiky. Spolehlivě ji poznáte podle zbarvení hlavy, na které má typické světlé až žluté skvrny ve tvaru půlměsíce. Tyto skvrny jsou navíc na obou stranách lemované černou barvou. 

Tělo užovky může být jak hnědé, tak i šedé či namodralé. Spodní část užovky je obvykle černá s nepravidelnými bílými skvrnami. Svou délkou se řadí spíše mezi menší zástupce v hadí říši, samci dorůstají délky mezi 50 až 85 cm, naopak samice jsou obvykle mohutnější s délkou od 60 do 150 cm.

Užovku obojkovou nejčastěji najdete v okolí vody, a to především z toho důvodu, že je poměrně dobrým plavcem. V blízkosti stojaté i tekoucí vody číhá hlavně na obojživelníky, ještěrky a hmyz. Nejčastější kořistí bývají skokani a ropuchy.

Nejrozšířenějším hadem v české přírodě je užovka obojková.

2. Užovka stromová

Tento druh užovky se v České republice vyskytuje jen na několika málo místech. Narazit na ni můžete například v Bílých Karpatech, Podyjí a na Karlovarsku. Užovka stromová vsadila při výběru kamufláže na žlutou a olivovou barvu. 

Celé její tělo pokrývají malé světlé skvrny, břicho je světle šedé až žlutavé. Velikou zajímavostí je zbarvení mláďat, která se svým zbarvením výrazně odlišují od dospělých jedinců a vzhledem spíše připomínají užovky obojkové. Užovka stromová obvykle dorůstá délky mezi 90 až 140 cm.

Jídelníček užovky stromové tvoří především hlodavci, obojživelníci, ještěrky a ptáci. Obzvláště snadnou kořistí jsou pro užovku například vejce či ptačí mláďata.

3. Užovka podplamatá

Pokud byste chtěli tuto užovku zahlédnout ve volné přírodě, pak byste se rozhodně měli vydat do blízkosti větších řek. Užovka podplamatá se nejčastěji vyskytuje v povodí Berounky, Sázavy, Moravy a Dyje. 

Zbarvení je obvykle hnědé, ale k vidění bývají i jiné barevné odstíny. Na hnědém základu pak dominují tmavé a světlé skvrny, které svým umístěním připomínají šachovnici. Břicho je černobílé se skvrnami, které připomínají kostky či pruhy. Tyto skvrny často vytváří kostkování a někdy i náznak černého pruhu. Užovka podplamatá nejčastěji dorůstá velikosti od 80 do 100 cm.

Jak jsme již zmínili na úvod, užovka podplamatá je hodně vázaná na okolí vody, především pak na řeky a nemá ráda stojatou a bahnitou vodu. Hlavní složkou její potravy jsou ryby a obojživelníci.

Užovka podplamatá se nejčastěji vyskytuje v okolí vody.

4. Užovka hladká

Posledním zástupcem užovek je užovka hladká, která svým zbarvením může připomínat vzhled zmije. Tuto užovku najdete na celém území České republiky, libuje si v přítomností křovin a kamenů. Základním podkladem je hnědá a šedá barva, na které vynikají malé hnědé skvrny. Tyto skvrny jsou seřazeny za sebou a mohou vyvolávat dojem jednotných pásů. 

Od zmije ji rozeznáte především při bližším ohledání. Výše zmíněné skvrny totiž netvoří celistvý pruh, jako je tomu u zmije. Užovka hladká dorůstá velikosti 50 až 70 cm. Hlavní složkou potravy jsou ještěrky, příležitostně i hlodavci a hmyzožravci.

5. Zmije obecná

Po neškodných užovkách se nyní dostáváme k našemu jedinému jedovatému zástupci hadí říše. Zmije obecná se kromě nížin vyskytuje téměř na celém území České republiky. Samci a samice se od sebe odlišují svým zbarvením. Samci mají spíše šedohnědé či stříbřité zbarvení s velmi výrazným hřbetním pruhem. Oproti tomu samice jsou spíše hnědé až červené s méně viditelným hřbetním pruhem. 

Hlavní poznávací znak zmije, tedy klikatá čára, je tvořena z na sebe navazujících kosočtverců. Ne u všech zmijí je ale tento hlavní znak dobře viditelný, existují například i zcela černé exempláře. Zmije obecná dorůstá délky od 60 do 75 cm.

Zmije dává přednost vlhkým a chladnějším místům s přístupem slunečního světla. Typicky ji tak potkáte na okraji lesa nebo na kamenité stráni. Nemá ráda nížiny, obvykle ji najdete až ve středních a vyšších polohách. Hlavní potravu tvoří drobní savci, dále ještěrky a žáby.

Zmije obecná je jediný jedovatý had u nás.

Jak nebezpečné je uštknutí?

Při uštknutí je nejdůležitější zachovat klidnou hlavu a rychle se zorientovat v tom, jaký had vás právě ochutnal. Může se totiž stát, že vás užovka jen chtěla odehnat ze svého území a tak se rozhodla, že vám dá menší lekci. Kousnutí užovkou je sice nepříjemné a bolí, rozhodně vás ale neohrozí na životě. 

Pokud jste se dostali do křížku se zmijí, je možné že vás podobně jako užovka jen výhružně kousla, protože si na vás nebude plácat svůj drahocenný jed. Stejně tak je možné, že vstříkla jed do vaší boty nebo oblečení a pak vám nehrozí žádné nebezpečí. Je ale dobré vědět, že i když do vás zmije opravdu vypustí svůj jed, pak se zdravý dospělý člověk nemá čeho obávat. Pro způsobení vážných zdravotních komplikací by byla nutná čtyřnásobná dávka jedu.

Jaké jsou příznaky otravy?

Z těch méně závažných je to například bolest v místě poranění, místní otok a zduření místních lymfatických uzlin. Středně těžká až těžká otrava je poměrně vzácná, pokud se ale projeví následující příznaky, je nutné zpozornět a vyhledat lékařskou péči.

• nevolnost,

• bolest břicha,

• zvracení,

• průjem,

• zimnice či zvýšená teplota.

Pozor si musí dát zejména alergici, kterým mohou otoky v oblasti rtů, jazyka a tváří způsobit dechové obtíže. U vážných případů se mohou dostavit poruchy vědomí a modravé zbarvení kůže.

Víte, jak reagovat při uštknutí zmijí?

První pomoc při uštknutí

• Uklidněte pacienta a znehybněte postiženou končetinu.
  
• Ránu dezinfikujte a nechte volně krvácet (část jedu se vyplaví).
  
• Postiženou končetinu umístěte pod úroveň srdce (ruka visící z nosítek).
  
• Okolí rány chlaďte (končetina začne brzy otékat).
  
• Převezte pacienta do nemocnice.

3 nejčastější mýty o hadím uštknutí

Ohledně první pomoci při uštknutí hadem koluje spousta mýtů. Vybrali jsme si pro vás ty nejnebezpečnější, které mohou nadělat více škody než užitku.

1. Zaškrtím končetinu a zabráním průtoku jedu.

Postiženou končetinu v žádném případě nezaškrcujte. V lepším případě můžete dotyčnému způsobit přechodné potíže, v tom horším kvůli vám může přijít o končetinu. A to navíc úplně zbytečně, protože je prokázáno, že škrtidlo nedokáže zastavit šíření jedu.

2. Proti jedu nejlépe pomůže oheň!

Vypalováním rány pacientovi opět jen ublížíte, a to bez jakéhokoliv přínosu. Pokud chcete ránu vydezinfikovat, raději použijte klasické dezinfekční přípravky.

3. Ten jed vysaju, žádný strach!

Možná tušíte, že ani to nebude ten správný způsob ošetření rány. Uštknutému člověku tím vůbec nepomůžete a kromě toho se vystavujete zbytečnému riziku. Jed může totiž přes drobné ranky ve vašich ústech proniknout do vašeho těla a rázem je na světě další pacient s otravou.