Noha člověka – a máme na mysli především chodidlo – dokáže při intenzivní chůzi, běhu či sportovní aktivitě vypotit až několik decilitrů tekutiny. Na to je třeba myslet ještě předtím, než si ráno navlékneme čisté ponožky a na ně pohorky, které větší část vlhkosti z chodidla přijmou do sebe. A odtud pak vzniká nepříjemný a nám dobře známý zápach poté, co si z unavených nohou odpoledne či k večeru pohorky sundáme.
Nejprve se podíváme na pár preventivních tipů, protože zápachu z bot se alespoň částečně lze zbavit dříve, než vůbec vznikne. Potom budou následovat tipy na kroky, které můžete provést ve chvíli, když už boty zapáchají.
Stav vašich bot na konci dne ovlivňují i takové „detaily“, jako jsou ponožky, které si do nich obléknete. Tloušťku ponožek přizpůsobte ročnímu období, respektive venkovní teplotě (protože jak víme z uplynulých měsíců, i zima může vypadat jako jaro – a naopak).
Nejdůležitější je použitý materiál. Nemělo by jít o čistou bavlnu, která vlhkost od nohou sice nasaje, ale pak už nepustí dál. Výsledkem je zapařená noha. Bavlna by tak měla být kombinovaná se syntetickými materiály (případně obohacená o příměs nanočástic stříbra) a v ideálním případě můžete zvolit ponožky z merino vlny, která má z přírodních materiálů ty nejlepší vlastnosti pro pohyb v přírodě. Dokáže totiž zahřát, i když je vlhká, a její přirozené antibakteriální vlastnosti zabraňují nadměrnému vzniku zápachu.
Nejen volba ponožek, ale i samotných outdoorových bot je pro alespoň částečnou redukci zápachu po celodenním nošení zásadní. Boty by měly mít tu správnou skladbu, aby účinně odváděly pot a kondenzovanou vlhkost na svůj povrch. Za prvé by neměly být celokožené, protože vyčiněná kůže zkrátka při odvodu vlhkosti příliš účinná není.
Boty by měly být vybaveny tou správnou membránou. Ideálně Gore-Tex, případně analogickými řešeními jiných značek. Membrána Gore-Tex je postavena na bázi velmi drobné síťoviny, jejíž jednotlivé průduchy jsou výrazně menší než kapka vody, která by dovnitř mohla proniknout zvenčí, a naopak výrazně větší než molekuly vlhkosti, respektive potu, které tak mohou jednoduše přecházet směrem na povrch.
Tento bod platí samozřejmě jen v případě, že je venku vhodné počasí. Kdykoli budete na své túře dělat přestávky, sundejte si boty i ponožky a nechte nohy chvíli relaxovat. V létě můžete přestávky volit v blízkosti vodních ploch, potoků nebo řek, kde si chodidla namočíte a krásně zregenerujete. Pokud takovou přestávku uděláte třikrát, čtyřikrát denně, bude zápach z bot na konci dne mnohem méně výrazný.
Někdy ovšem ani sebelepší prevence nepomůže. Co tedy dělat, když už boty zapáchají? Zápachu z obuvi se naštěstí ve většině případů můžeme zbavit poměrně snadno. Stačí jen podniknout některé kroky, z nichž minimálně část je inspirována radami našich babiček.
Dojdete-li na místo určení ve chvíli, kdy slunce ještě svítí, není nic jednoduššího, než botám co nejvíce uvolnit tkaničky, vytáhnout jazyk a vnitřek obuvi vystavit přímým slunečním paprskům. Ultrafialové (UV) záření je totiž přirozeně antibakteriální. A kde se nemnoží bakterie, nemá ani zápach šanci.
Jenže pozor – je to dvousečná zbraň. UV záření totiž při dlouhodobějším působení zároveň degraduje povrch tkanin. Proto je při takovém postupu vhodné zabalit tu část povrchu bot, kterou slunečním paprskům vystavovat nechceme, do kusu nějaké látky, jejíž degradace slunečními paprsky nám tolik vadit nebude. Tady ovšem mluvíme o dlouhodobějším působení – pokud si někde budeme dávat hodinu pauzu, nemusíme zakrývání bot nijak řešit. Na slunci je beztak máme celý den, i v průběhu toho, kdy je máme nasazené na noze.
Jedlá soda pohlcuje pachy a neutralizuje je. To většina z nás zná z kuchyně a někteří i z domácího úklidu. A proč to nevyzkoušet i u bot? Jakmile dojdete domů v zapáchajících pohorkách, posypte je zevnitř jedlou sodou a tu nechte působit zevnitř. Ráno jen sodu vytřepte a případné zbytky vysajte. Zápach by měl být mnohem méně intenzivní, než byl večer. Podobně účinné jako jedlá soda je při pohlcování pachu i tuhé mýdlo.
Mráz zabíjí bakterie. A máte-li volné místo v mrazáku, můžete místo jedlé sody využít i tuto účinnou metodu – prostě toto volné místo využijte pro uložení obuvi. Z hygienických důvodů ovšem boty zabalte do neprodyšně uzavřeného sáčku nebo tašky, zvlášť pokud je zbytek mrazáku zaplněný potravinami.
Mají-li vaše boty vyjímatelné vložky, můžete je vyčistit zvlášť. Dbejte přitom na doporučení výrobce bot (nebo vložek samotných, pokud jste si je dokoupili zvlášť). Pokud je vložky možné prát v pračce, máte vyhráno. V opačném případě je čistěte výhradně ručně, aby nedošlo k jejich poškození.
Pokud doma máte kočky, pak asi víte, že je ohromný rozdíl v tom, když taková kočka vykoná potřebu do steliva, nebo někam jinam. Tento rozdíl ucítíte takřka okamžitě. A když je stelivo dobré na výsledky kočičího vyměšování, proč by nemohlo být dobré také k řešení zápachu z obuvi? Zde můžete použít podobný postup jako u jedlé sody. S tím rozdílem, že kočičí stelivo (přirozeně nepoužité) nasypete do ponožky a tu teprve vložíte do boty. Výrazně si tím usnadníte následný úklid.
Hitem pro domácí úklid je dnes kromě jedlé sody také bílý ocet (a kyselina citronová). Jen pár zázračných pomocníků má takřka univerzální využití. Tak proč si z nich nevyrobit domácí sprej na boty? Nakombinovat můžete vodu (ideálně převařenou) s vilínovou vodou, která má antibakteriální účinky, a dále se zmíněným bílým octem. Přidat můžete také pár kapek esenciálního oleje s antibakteriálními účinky, například čajovníkový (tea tree) olej, eukalyptový, tymiánový nebo olej z máty peprné.
Kromě výše uvedených tipů se různě po internetu vyskytují i další zaručené návody, jak se zbavit zápachu z bot. Nemáme je vyzkoušené, a proto je bez záruky zmiňujeme hromadně až v rámci posledního bodu. Na lehce zapáchající boty by měly stačit vonné tyčinky položené pod vložku (před dalším obutím je tam nezapomeňte), případně citronová kůra. Ta ovšem zápach neutralizovat nedokáže, spíš ho „přehluší“ příjemnější vůní. K babským radám patří také použití listů libečku, nebo dokonce vodky aplikované postřikovačem.