Zdravotní sestry ve světových válkách

Práce zdravotních sester sice nemusí být na první pohled zcela patrná, ale jen díky jejich píli, úsilí a odhodlání se podařilo zachránit statisíce lidských životů. Pojďte se společně s námi pozastavit nad prací a neuvěřitelnými činy zdravotních sester, bez kterých by byly ztráty na lidských životech několikanásobně vyšší.

První světová válka

Zdravotní sestry vykonávaly na bojišti i v týlu mimořádně náročnou a nebezpečnou službu. Stejně jako vojákům v první linii, ani jim se nevyhýbalo bombardování, střelná zranění či posttraumatická stresová porucha, která stála život mnoho vojáků na frontě i v “bezpečí” domova. I přes všudypřítomné riziko se ale ženy nevzdávaly. Mnohým raněným tak přinášely naději na záchranu života i v těch nejzoufalejších okamžicích.

Nebezpečné prostředí a zcela nové výzvy

Na začátku roku 1914 se řada žen nechala zlákat romantickou představou války, která byla spojována s prestižním místem u Červeného kříže, jehož uniformy symbolizovaly hrdost, odhodlání a mimořádnou významnost. Zdravotní sestry ale již po příjezdu do polních nemocnic zjistily, že na válce nic romantického ani v nejmenším není.

Prostředí a klima v okolí nemocnic bylo drsné a sestřičky si nejednou sáhly na úplné dno vlastních sil. Téměř každý den se musely vypořádávat s novými výzvami, jako byly například do té doby neznámé infekce ze střelného zranění. Bojiště v první světové válce bylo specifické především všudypřítomným bahnem, rozkládajícími se těly a také hlodavci, kteří na mrtvých vojácích hodovali. Právě kvůli kombinaci útržků znečištěných uniforem a bahnu v oblasti otevřené rány, docházelo k rozsáhlým infekcím. V té době ještě antibiotika neexistovala, a tak si musely zdravotní sestry často poradit po svém.

Na frontě tak vznikla řada svérázných postupů, které se pravidelně využívaly. Jedním z nich byla transfuze krve. Ta se prováděla jednoduchým propojením hadičky mezi pacientem a dárcem. Některé sestry také zasypávaly rány jodidem nebo solí. Tělo poté pevně obvázaly a zraněné vojáky převážely mnoho kilometrů do válečných nemocnic.

Na začátku války se velitelé snažili sestřičky udržet co nejdále od válečné vřavy. Z toho důvodu je umisťovali do zmíněných válečných nemocnic. Panoval totiž názor, že ženy do první linie nepatří a že v týlu budou v bezpečí. Praxe ale později ukázala, že zdravotní sestry dokáží v blízkosti první linie zachránit mnohem více životů. Došlo proto k přesunu do polních nemocnic, kde byly ženy zároveň méně chráněné před dělostřelectvem. 

Jak vypadal běžný den?

Uvádíme zde příklad běžného pracovního dne zdravotních sester v nemocnici svatého Jana, která byla nedaleko probíhajících bitev na Sommě.

Sestry pracovaly střídavě na směny. Denní směna začínala v 7:50 a trvala až do 20:00, ihned poté navazovala směna noční, která končila nástupem směny denní. V případě, že bylo v nějaký den méně práce, bylo možné zdravotním sestrám poskytnout 3 hodiny volna navíc. Běžně mezi 14. a 17. hodinou.

Pracovní den začínal přípravou snídaně pro pacienty a vydáním ranních léků. Následně převáděly sestry raněné do umýváren, kde se prováděla ranní hygiena. V případě těžkého zranění umývaly sestry pacienty přímo na nemocničním lůžku. Ihned po koupání se pacientům obvazovaly rány, tento proces mohl trvat od pár minut až po dlouhé hodiny. Vše záleželo na rozsahu a místě zranění. U těžkých případů se obvazy mohly měnit i několikrát denně, takže jeden zraněný mohl vázat téměř celý pracovní čas jedné zdravotní sestry.

Odpolední část pracovní doby se nesla ve smyslu základních potřeb pacientů. Zdravotní sestry, stejně jako dopoledne, zajišťovaly výdej stravy, koupele, převazy a roznos zdravotnického materiálu. Pokud odpolední směnu nenarušil příjem nových pacientů, pak mohly sestry pomáhat s psaním dopisů vojáků domů či se věnovat volnočasovým aktivitám, které umožnovaly obrátit pozornost i k něčemu jinému, než jen válce a utrpení. Zdravotní sestry se ve velkém věnovaly zpěvu, hudbě, divadlu, výletům do okolí, ale i sportovním aktivitám. 

Na frontě vznikla řada svérázných postupů, které se pravidelně využívaly, např. transfuze krve. 

Zdravotní sestry z československých rodin

Český ošetřující personál působil na obou stranách fronty. Původně naše zdravotní sestry sloužily na straně Rakouska-Uherska. Velká část se také přidala do služeb Ruska na začátku války v roce 1914.

Rakousko-Uherská strana

Z řad zdravotních sester, které působily na straně Rakouska-Uherska, je známá například dobrovolnice Evelyn Hrouda, která se po absolvování základního kurzu dostala do haličského Reservního špitálu. Odtud se na začátku listopadu roku 1914 přesouvá do nemocnice ve městě Stryj, kde má na starost příjem a přípravu pacientů k následnému transportu. Další zkušenosti poté získala v epidemickém zařízení v Opavě. Zde se starala o raněné, kteří byli dopraveni ze severní fronty. To vše byla procházka růžovým sadem v porovnání s tím, co jí mělo teprve čekat... 

V červenci roku 1917 odchází Evelyn na jihozápadní sočskou frontu ke IV. maltézské chirurgické skupině. Záhy poté přichází jedna z největších bitev v tomto úseku fronty. Nemocnice se plní obrovským množstvím zraněných a umírajících vojáků. Transporty zraněných vojáků neberou konce a celá nemocnice trpí neutuchajícím náporem nových pacientů. Evelyn se tak v krátkém čase setkala s téměř všemi druhy zranění. Starala se o vojáky s prostřelenou hlavou, prostřelenými plícemi, paralýzou končetin. Nejhorší pro ni ale byla práce s chudáky, kteří nestihli včas utéct před jedovatými plyny. Jejich žluto-šedá barva předznamenávala obrovské utrpení. 

Opravdovou zkouškou ohněm byl pro Evelyn příjem více než 900 raněných během pouhého týdne, z nichž více než 300 pacientů vyžadovalo lékařský zákrok na operačním sále. Nutno dodat, že nemocnici se podařilo nápor zvládnout v pouhých 10 zdravotnících (4 lékaři a 6 ošetřovatelek). Evelyn se v průběhu války vypracovala v mimořádně precizní a nepostradatelnou zdravotní sestru. Díky svým schopnostem pomohla zachránit stovky životů těžce raněných vojáků.

Ruská strana

Před vypuknutím války žila v Rusku početná komunita Čechů a Slováků, kteří v reakci na vyhlášení války hojně vstupovali do tzv. “České družiny”, která dala později vzniknout slavným legiím. V rámci České družiny působili i čeští zdravotníci. Známý je především počin MUDr. Vladimíra Haeringa, který v krátké době zřídil hlavní nemocnici s osmi sty lůžky. Velký zlom nastal po odtržení se od ruského velení. Po kterém plně vynikla práce českých a slovenských zdravotních sester, které se staraly o raněné ve zdravotnických vlacích a zařízeních na trase Transsibiřské magistrály.

Pro své mimořádné výkony je známá ošetřovatelka a zdravotní sestra Marie Treťjaková Dostálová, která se účastnila záchranných prací již od začátku války. Na jaře roku 1917 působila Marie v lazaretu na rumunské frontě, kde utrpěla zranění po výbuchu granátu. Ihned po zotavení se roku 1918 účastní jízdy s prvním sanitním zdravotním vlakem do Vladivostoku. Ten na cestě zpátky napadli bolševici a zachránit se společnými silami podařilo pouze menší část zraněných. V roce 1919 odjíždí Marie znovu na frontu. Za chrabrost, obětavost a neuvěřitelně statečné chování je zdravotní sestra Marie Treťjaková Dostálová vyznamenána válečným křížem, čsl. revoluční medailí a zlatou medailí sv. Anny a sv. Jiří.

Druhá světová válka

Podobně jako v první světové válce, i v té druhé se zdravotní sestry přesouvaly blíže k frontovým liniím. Posun ve vývoji zbraní měl ale za následek změnu vedení války na v té době moderním bojišti. Vše se stalo rychlejším, nebezpečnějším a dynamičtějším v porovnáním s bojištěm před 25 lety.

Práce zdravotních sester ve druhé světové válce zůstává v řadě činností velmi podobná jako práce v první světové válce. Hlavní odlišností jsou především typy bojišť a armád, ve kterých sestry působily. Rozhodli jsme se vám proto přiblížit působení amerických, německých a také československých sester.

Americké zdravotní sestry

Ve druhé světové válce sloužilo více než 59 000 amerických zdravotních sester. Před útokem na Pearl Harbor sloužilo v armádě přibližně 1 000 sester. Po útoku se počet velmi rychle navýšil na 12 000. Americké ženy působily blíže frontovým liniím než kdy dříve. Díky schopnostem a obětavosti zdravotních sester měla americká armáda velmi nízkou úmrtnost po zranění.

Práci amerických zdravotních sester můžete znát například z filmu Pearl Harbor. Kromě klasických zdravotnických úkonů se zdravotní sestry proslavily i při organizování evakuací z bojišť v cizích zemích. Mimořádnou obětavostí a odhodláním se zapsala do dějin Jane Kendeighová, která se stala první zdravotní sestrou pracující pod palbou na aktivním bojišti v moderní historii.

Zdravotní sestry se zasloužily o velmi nízkou úmrtnost amerických vojáků po zranění.

Německé zdravotní sestry

Německé ženy mohly jako zdravotní sestry nejčastěji pracovat ve dvou různých organizačních jednotkách. Jednalo se o Německý Červený kříž (Deutsches Rotes Kreuz) a Wehrmachthelferinnen. Německé sestry působily v téměř všech oblastech fronty. Byly nasazeny v okupovaných oblastech Polska, Francie, ale i Řecka, Rumunka či Jugoslávie.

Německý Červený kříž

Po příchodu nacistů k moci byla do výcviku zdravotních sester zařazena kromě nacistických pozdravů i nacistická ideologie. Zdravotní sestry se vzdělávaly v demografické politice, rasové historii, rasové hygieně, biologii dědičnosti a základech genetiky. V rámci přípravy na válku se DRK zaměřil na výcvik lidí pro případ náletů a plynových útoků. Pořádala se také společná cvičení s policií a hasiči.

Wehrmachthelferinnen

Adolf Hitler již od začátku svého nástupu k moci prohlašoval, že Německo žádný ženský oddíl bojovnic nikdy nevytvoří, a proto se po dlouhou dobu nemohly německé ženy do válečného úsilí nijak zapojit. Po několika letech ale přišel zlom, do války odcházelo čím dál více mužů, a tak byly vyčleněny činnosti, které mohly ženy v armádě vykonávat. Mezi nimi bylo mimo telefonické, administrativní či protivzdušné jednotky vytvořeno místo i pro dobrovolné sestry ve vojenském zdravotnictví.

Službu německé zdravotní sestry na východní frontě poměrně věrně zachycuje válečná minisérie Válečná generace z roku 2013, kde hlavní postava Charlotte postupně ztrácí své romantické válečné ideály a na vlastní kůži pociťuje dopady války na sebe i své blízké. 

Zdravotní sestry v Africe.

Sovětské zdravotní sestry

Druhé světové války se příslušnice sovětských zdravotnických jednotek účastnily ve vojenských stejnokrojích, které se od mužských lišily především sukní a dalšími doplňky. Po všech stranách se tak staly právoplatnými členkami Rudé armády.

Jednou z nejznámějších sovětských zdravotních sester se stala Jekatěrina Michajlovna Demina, která svou kariéru započala úspěšným absolvováním kurzu pro sestřičky Červeného kříže. V roce 1941 ji velení přijalo do vojenské nemocnice ve Smolensku. Následně byla přesunuta do oblasti Gžatsku, kde utrpěla zranění nohy a byla odeslána na úzdravu do týlu. Po návratu sloužila na nemocniční lodi sovětského námořnictva, kde aktivně pomáhala při přepravě vojáků z Němci obleženého Stalingradu. 

Po skončení bitvy o Stalingrad se Jekatěrina stala zdravotnickou instruktorkou u 369. samostatného námořního výsadkového praporu, se kterým se účastnila operací v Rumunsku, Maďarsku, Bulharsku či Jugoslávii. Při vylodění v Těmrjuku zachránila celkem 17 svých spolubojovníků, které pod palbou odtáhla do bezpečí a následně ošetřila. Za tento odvážný čin byla dekorována Řádem Rudé Hvězdy.

Nedlouho poté o sobě Jekatěrina opět dalala vědět, když při vylodění v Kerči ošetřila pod těžkou palbou 13 raněných vojáků a v následném boji o město zachránila dalších 85 zraněných kolegů. Za své činy obdržela Řád vlastenecké války 2. stupně a medaili Za Odvahu. Do konce války se zúčastnila ještě několika dalších akcí, ve kterých předvedla obrovské nasazení a zachránila mnoho svých spolubojovníků. V roce 1990 se Jekatěrina právem dočkala nejvyššího možného vyznamenání Hrdina Sovětského svazu.