Pojem se zkratkou EPD zastupuje širokou řadu industriálních procesů speciálních označení, při nichž dochází vždy k jedné typické věci: jde o koloidní roztok (i.e. je v něm voda + pevné částice velké mezi 1-1000 nm), který se v tekutině po zavedení elektrického proudu usazuje na elektrodě (tj. nějakém materiálu či produktu).
Do podobné suspenze se dá použít prakticky vše co nese elektrický náboj – třeba polymery, pigmentová barviva, barviva obecně, keramika, kovy, … Proces je užitečný (ba často doslova nezbytný) k nanesení určitých materiálů na jisté elektricky vodivé povrchy. Celý průběh, použitá zařízení i všelijaké roztoky se pak liší vždy podle toho, jaké látky, typy materiálů apod. se v procesu využívají.
Nejčastěji se dnes v komerční sféře používá proces elektroforetického vodního malování, jelikož je logicky nejsnáze aplikovatelný v praxi (čti „nejlevnější“). Neznamená to ale jistě, že by se dnes nezkoumaly praktické přínosy procesů jiné (čili i nikoliv vodní podstaty, bylo by to totiž velmi užitečné třeba pro takovou oblast výroby elektroniky nebo při aplikaci dokonalé keramické vrstvičky na produkt). Nemluvě o tom, že procesy bez vody (a tedy i bez aktivní elektrolýzy) nevyvíjí kyslík a tedy jej člověk nemusí při výrobě řešit.
Na proces známý jako EPD se dá aktuálně nejčastěji narazit při aplikaci povrchů na továrně produkované kovové produkty. Díky němu lze mít perfektně pokryté karoserie aut (nejenom samozřejmě, platí i pro všechny další obvyklé a běžné auto-součástky) vrstvou barvy. Také je však populární i u všelijaké těžké výroby typu traktory, těžební technika, elektrické přepínače, kovový nábytek, nápojové kontejnery, poutače (jednotlivých věcí k sobě myšleno, nikoliv reklamní) a obdobné industriální věci.
Důvodů proč je dnes dávána přednost EPD před tradičním natíráním/nástřikem pistolí je mnoho. Tak kupříkladu, proces EPD nanese krytí na celý předmět a to ve velmi stejnoměrně tenké podobě a bez jakékoliv porozity. I ty nejkomplexnější předměty se tudíž dají snadno „natřít“ a je jedno, jak moc složitě tvarované jsou. Proces nanášení je relativně rychlý. Nemluvě o tom, že se to celé dá provozovat i s materiály, jenž by se vám jinak natíraly jen velmi těžko (plast, keramika, ...). A též je pro firmu pozitivem, že proces EPD je doslova cele automatizovaný, takže vyžaduje méně přímé lidské intervence v porovnání s jinými procesy. Firmy taktéž rády vidí, že jsou díky EPD velmi efektivně používány natírací materiály a jejich kompozice je celá a nanejvýš lehce kontrolovatelná. A své si pochopitelně řekla i otázka bezpečnostní – EPD a voda je bezesporu méně náchylná na oheň jak tradiční barva + k ní syntetické ředidlo. No a nakonec si jistě musíme zmínit lepší dopad EPD na okolní prostředí.