Sáhneme do kapsy, vytáhneme nůž a…nic. Jak je to možné? Zkrátka ho nemáme naostřený. Často platí, že tupý nůž je horší, než žádný nůž. Můžeme si ho dát nabrousit k nožíři nebo brusiči. Proč takové složité operace, když si nůž můžeme nabrousit doma sami? Stačí nám k tomu trocha zručnosti a adekvátní brousek, který zakoupíme u nás v obchodě.
Hlavní dvě skupiny brousků jsou ty, které s sebou budeme nosit pro případ ztupení nože a ty, které budou doma pro stálou údržbu nože. Pro obě varianty rozlišujeme brousky na dvě skupiny – klasické a protahovací. U protahovacích brousků je princip jednoduchý. Vezmeme nůž a několikrát ho směre k sobě protáhneme brouskem. Uvnitř něj jsou dva brusné kameny nebo tyčinky postavené proti sobě do písmena V. ty odebírají materiál a vytvářejí ideální sklon ostří. Jaký to je ten ideální sklon? To je dost těžké určit. Některé nože, především na lehkou práci (kuchyňské, filetovací) se brousí do velmi ostrého úhlu 10-25 stupňů. Čím jdeme hlouběji do typu nože a hrubosti práce, dostáváme se k číslům 25-30 stupňů. 30 stupňů mají nože na těžkou práci, na přežití v přírodě a tak dále. Tento sklon se mnohem hůře ztupí a vydrží nějaký ten zásek. Pro broušení určitých úhlů se více hodí klasické brousky v podobě kamenů nebo malých plochých kvádrů. U nich je broušení velmi obtížné. Nožem se nejdříve krouží a poté se ustaluje ostří tahy přes celé ostří. Během tohoto procesu musíme dodržovat stejný úhle, aby bylo ostří co nejlepší.
Rozeznáváme dva základní druhy materiálů, kterými se brousí nože – přírodní a syntetické. Těžko se hádat, který je lepší, oba mají skvělé vlastnosti, které jim nemůže nikdo upřít. Přírodní materiály jsou šetrné k životnímu prostředí. Jedná se například o břidlici, diamant nebo arkansas. Brousí se s nimi po staletí, takže můžeme počítat s kvalitou. Na druhou stranu syntetické brusné kameny poskytují neměnnou zrnitost, která zaručuje kvalitu ostří. Je to spíše o zvyku a osobní volbě. Více, něž vybírat podle původu, bychom měli vybírat podle nože.
Velmi záleží na kvalitě oceli. Měkčí oceli můžeme brousit jak syntetikou, tak i přírodními materiály. Ocel se dobře opracovává a vzniká hezké čisté ostří. Problém přichází, máme-li opravdu kvalitní nůž z tvrdé oceli. Tvrdá ocel je zároveň křehká. Na takovou budeme potřebovat diamantový brousek. Bez něj se nám dobré naostření nože nemusí ani podařit. Tak jako tak budeme vždy potřebovat alespoň dvě hrubosti kamene. Hrubší stranu k obnovení linie ostří a jemnější k doostření a vyhlazení ostří. Pamatujme, že je vždy lepší udržovat ostří, než ho obnovovat.
Výběr brousku spočívá v jeho používání. Chceme-li ho denně nosit po kapsách, měl by být malý a skladný – buď tyčinka z brusného kamene, nebo protahovací brousek. Pokud hledáme brousek na domácí broušení, můžeme se podívat po brusných sadách, která nabízejí větší množství kamenů a pomáhají držet ideální úhel. Tím si ušetříme práci a získáme perfektní ostří, které budeme následovně jen udržovat našim kapesním brouskem.