Sebeobrana díl 1 - Úvod, jak to vidí zákon

Myslím si, že každý z nás už v životě byl v situaci, kdy cítil ohrožení. Ať už se jedná o ohrožení vlastního zdraví, života, ohrožení blízké osoby nebo majetku. Jde o velmi nepříjemné situace, na které si často pamatujeme až do konce života. Sám jsem byl několikrát v situaci, kdy se během pouhých několika vteřin rozhodovalo o následujícím průběhu. Člověk ví, že musí jednat a často jedná velmi impulzivně, což sice může být správně, ale pozor! Bohužel jsou naše zákony ohledně sebeobrany nedostačující, neexistuje žádné právní ustanovení, které by sebeobranu přímo definovalo, zákon, který by přesně určoval tento pojem a podle kterého by mohl soud a advokáti následně jednat. Naše justice se spoléhá pouze na dvě ustanovení. Jaké?

Jelikož je sebeobrana přinejmenším vratký pojem, který nemusí vždy skončit tak, jak si napadený představuje, rozhodli jsme se pro vás sepsat následující seriál, který by měl vnést dostatečnou dávku jistoty a povědomí o problematice se jménem sebeobrana. Čeká na vás celkem šest článků, které budou postupně probírat a odhalovat jednotlivá zákoutí, úskalí a možnosti, které sebeobrana a dnešní svět nabízí. Skrze rady při sebeobraně [2. část], přes bojové sporty a bojová umění [4. část] se dostaneme ke zcela zjevně nepřiměřené sebeobraně [3. část]. Povíme si o sebeobraně žen [5. část] a na závěr si řekneme něco k sebeobraně střelnou zbraní [6. část].

Nevím jak vy, ale já se na to těším. Proto se nebudu dále zabývat zbytečnou omáčkou, ale rovnou skočím k jádru věci, k náplni prvního článku: Co je to sebeobrana? Následně si ji popíšeme, vysvětlíme některé pojmy a na závěr vám povím pár příkladů, které jsem buď sám zažil, nebo které jsou k dispozici ze strany judikatury. Čeká nás toho celkem dost, takže… jdeme na věc. 

Co je to vlastně ta sebeobrana? 

Mnoho lidí vnímá pojem sebeobrana jako jasnou věc, ale ona tak jasná vlastně není. Pokud bych se vás nyní zeptal: ,,Co je to sebeobrana?“ co byste mi pověděli? Zkuste si odpovědět sami k sobě, za nedlouho se k tomu vrátíme. 

Pokud začnete pátrat po internetu a ptát se vyhledávačů, dostanete se do tak zvaných temných míst internetu, která vás zavedou na různá fóra o tom, co je a co není špatně. Často jsou zde podávané mylné informace, které vás mohou dostat na druhou stranu síly. Nevím, jak vy, ale já mám rád teplo své postele, a ne teplo teplákové soupravy, kterou po vyřčení rozsudku po špatně zvládnuté sebeobraně vyfasuje každý, kdo nejednal v souladu se zákonem. Takže tedy, co je to sebeobrana? 

Sebeobrana je úkon, aktivita, systém ucelených principů, kterými se člověk snaží odvrátit možné tělesné, ale i majetkové škody hrozící jemu či jiné osobě.

Na první pohled jasné, že? Také mi nepřijde, že by v tomto ohledu měl někdo tápat. Definice je naprosto výstižná. Nicméně je zde jeden velký problém, který bohužel drží sama justice. Věřili byste, že po tolika letech nemáme pro sebeobranu žádné pořádné právní ustanovení? I po nespočtu soudních sporů se tak systém obrací nejčastěji na ustanovení §29 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který definuje nutnou obranu a v některých případech i ustanovení §28 trestního zákoníku, který hovoří o krajní nouzi. Krajní nouze a nutná obrana spadají do tzv. okolností vylučující protiprávnost. Pojďme se nyní podívat na rozdíl mezi těmito dvěma ustanoveními. 

Nutná obrana očima smrtelníka

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící, nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Takto zní přesné vyjádření ustanovení o nutné obraně. Jak bychom si to mohli nejlépe přeložit? Chápejme to tak, že pokud nám někdo hrozí újmou na zdraví, nebo poškozením majetku, můžeme v rámci nutné obrany vykonat dostatečné úsilí, které odvrátí tuto hrozbu. To samé platí, pokud se jedná o trvající útok. 

Nemusí se jednat ani o nás, ale i o osobu blízkou, nebo naprosto neznámou, které očividně hrozí poškození tělesné integrity, krádež, nebo jiný trestný čin. Výhodou je, že nemusíme čekat, až útok (výhradně člověka) začne, ale za účelem jeho odvrácení můžeme zasáhnout už při jeho hrozbě. 

POZOR: v poslední větě ustanovení je jedna podmínka. Obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Nicméně tím to nekončí. Obrana totiž může být nepřiměřená, ale nesmí být zcela zjevně nepřiměřená. Jednotlivá naplnění skutkových podstat těchto termínů záleží na mnoha okolnostech vnímaných právním systémem (soudem, advokátem, …). Nicméně se jedná o obrovský pokrok, který náš justiční systém učinil. Konečně se přijala myšlenka, že odvrácení hrozby musí být nepřiměřené, aby bylo co nejefektivnější. Ale nesmí být zcela zjevně nepřiměřené. 

Dám tedy příklad: Pokud vás na ulici nakopne opilý bezdomovec, vy vytáhnete pepřový sprej a proženete mu s ním oči jako kuličku v ruletě, je to v rámci nutné obrany. Pokud byste však tasili zbraň a bez patřičných výstrah a varování pálili přímo na trup a útočníka tak usmrtili, budete mít problém se zákonem. Samozřejmě záleží na spoustě dalších faktorů. O tom se více pobavíme ve třetí části [3. část]. 

Stejně tak je potřeba ujasnit si termín „trvající útok“. Pokud jste dotyčného zneškodnili, on leží na zemi a nejeví známky dále trvajícího ohrožení útokem a vy na něj například vystřelíte, opět máte velký problém.

Krajní nouze

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen snášet.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o jednu a tu samou věc, jako jsme si zmínili v nutné obraně. Není tomu tak. Zatímco nutná obrana odvrací jen a pouze útok, krajní nouze odvrací obecný pojem ,,nebezpečí“. Navíc krajní nouze se posuzuje subsidiarita, tedy to, zdali jste opravdu postupovali od úkonů s nejmenší závažností a postupně je vyřazovali, nebo ne. V praxi tedy – pokud by se obě ustanovení hypoteticky aplikovaly na situaci, kdy jste na ulici konfrontování výhrůžkou fyzického napadení, v rámci krajní nouze se musíte nejdříve pokusit utéct, pokud je to možné. V rámci nutné obrany můžete použít proti útočníkovi stejnou a vyšší sílu, jako hrozí vám. Tedy v rámci krajní nouze se musí postupovat od ,,nejmenšího zla“. 

Na druhou stranu u krajní nouze může být škoda, kterou jste vytvořili za účelem odvrácení nebezpečí hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, způsobena prakticky každému. U nutné obrany se škoda vztahuje jen na útočníka, popřípadě útočníky. 

Abych upřesnil, jak krajní nouze funguje, uvedu příklad. Představte si, že se doma stane nehoda a vy musíte ohroženou osobu bezprostředně dopravit do nemocnice, jinak jí hrozí smrt. Telefon vám nefunguje, doma nikdo jiný není, tedy nejste schopni zavolat IZS. Rozhodnete se tedy dovézt člena do nemocnice sami. Po cestě projedete pár radarů ve vysoké rychlosti, křižovatku na červenou, odřete dvě auta, a nakonec srazíte značku zákaz zastavení ve snaze dostat osobu co nejrychleji do nemocnice. Tím jste prakticky odvraceli nebezpečí jemu hrozící a pokud jste po cestě nevykonali nic horšího, nežli hrozilo právě ohrožené osobě, nemělo by vám hrozit trestní stíhání. 

Druhy sebeobrany

Když už víme, co je to vlastně sebeobrana a jaké právní ustanovení ji vymezuje, můžeme se podívat na druhy sebeobrany. Existuje několik různých typů, rozdělení, které daly dohromady světová esa v kruhu sebeobrany. Sice se za žádné eso nepovažuji, ale mám své rozdělení, které bych vám rád prozradil. Osobně dělím sebeobranu následovně:

Pasivní sebeobrana

• Metodická
• Verbální / Psychologická

Aktivní sebeobrana

• Osobní (civilní)
• Profesní

Pasivní sebeobrana

Tento druh sebeobrany vnímám jako soubor veškerých aktivit, které mohou pomoci předejít případnému útoku. Předpokládám zde, že nikdo z nás nechce být vystaven situaci, ve které by mohlo dojít k újmám na zdraví nebo majetku. Rád bych poznamenal, že na pasivní sebeobraně není ani troška zbabělství. Jedná se o přirozený soubor myšlenkových metodických postupů, které pomáhají vyhnout se případnému střetu s blbem. Prakticky tento druh sebeobrany vnímám jako GroundZero v předcházení problémů. Prevenci s velkým P. To samozřejmě neznamená, že když na ulici uvidím, jak se nějaký týpek pouští do holky a nedej bože ji vrazil facku, přejdu na druhý chodník a budu se domů těšit na strážce vesmíru.

Metodická pasivní sebeobrana

Tento druh sebeobrany je velice prostý, ale funguje. Zkrátka, metodicky se vyhýbat situacím, ve kterých by mohlo dojít k vystavení hrozbě nebo přímému útoku. Tedy, vyhýbejte se temným uličkám, pokud uvidíte venku na ulici pofidérně vyhlížející jednotlivce nebo skupinu lidí, přejděte na druhý chodník, klidně raději zvolte jinou trasu. Nepouštějte se zbytečně do slovních šarvátek s podezřele vypadajícími jedinci. Pokud možno, raději odejděte, nebo se zkuste pomocí verbální sebeobrany ze situace tak zvaně vykecat. Pokud tomu okolnosti přispívají, můžete se pokusit zkrátka odejít, popřípadě utéct. Nikdo nechce bojovat v předem prohraných bitvách. 

Verbální a psychologická pasivní sebeobrana

Druhou fází pasivní sebeobrany je situace, kdy jste se již dostali do nekomfortního postavení a čelíte potenciální hrozbě ze strany jednotlivce nebo skupiny lidí. V takové situaci se snažím psychologicky přesvědčit dotyčného, že vlastně k útoku není důvod. Dá použít například popsání následného vývoje situace, jelikož lidé často jednají v případě útoku iracionálně. Mohou se zmínit kamery v okolí, svědci, případné právní popotahování a další okolnosti. Samozřejmě jde o vhodnou volbu a načasování. V případě, že se tato taktika špatně použije, může naopak vygradovat v útok. Proto myslete na degradaci, deeskalaci situace. Někdo používá zastrašovací techniky, které podle mě nejsou zrovna vhodné. Mnohem více případných útočníků uspokojí pocit, že nad Vámi „vyhráli“ duševně, že jsou to hrozní borci a vy jste se z nich “posadili na zadek“. 

Tak, to jsou moje metody pasivní sebeobrany. Vím, že se asi nemusí každému líbit, ale mě se mnohokrát osvědčily. Myslete na situaci, na okolí. Nikdy nevíte, kolik lidí by se dotyčného zastalo. Odejít jako vítěz, má mnoho výkladů. Pokud se stane, že nezaberou prvky pasivní sebeobrany, přichází na řadu aktivní sebeobrana. 

Aktivní sebeobrana

Sebeobraně vždy předchází konfrontace. Ohrožení může být například přímou hrozbou, nebo trvajícím útokem. Ten přichází buď po eskalaci situace nebo z čista jasna z poza rohu. Různým pravidlům a technikám během sebeobrany se budeme věnovat v druhém článku. Teď se pojďme podívat na rozdělení aktivní sebeobrany:

Osobní (civilní) aktivní sebeobrana

Tento typ sebeobrany vykonávají civilisté. Jejím účelem je odvrátit hrozbu nebo útok za použití hmatů, chvatů, úderů a kopů, ale i pomocí obranných prostředků. Civilní obrana končí v okamžiku odvrácení útoku, po kterém nastává co nejrychlejší přesun do bezpečí. Samozřejmě pokud byla útočníkovi způsobená v rámci odvrácení útoku újma na zdraví, která ho ohrožuje na životě, je nutné poskytnout pomoc za účelem odvrácení tohoto rizika. V opačném případě nemusí soud shledat jednání jako nutnou obranu a opět – Máte problém. 

Profesní sebeobrana

Tuto sebeobranu vykonávají ozbrojené složky, ale i další jednotky. Prakticky se liší od té civilní až od bodu, kdy je odvrácen útok. V tomto případě následuje zpacifikování, zajištění a zadržení útočníka na daném místě, popřípadě jeho přemístění do vazby. 

Prostředky aktivní, civilní obrany

Jelikož je to právě osobní, civilní aktivní obrana, se kterou se nejvíce setkáte, zasvětím tuto část dovednostem a prostředkům, které jsou k dispozici a vám by se mohly hodit. 

Hmaty, chvaty, údery a kopy

Možná se budete smát, tak takto je to skutečně popisováno. Sebeobrana dostatečnou dávku psychické korektnosti, instinktů a dovedností. Těžko se budete bránit o poznání většímu agresorovi, pro kterého je vyvolávání konfliktů koníček, když jste v tomto ohledu naprostý greenhorn. Nabízí se tedy průprava z hlediska souboru principů, které nabízí různá bojová umění. Nicméně, nenechte se poplést. Je jen málo bojových umění, které vám mohou nabídnout takový balíček dovedností, který pro sebeobranu potřebujete. Většinou dokáží poskytnout jistou sebedůvěru a zachování klidné hlavy, jelikož víte že něco umíte. Více se o tom dočtete ve čtvrté části [4. část].

Problémem bojových umění spočívá v pravidlech, které mají. Navíc sebeobrana je jen částí jejich nauky. Vykonávají se za účelem celkového ovládnutí těla i mysli a dovedení člověka k dokonalosti. Bojové sporty na druhou stranu mají sebeobranu lépe zvládnutou, ale jejich účelem je zvítězit v zápase, kde jsou opět jasně daná pravidla. 

Co je tedy základní problém? Ani v jedno ze zmíněných se nekope do rozkroku, neútočí na oči, zkrátka jsou zde pravidla.

Boj o život žádná pravidla nemá. Není zde žádný rozhodčí, který by útočníka diskvalifikoval, protože vás vzal popelníkem po hlavě. Nikdy nevíte, jestli na vás útočník vytáhnu nůž, pistoli nebo plyšovou palici, jelikož se jedná o PRANK, který bude za několik dní na YT. Během sebeobrany se útočí na místa, které jsou citlivá (rozkrok, oči, uši, ústa a jiné). Cílem je co nejrychleji způsobit útočníkovi taková poškození, která ho buď přimějí s útokem přestat, nebo sama útok znemožní. Samozřejmě v souladu se zněním nutné obrany. 

Jen pro představu, pokud si z vás někdo udělá legraci typu: vyskočím na něj s replikou pistole zpoza rohu a budu mít na YT miliardu followerů a vy na něj zaútočíte, prakticky se bude situace posuzovat, jako kdyby vám nebezpečí skutečně hrozilo.

Obranné prostředky

Jak to říkají skauti: ,,Být připraven“. To zkrátka platí ve všech okolnostech života. Jeden americký generál měl přísloví: ,,To že vás někdo překvapil znamená, že jste nebyli dostatečně připraveni“ a je to pravda. Vlastnictví obranného prostředku je dnes již naprosto běžné. Obranné prostředky jsou obecně vnímány jako zbraně. Nemusí se jednat jen o nůž, nebo pistoli. Zbraň je klasifikována následovně: jedná se o předmět, který dokáže zvýšit míru útoku a jeho následků. Obranné prostředky si tedy můžeme rozdělit následovně: 

Improvizované

Jejich účel není primárně určený k výkonu obrany. Může se jednat například o klacek, koště, židli, deštník a další

Účelné

Tedy takové, které byly vyrobeny za účelem výkonu obrany. Sem spadají všechny obranné spreje, paralyzéry, nože, střelné zbraně a další. 

Trochu více účelně

Když už jsme na těchto stránkách, pojďme si trochu více rozebrat účelné obranné prostředky. Jaké jsou v tomto ohledu možnosti? Na tuto otázku si můžeme odpovědět z hlediska oblíbenosti a frekventovanosti. 

• Osobní alarm

Poslední dobou jsou čím dál tím více oblíbené tak zvané osobní alarmy. Jedná se o zařízení, které je určené především pro ženy a děti. Malá schránka skrývá silný reproduktor, která je napojený na spouštěč. Ten je nejčastěji ve formě kontaktní pojistky. Pokud dojde k útoku, za alarm se zatáhne, čímž se vytrhne pojistka a reproduktor spustí naprosto šílený pištivý zvuk, který má za účelem vylekat útočníka a poskytnout potřebný prostor pro útěk do bezpečí. Nevýhodou je, že se nejedná o tělesně mechanický podmět. Tedy pachatel necítí žádnou bolest, která by ho měla přimět k zastavení útoku. I tak jsou alarmy oblíbené a často účelné. 

• Pepřový sprej

Podle mě nejpoužívanější obranná pomůcka opět především u žen. Stlačená tekutina s vysokou koncentrací dráždivé látky po stisknutí tlačítka vytryskne směrem k protivníkovi. Zásah do očí, ale i na pokožku, je velice nepříjemný a prakticky dočasně připraví útočníka o schopnost vidět. Vyrábí se buď proudové, nebo rozprašovací varianty, kdy proudová dokáže dostříknout až 5 metrů a není ovlivněna větrem. 

• Elektrické paralyzéry

V případě, že se útočník dostal až k vám, nabízí se použití elektrického paralyzéru. Jedná se o zařízení, které pomocí baterie a kondenzátorů nabitých tak, že by mohly dodávat celý rok stejnosměrný proud do Demokratické republiky Kongo, dokáže vypustit do útočníka i 2 000 000 voltů. Podle délky šoku se dostávají následky od leknutí, po svalovou křeč, která může trvat až několik minut. Opět, dostatek času pro útěk

• Teleskopicky obušek

Výsuvný systém tyček po rychlém máchnutí vytvoří obušek, který může být dlouhý i 24“. Výhodou této zbraně je její skladnost a především délka. Díky ní si udržíte útočníka dostatečně daleko od těla, aby na vás nedosáhl například nožem. Obušek je vytvořený z kvalitních ocelí, na které je spolehnutí

• Nože

Z tohoto prostředku se stala naprosto běžná záležitost, kterou u sebe nosí kde kdo. Ne za účelem sebeobrany, ale za účelem mnoha jiných věcí. Nůž je zkrátka pomocník se všech druhů nesnází. 

• Střelné a expanzní zbraně

Střelná zbraň sice může být nejefektivnějším způsobem obrany, ale také nejvíce vratkým. Její použití musí být opodstatněné, aby se po následném posuzování nestalo, že místo domů, poputuje napadený za mříže. Expanzní zbraně jako obranný prostředek nemám rád, jelikož jsou to věci, které jsou naprosto na prd. Kolikrát jsem slyšel, že na někoho vytáhli expanzní plynovku a jako reakci vytáhl někdo další skutečnou střelnou zbraň. Co teď? 

Kde se naučit sebeobranu? 

Jak jsem zmínil už v začátku tohoto článku, sebeobrana se ucelený soubor principů, jejichž výsledkem je odvrácení útoku. No jo, ale kde se tyto principy naučit tak, aby fungovaly? Navíc to není jen o fyzickém, ale i o psychickém stavu člověka. Většina lidí při konfliktu ztuhne, zamrzne, a to už může být pozdě. Útočník je vždy ve výhodě, protože on je ten, který iniciuje útok. Je tedy o krok napřed. Takže, kde se naučit podstatné dovednosti k maximálnímu zvládnutí sebeobrany? 

Ačkoli se budu věnovat této otázce v dalších fázích seriálu [2. část], je potřeba si říci alespoň základ. Nabízí se samozřejmě vstup do různých bojových umění, jako je Judo, Aikido, Karate a dalších. Nicméně tato bojová umění nejsou přímo stavěná na to, co vás venku čeká. Poté jsou zde bojové sporty. Box, Kick-box a další. Ty na tom jsou lépe, ale stále to není ono. Nejlepší možností jsou přímo výuky sebeobrany a bojové systémy, které používají názorné případy. Navíc dokáže lektor odhadnout vaše indispozice, a tak je otočit ve váš prospěch. Tak se pořádají například semináře, ale i soukromé hodiny nebo kempy. 

Názorné příklady

Chýlíme se ke konci a jak jsem slíbil, rád bych vám prozradil pár příkladů z praxe, a to z obou stran barikády. Jedná se o skutečné příběhy, které se staly buď lidem kolem mě, nebo jsem je vyčetl ze soudních rozhodnutí. 

Skrz garážová vrata

V roce 2016 byl muž zavřen svým sousedem ve své vlastní garáži. Soused ho odmítal pustit ven a navíc vyhrožoval, že mu zapálí venku stojící automobil. Muž sebral všechnu sílu a podařilo se mu rozrazit vrata garáže, přičemž vraty zasáhl útočníka do obličeje a způsobil mu zranění. Jelikož tímto činem odvracel trestný čin, který mu hrozil, jednalo se o jednání v mezích nutné obrany, a proto nebylo posouzeno jako protiprávní. Pokud by nejednal v souladu s nutnou obranou, jednalo by se o ublížení na zdraví. Je totiž zřejmé, že za těchto okolností útok trval a obviněný nebyl povinen následky snášet.

Pokud by však po otevření vrat zaútočil na zraněného, na zemi ležícího útočníka, jednalo by se o exces z podmínek nutné obrany a čin by byl posuzován jako ublížení na zdraví, jelikož útok již nebyl trvající a nehrozilo žádné nebezpečí. 

Opilý otec

V pozdních hodinách se opilý otec vrátil domů a začal vyhrožovat své rodině. Nejdříve vyhrožoval vystěhováním, poté si na pomoc vzal koště. To, co se může zdát jako celkem zábavná historka se však zvrtlo, když si podnapilý muž došel pro nabitý revolver. Jeden syn se v obavě o život svůj, své matky a svého bratra na otce vrhl, vytrhl mu revolver z ruky a odstoupil od něj asi dva metry. Do této chvíle vše v souladu s nutnou obranou. Bohužel syn na otce vystřelil ve chvíli, kdy ležel na zemi a žádné nebezpečí už nehrozilo. V tomto případě se nejedná o nutnou obranu a syn byl obžalován ze zabití. 

Judikatura ohledně nutné obrany

• R 8/1988 - K výkladu podmínek nutné obrany ve smyslu § 29 TrZ. Okolnost, že obránce přestal před útočníky utíkat, zůstal stát a začal se trvajícímu útoku bránit, nevylučuje možnost splnění všech podmínek nutné obrany. Nikdo totiž není povinen ustupovat před neoprávněným útokem na zájem chráněný trestním zákoníkem, ale má právo použít proti takovému útoku obranu, která není zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Obžalovaný nebyl povinen před poškozeným a jeho bratrem utíkat a případně se ukrýt.

• NS 13/2002-T 331 - Jednání obviněného spočívající v tom, že při svém pronásledování poškozenými, kteří měli v rukou kulečníkové tágo a nůž s čepelí dlouhou 13 cm a vyhrožovali mu zásahem do tělesné integrity, pro výstrahu vystřelil do země a do vzduchu s upozorněním, ať ho nechají, jinak na ně vystřelí, přičemž poté, kdy upadl a poškození proti němu stále postupovali, proti nim vystřelil a zasáhl je do ruky, nohy a spodní části těla, naplňuje podmínky jednání v nutné obraně podle § 29 TrZ.

• TR NS 22/2006-T 863 - Jestliže obviněný vstřícně reagoval na výzvu poškozeného („aby s ním šel ven“), která směřovala k jejich vzájemnému fyzickému konfliktu, a to tak, že obviněný odešel s poškozeným na místo, kde poté poškozeného fyzicky napadl, pak obviněný nejednal v nutné obraně ve smyslu § 29 TrZ, neboť neodvracel přímo hrozící útok na zájmy chráněné trestním zákonem. To platí bez ohledu na skutečnost, že fyzický konflikt slovně vyprovokoval právě poškozený.

Závěrem

Jak je vidět z předchozí judikatury a dvou příběhů, je jen nepatrná hranice mezi trestným činem a nutnou obranou. Dejte si na to pozor a vnímejte nebezpečí fakticky jako reálné. Česká justice stále není připravena na sebeobranu v takové míře, jako je tomu v jiných zemích, především pak v USA. Budu se na vás těšit v dalších částech tohoto seriálu.

Seriál o sebeobraně

1. Úvod, jak to vidí zákon (právě jste dočetli)
2. Tipy pro efektivní sebeobranu
3. Nepřiměřená obrana
4. Nejvhodnější bojové sporty
5. Sebeobrana žen a dětí
6. Sebeobrana střelnou a expanzní zbraní