Aramid je pevný žáruvzdorný syntetický materiál, který v roce 1961 vyvinula Američanka Stephanie Kwoleková. Používá se v leteckém průmyslu a v armádě, na výrobu neprůstřelných vest a jako náhražka azbestu. Název vznikl zkrácením názvu „aromatický polyamid“.
Vyrábí se navíjením pevného vlákna z kapalného roztoku, což je umožněno iontovou složkou reakční směsi (chlorid vápenatý), která se váže na vodíkové můstky amidové skupiny, a volbou organického rozpouštědla (N-methylpyrrolidon).
Mezi největší přednosti aramidu patří například to, že je špatně zápalné a také fakt, že se jedná o nevodivý materiál. Dále pak lze vyzdvihnout jeho vysokou pevnost a vysoký Youngův modul pružnosti. Dále můžeme uvést třeba citlivost na ultrafialové záření nebo že je dobře zpracovatelný v továrnách při zvýšených teplotách. Mezi nejčastější průmyslové využití můžeme u aramidu zařadit ohnivzdorné oblečení, výztuže pneumatik a jiných gumových výrobků, sportovní pomůcky a spoustu dalších.
Nejznámějším aramidovým vláknem (para-amid nylon) je kevlar, jeho verze od firmy Teijin nazývaná twaron a jeho ohnivzdorná varianta nomex. Podle Federální obchodní komise (The US Federal Trade Commission) je aramidové vlákno definováno jako „vlákno vyrobené z polyamidu s dlouhým uhlovodíkovým řetězcem, jehož alespoň 85 % peptidických vazeb spojuje dvě aromatická jádra“.
Kevlar se používá všude tam, kde je třeba mimořádně vysoké pevnosti a výjimečné tepelné odolnosti. Z kevlaru se vyrábějí např. části letounů a raketoplánů, části brzd a podvozků, neprůstřelné vesty, boty proti nášlapným minám, převodové řemeny, optické a telekomunikační kabely, ochranné přilby, různé druhy sportovního vybavení a celá řada dalšího. Kevlar má velmi dobrou odolnost proti vysokým teplotám, zachovává si svou pevnost a pružnost i ke kryogenickým teplotám (-196 °C); dokonce je o něco pevnější při nízkých teplotách.
Při vysokých teplotách je pevnost v tahu snížena o 10-20 %, a již po několika hodinách se pevnost nadále snižuje. Například při 160 °C se snížení pevnosti o 10 % projeví po 500 hodinách. Při 260 °C se snížení pevnosti o 50 % projeví po 70 hodinách. Při teplotě 450 °C kevlar sublimuje. Ultrafialová složka slunečního záření degraduje a rozkládá Kevlar, díky čemuž je zřídka používán v outdoorových aplikacích bez ochrany před slunečním světlem. K nevýhodám patří malá odolnost proti ultrafialovému záření a vlhku a obtížná barvitelnost.