Při plnění taktických úloh i při outdoorových aktivitách musíme myslet na mechanickou ochranu různých částí těla. K těm patří také lokty – tyhle klouby na pažích jsou totiž při fyzicky náročných činnostech obzvlášť namáhané a náchylné na poškození.
Ať už vykonáváme jakoukoliv fyzicky náročnou činnost, dostávají nejvíce zabrat ruce a nohy, především jejich klouby. Proto bychom si je měli efektivně chránit. K těm kloubům, které jsou nejvíce náchylné na zranění, patří také lokty. Naštěstí existuje řešení, jak efekt pádu nebo nárazu zmírnit. Ano, tušíte správně, jedná se o chrániče loktů, o kterých si nyní něco povíme.
Chrániče loktů patří mezi ochranné prvky výbavy. Zvládne minimálně zčásti pohltit náraz, který by jinak negativně působil na naše lokty. Tupá bolest v lokti rozhodně není příjemná. Ani odřenina, kterou by nám mohlo způsobit například otření se o zeď. Ale dopadnout bychom mohli i hůře, třeba zlomenou rukou. Chráničů loktů existují dva druhy, a to chrániče vnitřní a chrániče vnější. Zatímco ty vnější se upevňují přes oblečení, vnitřní chrániče si podobně jako vnitřní chrániče kolen vyžadují speciální kousek oblečení s vložnou kapsou.
O něco častějším řešením jsou vnější chrániče loktů, které kromě příslušníků armády nebo policie využívají také sportovci, kteří pravidelně provádějí činnosti, u kterých by mohl hrozit pád a z něho plynoucí zranění. Vnější chrániče disponují popruhy, kterými je můžeme upevnit přímo na holou ruku (máme-li krátké rukávy) nebo také přes mikinu či bundu.
Vnější chrániče loktů se dále dělí na dva druhy, a to fixní (nenastavitelné) a nastavitelné. Jsou takto definovány podle toho, jakým způsobem jsou řešené popruhy. V prvním případě získáte chrániče univerzální velikosti, v té druhé si můžete velikost přizpůsobit. Konstrukce chrániče se obecně skládá z několika vrstev, přičemž tou vnější je tvrdá skořápka z plastu, která je schopna zachytit tvrdší nárazy. Jedná se o „první linii“ chránící váš loket před mechanickým poškozením.
Hlavní část vnějšího chrániče loktů je pak tvořena kvalitním a odolným nylonem, v němž ještě zpravidla bývá integrována měkká vložka z molitanu, neoprenu nebo podobného materiálu. Ta bývá označována jako protišoková. Protiskluzová úprava pak fixuje chránič na místě.
Kdo někdy dostal příležitost srovnat vnitřní a vnější chrániče loktů, tvrdí, že ty první jsou pohodlnější. Jejich výhodou je, že se umisťují přímo do speciální kapsy v loktech mikiny nebo bundy. A to je současně i nevýhoda – protože takovou speciální mikinu nebo bundu musíte vlastnit. Naštěstí minimálně u těch taktických už kompatibilita s vložnými chrániči loktů nebývá takový problém.
Vnitřní chrániče loktů se vyrábějí z měkkých materiálů, často jde o neopren či kombinaci nylonu a polstrování. Z toho vyplývá absence tvrdé vnější vrstvy, takže takové chrániče pak působí jako samostatná protišoková vrstva. Na trhu nalezneme i varianty s tvrdou skořápkou, ty jsou však výrazně dražší a navíc je v této kategorie poměrně malý výběr.