Český tramping za sebou má již více než 100 let existence. V posledních letech přežívá už jen několik stovek opravdových trampů, kteří zažili největší slávu a počátky českého, potažmo československého trampingu. Seznámíme vás se základní definicí trampingu a zjistíme, co jsou ti trempové vlastně zač.
Už jste někdy potkali tuláka s usárnou na zádech a úsměvem na tváři, který zrovna vyrazil do hlubin nějakého lesa? S největší pravděpodobností to byl tramp. Tramping býval především v minulém století velice populární, ale i v dnešní době existuje řada jeho příznivců. Pokud je pro vás dnešní svět až příliš uspěchaný a chcete si od všeho toho spěchu, hluku a technologií odpočinout, není nic lepšího než se vydat na cestu trampingu. Vyrazit do přírody, večer s kamarády posedět u ohně, zazpívat pár písní a zalehnout ke spánku pod širým nebem. Romantika, že? Ano, ta je trampům vlastní, stejně jako touha po dobrodružství.
Trampové jsou lidé, kteří místo prokrastinace, či sezení doma upřednostňují výpravy do přírody, touží po svobodě a volnosti. Často bývají vykreslování, jako skupina lidí vzpírající se maloměšťáctví a soudobé společnosti. Samotný tramping vznikl z takzvaného woodcarftu. Výraz se často překládá jako „zálesácká dovednost“. V našem prostředí se počátek trampingu datuje do roku 1918. Tramping tu byl již dříve, ale neměl ještě své vlastní pojmenovaní, tehdejším trampům se říkalo „divocí skauti“ a byli to lidé, kteří utíkali pryč od civilizace a městské společnosti do lesů, často také proto, aby se vyhnuli vojenské povinnosti. Tramping je tu s námi už více než 100 let a má tedy opravdu dlouhou tradici a bohatou historii.
Slovo tramp mělo původně význam lodi, která bez pravidelného jízdního řádu převážela zboží, či náhodné cestující z přístavu do přístavu, podle toho, jak si majitelé zboží přáli. To bylo inspirací pro kanoisty, kteří se plavili na českých řekách a připadali si, jako posádky právě takovýchto lodí. Samotní námořníci se tak stali vzory dřívější mládeže. Proto se i první trampové snažili podobat spíše námořníkům než zálesákům a často brázdili české řeky na pramicích nebo kánoích. Právě z tehdejší doby pochází tradice vztyčování vlajky na vlajkovém stožáru, který je nezbytnou součástí každé trampské osady. Od námořníků si trampové převzali ještě jednu tradici a to pozdrav „ahoj“, to bylo tehdy znamení pro setkání námořníků dálných plaveb.
Tramping je hlavně o pohodě, klidu, kamarádství a společném dobrodružství. Provozovat se dá v každém ročním období, protože krásu přírody lze obdivovat celoročně.
V češtině se ale pojem tramp začal objevovat především začátkem 20. let, kdy se k nám začala dostávat již přeložená zahraniční dobrodružná literatura. Nejznámější knihou, která se s tímto pojmem spojuje, je kniha od Jacka Londona Cesta. Právě v ní bylo poprvé použito označení tramp. To ovšem nebyla jediná kniha, která se stala inspirací pro české trampy, veliké oblibě se zde těšily i knihy od Karla Maye, Zane Greye nebo třeba Jacka Shaefera. Romány všech těchto autorů se zabývají především tématikou a prostředím divokého západu, které trampy inspirovalo nejen v pojmenovávání svých osad a přejmenovávání řek, ale také ve stylu oblékání. Původní námořnickou vlnu tak časem vystřídala vlna indiánská, kovbojská a později také armádní.
Jak si tedy takového trampa představit? Trampové jsou kamarádská skupina lidí, kteří mají silné a kladné pouto k přírodě, váží si jí a pečují o ni. Trampové vás mezi sebe vždy rádi přijmou, zakládají si nejen na úctě k přírodě, ale i člověku, lásce a svobodě. Nejedná se o žádnou organizovanou skupinu, veškeré snahy o jakoukoli organizaci, až na pár výjimek v době restrikcí proti trampingu, selhaly. Jsou to lidé, kteří touží po volnosti a dobrodružství, nechtějí se nechat svazovat měšťanskými konvencemi, chtějí si utvářet svět podle vlastních představ.
Zabalit si spacák, ešus, nějakou dobrou pálenku na zahřátí, vše zabalit do usárny a na záda hodit kytaru. To bylo všechno, co trampům stačilo. Dříve jste mohli vidět vlaky plné trampů, kteří s nadšením vyráželi do přírody. Ať už prchali před režimem nebo chtěli jen vyčistit hlavu a užít si pár chvil s přáteli u táboráku, tramping byl za jakékoliv politické situace velice oblíbenou aktivitou. Málokterý teenager dříve nepatřil mezi trampy.
Bohužel vliv moderních technologií a uspěchaného světa má negativní vliv také na trampskou komunitu. Mnoho trampů, kteří si pamatují úplné počátky trampování, nás postupně opouštějí a jejich řady slábnou. Většina lidí tvrdí, že na víkendové táboření nemá čas, zpohodlněli a raději, než aby si šli odpočinout do lesa preferují pohodlí domova.
Koupit si dnes můžeme nejkvalitnější možné vybavení, někteří pravověrní trampové však stále vyrážejí se stejným vybavením, které s sebou nosili před desítkami let.
Trampové se však o svou tradici nebojí. I v dnešní uspěchané době se najdou jedinci, kteří si tramping zamilovali a vedou k němu i své děti. Nejkrásnější na celé téhle tradici je fakt, že se téměř nemění. Stále si zakládá na vztahu k přírodě a kamarádství. Jediné, co se mění, je kvalita dostupného vybavení. A i přes to, že dnes na trhu nalezneme kvalitní spacáky, pohodlné batohy a moderní plynové vařiče, spousta trampů ani v dnešní době nedá dopustit na svou oblíbenou usárnu, roky starý spacák a klasický lihový vařič. Český tramping si navzdory časům stále ponechává své kouzlo, kdy vše, co potřebujete, sbalíte do usárny a nic víc nepotřebujete. Pak už si můžete spolu s přáteli užívat přírody, ohně, ranní rosy a síly okamžiku, přesně tak, jak to dělali první trampové před sto lety.
Tramping se někdy označuje i jinými slovy, jako je třeba vandr, vandrování nebo třeba čundr. Co byste si měli zabalit nebo co by vám nemělo chybět, pokud vás někdo na takový trampský čundr pozve? Těžko říct, žádný oficiální seznam neexistuje, co tramp to jiné vybavení a velký vliv na to má i doba. Nejdůležitější je praktičnost, pokud jdete na vandr, tak se rozhodně nechystáte na žádnou módní přehlídku, a čím méně věcí máte, tím lépe se vám půjde.
Pokud bychom se měli poohlédnout do počátků trampingu, tak bylo vybavení trampů složené z toho, co se dalo nejsnadněji sehnat a nestálo to moc peněz. Právě z těchto důvodů je mezi trampy tak oblíbená vyřazená vojenská výstroj, která byla nejen praktická, ale také odolná. Vzhledem k tomu, že tramping byl velice populární po skončení obou světových válek, byla vojenská výstroj dlouhodobě dostupná a dala se zakoupit v různých výprodejích. Nejoblíbenější byla výstroj ze západní provenience. Byla ze všech nejkvalitnější a měla nejpraktičtější využití v přírodních podmínkách.
Trampové nejčastěji cestovali na lehko. Všechno se muselo vejít do nevelkého plátěného batohu – usárny. A tak s sebou nosili jen to nejnutnější. Místo stanů stačilo celé skupině jen několik celt.
Oblečení podléhalo především jeho dostupnosti, ale to se měnilo i na základě okolních vlivů. Na počátku se trampové oblékali do pumpek, svetrů po rodičích a do toho, co doma našli. Ve 30. letech už se inspirovali v oblíbených tématech, zvláště pak kovbojské módě, kterou znali z amerických westernů. Po skončení druhé světové války se začali oblékat do amerických uniforem a vojenských kanad. Proč zrovna amerických? Amerika je pro trampy druhým domovem, a tak není divu, že se i při výběru oblečení vracejí ke svému „snu za velkou louží“.
Výbava správného trampa byla doplněná o vojenskou maskovací celtu, spacák, ešus a lžíci, vojenskou polní lahev, lovecký nůž nebo zbroušený bodák. Někteří s sebou nosili malou sekeru nebo podomácku vyrobenou mačetu. To všechno naskládali do batohu. Menší propriety, jako je baterka, jídlo nebo cancák (trampský památníček) nosili v tzv. žebradle. Zbytek vybavení už se odvíjel od ročního období a místa kam se trampové vydávali. Mohlo být rozšířeno třeba o kytaru nebo horolezecké vybavení.
Tramping v průběhu let prošel dlouhou cestu, která vedla až podoby, ve které ho známe dnes. Každá etapa vývoje se v trampingu uchovala, a tak i dnes mnoho trampů nedá dopustit na oblíbené kovbojky, dobrodružnou literaturu, americké vojenské vybavení nebo písně inspirované americkou hudbou. Trampové jsou stále mezi námi, bohužel, těch pravých postupně ubývá, a tak je na dalších generacích, aby jejich odkaz zachovali nebo v něm pokračovali a třeba ho doplnili o další vývojovou etapu.