Ženy v outdooru: kdo nám prošlapával cestu?

Muž, nebo žena - je pár věcí, které máme společné. Například to, že je mezi námi spousta jedinců s dobrodružným duchem. Pojďme se dnes zaměřit na ženy a některé jejich zajímavé cestovatelské a outdoorové počiny v historii i současnosti…

Hledáte inspiraci v outdooru? Nebo jste žena-dobrodruh a pátráte po někom, s kým byste se mohla ztotožnit? V dnešní době žádný problém. Stačí si otevřít sociální sítě a během chvilky na vás vypadne nepřeberné množství trekkerek, cestovatelek, horolezkyň, válečných zpravodajek nebo třeba žen, které se rozhodly žít soběstačně mimo civilizaci. Na vás už jenom je si vybrat, kdo vás nejvíce zaujal a čí obsah vás bude bavit nebo pro vás bude něčím užitečný. A to je dobře.

A také je dobře, že – my ženy - můžeme. Jakákoli outdoorová vylomenina nás napadne, máme možnost ji poměrně rychle a jednoduše uvést do reality. Dnes už to bereme jako samozřejmost, ale ne vždy tomu tak bylo. Musely být před námi osobnosti, které nám ostatním prošlapaly cestu. A byla by škoda na ně zapomínat.

Roadtrip starý téměř 90 let

Že jsou dnes roadtripy v autě či obytňáku znovu „in“, o tom není pochyb. Nesou v sobě nádech svobody a navíc mají historii. Ikony jako „Hippie Wolksvagen“ nebo Zikmund s Hanzelkou jsou s námi dodnes. Věděli jste ale, že se Češky vydaly autem do Afriky už ve 30. letech?

V roce 1934 se šestice dam – Eva Slavíková, Věra Vlčková, Zdenka Veselá, Eva Elstnerová, Eliška Kavalierová a Helga Martenová - vypravila na expedici po severní Africe. Na cestu vyjely ve čtyřech automobilech Aero 1000 (tři s čistě dámskou osádkou a jedno doprovodné vozidlo se dvěma techniky) s obutím od Bati. Během šesti týdnů urazily celkem 14 000 kilometrů v náročném terénu krajinami zmítanými ozbrojenými konflikty. Cestu si navíc protáhly až do hor Vysokého Atlasu, které také úspěšně projely. Propagace automobilky, pneumatik od Bati a průmyslové vyspělosti Československa tenkrát nemohla dopadnout lépe...

Andělé na horách

Vyjmenovávat známé horolezkyně by vydalo na dlouhý seznam. Vzpomeňme tedy alespoň první Češky na nejvyšší hoře světa Mount Everest (8 848 m n. m.). Renata Chlumská, sice Švédka, ale českého původu, vystoupila v roce 1999 na Mount Everest a v roce 2014 dokončila projekt Koruna Planety (Seven Summits) – výstup na nejvyšší vrchol každého kontinentu. Češka Klára Kolouchová vylezla na nejvyšší horu planety v roce 2007.

Počátky ženského horolezectví ale byly mnohem barvitější. Vezměme si např. nejvyšší horu západní Evropy Mont Blanc (4 809 m n. m.). První žena, Marie Paradis, byla v roce 1808 na její vrchol doslova vyvlečena. Už v polovině cesty dostala horskou nemoc a zbytek cesty protrpěla se zavřenýma očima a závratí.

Dobrovolný výstup podnikla až o 30 let později Henriette d’Angeville. Výbava její družiny zahrnovala 24 koroptví, 18 lahví bordeaux a dostatek polévky. I když muži tenkrát dámy na horách neviděli příliš rádi, museli občas uznat, že proviant s sebou ženy nosí opravdu kvalitní...

„Každá hora, jak se zdá, prodělává tři stadia – nezlezitelná hora, nejobtížnější hora Alp, den, který dáma příjemně stráví“

– Albert Frederick Mummery

Freya Hoffmeister: na kajaku kolem světadílů

V roce 2016 ji National Geographic označil za největšího dobrodruha na planetě Zemi. Freya Hoffmeister ale byla nezmar už od dětství. V šesti letech prý dokázala obejít po rukách svůj rodný dům. Později vynikala v mnoha sportech, zúčastnila se soutěže Miss Německo, ale taky například prvního tandemového seskoku na severní pól. Dnes vlastní několik obchodů se zmrzlinou a podniká expedice na kajaku.

Dokážete si představit, že vlastními silami obeplujete světadíl? Freya Hoffmeister už se chystá na svůj třetí… Zdroj: pixabay.com

Nejvíce se proslavila právě tím, že na mořském kajaku obeplula Island, Austrálii, Irsko, jižní Ameriku a v současnosti na etapy obeplouvá tu severní. V australských vodách jí často dělali společnost mořští živočichové – a to jak mírumilovní a přátelští, tak i ti méně přívětiví. Po několika střetech s hladovými žraloky si odnesla díry v trupu kajaku. V jižní Americe naopak byli na některých místech výzvou lidé a zvýšená kriminalita. „Neměla jsem pomyšlení na to nosit zbraň nebo sprej. Zabere to na jednoho, ale přijdou další. S potenciálním rizikem se musíte vypořádat šarmem a sebedůvěrou.“ A jaké je její motto?

„Můžete sníst klidně celého slona, když ho nakrájíte na dostatečně malé kousky.“

– Freya Hoffmeister

Céline Cousteau: advokátka životního prostředí

Tato usměvavá žena nezapře svého dědečka – světoznámého oceánografa, objevitele, fotografa a filmaře Jacquesa Cousteaua. Expedicemi ale žila celá její rodina a velmi aktivně se na nich podílely i ženy včetně její babičky a maminky. I ona sama proto strávila velkou část dětství na cestách. Už jako malá například se svým dědečkem pobývala mezi amazonskými indiány. Odsud také pramení její smysl pro rovnováhu. Céline ráda pracuje v mužských kolektivech. Ve svém týmu si ale přeje mít i ženy. Díky nim se totiž na expedicích dostanou i na velice zajímavá místa, která by mužům zůstala zapovězena.

 Céline Cousteau je vnučka slavného dobrodruha Jacquesa Cousteaua. Zdroj: By SimcaCZE - vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=28905452

Céline má na kontě přes 80 dokumentárních filmů. Její hlavní témata jsou dvě: vztahy mezi lidmi a vztah lidí k životnímu prostředí. Jinými slovy - co můžeme udělat pro to, aby byl svět pro všechny lepším místem. Její největší projekt se jmenuje Tribes on the Edge o životě, kultuře a hrozícím zániku kmenů amazonských indiánů s velkým přesahem do naší západní kultury.

„Více respektu a méně apatie. Lhostejnost je velmi nebezpečná.“

-Céline Cousteau

Liv Arnesen a Ann Bancroft: dvojice polárnic

Liv Arnesen a Ann Bancroft podnikly množství polárních výprav. Zdroj: pixabay.com

O Norech se tvrdí, že se s lyžemi na nohách už rodí. Liv Arnesen není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Ve svých 41 letech dosáhla jako první žena jižního pólu bez jakékoli podpory a doplňování zásob. Spolu s Julií Maske jako první ženy přešly bez podpory na lyžích Grónsko. Dlouhou dobu také pracovala jako průvodkyně na Špicberkách – norském souostroví na dalekém severu – což je vzhledem k místním klimatickým podmínkám, odlehlosti a přítomnosti ledních medvědů velmi dobrodružný životní styl.

„Hodné holky nechodí na jižní pól.“

- Název knihy Liv Arnesen v norštině

Ann Bancroft byla pro změnu první ženou, která stanula na severním i jižním pólu a vedla první čistě ženskou expedici na jižní pól. S kolegyní Liv Arnesen přešly na lyžích Antarktidu a podnikly spolu i několik dalších expedic. Jednou z nich byla např. expedice Access Water po celé délce toku řeky Gangy, která měla upozornit na znečištění vody v řece a nejen místní obyvatele povzbudit k aktivnímu hledání řešení.