Termoska na jídlo nebo také termo jídlonosič je nádoba, která dokáže uchovat pokrm teplý i po dobu několika hodin. První termoska vznikla už v roce 1892, kdy ji vynalezl Sir James Dewar, který tehdy pracoval na univerzitě v Oxfordu. Ačkoliv ten svůj vynález tehdy nepotřeboval na jídlo ani na nápoje, ale na své chemické pokusy, termoska si brzy získala oblibu i mezi veřejností a našla své nezastupitelné místo v domácnostech. Jak taková nádoba funguje? A jaké možnosti máme dnes k dispozici?

Zbavte se vzduchu

Klasická jednostěnná nádoba, miska nebo hrnec jsou na přenášení tepelně upraveného jídla nevhodné, protože jeho teplotu uchovají jen po velmi krátký čas. Zde přichází na řadu termo jídlonosič, který má na rozdíl od běžné nádoby dvoustěnné provedení. Z prostoru mezi oběma stěnami je přitom odsátý veškerý vzduch, aby vzniklo vakuum, které prakticky nevede teplo.

V běžném prostředí totiž dochází k fyzikálnímu jevu známému jako tepelná výměna, která využívá vibrování částic k vyrovnání teploty mezi předmětem (v našem případě jídlem) a jeho okolím. A protože ohřáté jídlo bývá zpravidla teplejší než jeho okolí, znamená to jeho nevyhnutelné vychladnutí.

Na druhou stranu ve vakuu se žádné částice nenacházejí, proto vakuum teplo nevede. K chladnutí pokrmu tak dochází mnohem pomaleji, a to ještě spíše vlivem víka a také přechodu mezi víkem a samotným tělem termosky, což bývá přirozeně nejslabší článek celého systému.

Vnitřní stěna termosky bývá leštěná, a tak je částečně odbouráno i předávání tepla zářením. Původní technologie výroby „dewarky“ ale byly příliš náročné, a tak se přešlo na jiné technologie a materiály. Původní vnitřní stěnu (v Dewarově případě mosaznou) tak nahradilo sklo.

Termo jídlonosiče – postupný vývoj

Sklo v termoskách sice bývalo (a dosud občas bývá) tvrzené, což znamená, že riziko pořezání bylo velice nízké – na druhou stranu termosky obsahující sklo jsou velice náchylné na mechanické poškození. Stačil menší pád a sklo v termosce se rozbilo. Ono dost dobře stačilo, když „jen“ prasklo. A najednou jsme se nemohli bavit o termosce, protože prasknuté sklo znamená jediné – konec vakua.

Dnes se tak raději vracíme ke staré dobré konstrukci termosky, ovšem namísto Dewarovy mosazi zde máme o něco vhodnější, modernější materiál – nerezovou ocel. Ta odbourala problémy s popraskaným sklem a současně zlepšila izolaci.

Konstrukce termosek na jídlo

Jednotlivé termosky jsou svým vzhledem navzájem velmi podobné. Co se týče designu, experimentují výrobci s matnými nebo naopak lesklými povrchy a různými barvami, ale jinak se jedná v drtivé většině případů o nádobu válcovitého tvaru s víkem. V případě termosek na jídlo jde spíše o válce „přisazené“, tj. v porovnání s termoskami na nápoje nižší a s větším průměrem. To proto, aby se nám z nich jídlo lépe vybíralo a nezůstávaly v nich zbytky.

Nerezová ocel je pro termosky ideálním materiálem, a to hlavně díky své pevnosti a tvárnosti. Navíc se skvěle leští, takže vnitřní strana pak lépe odráží záření.

Na horní straně termosek je většinou umístěno šroubovací víko, pod kterým se nachází prostor pro uložení jídla. Jak již bylo řečeno, bývají termosky různých výrobců opatřovány různými povrchovými úpravami. Mohou být broušené nebo potažené slabým povlakem gumy či plastu. Takový povrch pak usnadňuje manipulaci.

Pokud při výběru termosky na jídlo hledáte kvalitu, máme dobrou zprávu – za opravdu kvalitní termosku si oproti té méně kvalitní příliš doplácet nemusíte. Ostatně vidět je to i na našem sortimentu, kde za jednotlivé modely termosek hovoří už jména jejich výrobců, mezi nimiž jsou i takoví velikáni jako Esbit^® nebo Stanley^®.