Jak si vybrat jídelní potřeby do přírody?

Jedním z velmi důležitých kroků vaší přípravy na venkovní aktivity je i to, jaké nádobí a v jakém počtu si vezmete s sebou. Problém je, že vybrat si správné nádobí, to není jen otázka pohodlí, ceny a váhy, ale doslova a zcela bez přehánění, i zachování vlastního zdraví. Stačí si je totiž zvolit špatně a rázem si do těla (již tak mrzačeného pro většinu z nás životem v centru civilizace) zbytečně vpravujete další jedy...

Při výběru nádobí a příborů pro venkovní akce platí jednoduchá přímá úměra: čím více jich ponesete, tím lepších kulinářských zážitků od cesty můžete očekávat. Je faktem, že instantní míchané nudle se po pár dnech zprotiví i tomu největšímu milovníkovi asijské kuchyně...

Lidé, jenž se do přírody vydávají výhradně za krátkými výlety, popřípadě nosí veškeré své vybavení v batohu, asi spíše ocení něco jednoduchého a lehkého. A to dokonce možná natolik, že jim v extrémním případě bohatě postačí jen pouhý hrnek a „Spork“ (z jedné strany lžička a za druhé vidlička). Co se zase pro změnu týče osob, jenž se vydávají kamkoliv ve větším objemu, popřípadě na delší dobu, patrně ocení více nádobí, jejich větší objem a celkem logicky i větší počet (každý vlastní hrnek, ...).

Zvolit si sadu či jeden kus nádobí?

Stejně jako to asi znáte ze své vlastní kuchyně, i jídelní potřeby pro cestování se dají pořizovat v několika základních variantách: jako celá kuchyňská sada anebo jednotlivé kusy nádobí:

• Kolekce nádobí – jde o navzájem do sebe zapadající soupravu pánví, hrnců, … Některé z těchto souprav mají dokonce i něco extra navíc ve svém hluchém prostoru: hrnky, víčka, … Výhodou přímo zakoupené celé kolekce nádobí (byť jen třeba v podobě tradičního nerezového kastrolu s poklicí) je to, že jde o sady většinou maximálně efektivně využívající pro vás dostupný prostor (jehož, upřímně, lidé cestující jen s batohem na zádech nikdy nemají dost). Jinými slovy, pokud se vám nějaké nádobí podaří rozměrově i váhově minimalizovat, bude to spíše asi kompletní kolekce a rozhodně ne pět náhodných kousků nádobí, co jste právě po své kuchyni doma posbírali.
• Jednotlivé  kousky – dávají vám vítaný prostor sestavit si své nádobí na vaření a potřeby na pití takovým způsobem, jak zrovna potřebujete nebo pro jaké podmínky je nezbytné. Zde sice moc na prostoru a váze většinou spíše neušetříte, zase vám jednotlivé kousky nádobí přináší vítanou svobodu a potenciálně i zvyšují praktičnost.

Čím stálejší máte k ruce tábořiště a čím více lidí aktivních na něm nebo v jeho okolí, tím větší nádobí a tím rozsáhlejší může být i jeho počet. Je samozřejmě naprosto ideální, když se o veškeré vaše nádobí na cesty podělí všichni lidé ve skupině, takže pak dohromady dají na zem / na oheň večer (proti běžnému jednotlivci) skutečně úžasně luxusní sestavu, o jaké se sólistovi ani nesní...

Z jakých materiálů si dnes můžete vybrat nádobí?

Hliník

• Výhody hliníku – lehký, snadno dostupný a dobře vede teplo, což jej činí skvělým i pro vaření na opravdu velmi malém a mírném ohni.
• Nevýhody hliníku – pomalu se uvolňuje do jídla za té konstelace, že v něm vaříte slaná a kyselá / zásaditá jídla. A k jeho nevýhodám patří i to, že se relativně snadno poškrábe.

Anodizovaný / Eloxovaný hliník

• Výhody eloxovaného hliníku – oxidovaný tvrdý povrch na běžném hliníku jej promění na poměrně slušný kus nádobí s vyšší odolností na otěr a mírná poškození.
• Nevýhody eloxovaného hliníku – dražší, nežli běžný hliník a teoreticky by se měl sice uvolňovat do jídla méně (minimálně po dobu funkčnosti eloxování), doloženo nějakou studií /zkušenostmi z praxe to ovšem bohužel nemáme…

Nerezová ocel

• Výhody nerezové oceli – jde o řešení znatelně tvrdší a obecně odolnější proti hliníku (ono je i výrazně těžší nerezovou ocel poškrábat) a při běžném vaření je ocel zcela bez zdravotních dopadů.
• Nevýhody nerezové oceli – hliník je jak proti železu, tak i proti nerezové oceli nejenom lehčí, ale většinou i levnější. A k mírným nectnostem ocelí patří i to, že nevedou teplo tak stejnoměrně jako hliník, takže se v nich jídlo snáze spálí, pročež nezbude, než více míchat / ubrat na ohni.

Titan

• Výhody titanu – neuvěřitelně lehký kov, který vám nabídne skutečně nekompromisní výkon (též se ohřeje relativně rychle, ale pořád má v této věci i své nevýhody, viz další bod) a odolnost (při běžném vaření prakticky nezničitelné).
• Nevýhody titanu – zdaleka nejnákladnější volba, co se týče případného nákupu. A kdybychom ho měli zase srovnat proti oceli: právě titan vede teplo ještě o chlup méně stejnoměrněji, jako ocel. Vyžaduje tedy stálý dozor, aby se něco nepřehřálo / nespálilo. 

Železná litina

• Výhody železné litiny – odolná, perfektně se v ní vaří i peče a to jak doma, tak i v lese improvizovaně.
• Nevýhody železné litiny – minimálně stejně těžké, jako nerezová ocel a navíc ještě vyžaduje stejnou péči, jakou věnujete svému noži z uhlíkové oceli, co tak snadno zrezaví. Navíc, jakákoliv větší železná forma na pečení se (s pochopitelným ohledem na svoje rozměry) i dosti mizerně přenáší.

Nepřilnavé povrchy kdekoliv

• Výhody nepřilnavých povrchů – následné čištění (či přesněji, jeho rychlost a náročnost) je skutečně extrémním způsobem zrychleno.
• Nevýhody nepřilnavých povrchů – veškeré takto pokryté nádobí je o to citlivější na vaření (když zde něco spálíte a škrábete dolů, nesmírně snadno odejde i ona VIP vrstva) i další nástroje v sadě (většina nepřilnavých povrchů se dá třeba velmi snadno ve vteřině zničit titanovým Sporkem), jelikož nepřilnavé povrchy mají do odolnosti běžných kovů skutečně daleko.

Plast

• Výhody plastového nádobí – je lehké, laciné a když je poškrábete, prakticky to není vidět. Plasty jsou poměrně slušné jako vytrvalé obaly (to ale jen do doby, než prakticky všem plastům dodáte teplo, ať již při vaření nebo v mikrovlnné troubě, právě tehdy se od nich totiž nejspíše můžete dočkat i nějaké té jedovaté látky či uvolnění plastu samotného do jídla a je úplně jedno o jaký plast jde – člověk nemá enzymy na jejich trávení v žádné z jejich forem, takže je nijak nedostane z těla).
• Nevýhody plastového nádobí – jejich opravdu dlouhodobý vliv na zdraví je pořád diskutabilní (podezřelé studie předplacené výrobcem či prostě neexistující), navíc v době, kdy se plastů používají desítky a desítky jen základních typů. Jejich odolnost proti ohni je rovněž téměř nulová. A pozor i na to, že některé plasty mohou i přejímat vůni jídla a pak ji uvolňovat do druhého.

Nosit některé rozměrnější speciální venkovní kuchyňské vybavení typu gril je sice již nad možnostmi průměrného „batoháře“, ale u větších skupin vám pochopitelně nic nebrání. Navíc, vaše rodina a známí něco podobného dost možná i ocení jako dobrý vtip… Bez postele a sprchy se obejdu, ale bez grilu?! Nikdy!

Zdravotní varování

Existují jisté materiály, jenž byste si měli ne dvakrát, ale stokrát uvážit před tím, nežli podobnou věc koupíte. Je lepší ušetřit 100 g na váze a 1 tisíc Kč a riskovat zbytečně zdraví rodiny plastovým / hliníkovým hrnkem namísto nerezového (pH každé studánky a potoku po cestě asi neznáte, že)?

I když třeba ještě žádné studie neexistují nyní, neznamená to, že tomu tak nebude za měsíc a že je daná věc automaticky zdravá jen proto, že je na běžném trhu  – navíc, plasty jsou pořád pro lidi dost „novinka“. Před pár stoletími bylo namátkou normální, že lidé umírali na saturnismus (otrava olovem z olověného nádobí a trubek, což tehdy nikdo nevěděl) a jsme si jisti, že když jste přišli právě tehdy do obchodu, tak první, co vám nabídli, bylo právě olověné nádobí. Dnes se již samozřejmě ví, že se olověné trubky používat mohou, ale pH vody musí být v jistém bezpečném rozmezí.

Také je dnes známo, že Teflon (aneb Polytetrafluorethylen) při přehřátí způsobuje syndrom „horečky z polymerového kouře“, jenž je smrtící pro ptáky v bezprostředním okolí, ale ne pro lidi.

Fakt, že se objevila kauza s BPA a Bisphenolem A spolehlivosti plastových věcí také moc nepomáhá – pakliže tedy chcete mít skutečně 100% jistotu, tak si zvolte nádobí a láhev na pití / termosku titanové, cele nerezové anebo cele skleněné (u všeho pozor na plastové víčka a všelijaké jiné drobné součástky a to platí tím více pro termosky, do nichž lijete vařící nápoje a pak vám přes jejich plastová víčka celý den šplouchá skoro vařící voda!).

Malá odbočka – je úžasné, že dnes existují na trhu speciální láhve pro kojence se zaručeného nerezu a chirurgické ocele, ale k čemu to je, když víčko a savka (stále ocucávané) je tam pořád plastové?

Uvolňování plastů z plastového nádobí do jídla je dnes prostě holá realita  – stačí si zajít do prvního rychlého občerstvení a něco si tam dát, dáme krk na to, že vás vybaví právě plastovým příborem… Totéž se mimochodem děje, když si ohříváte věci přímo v „mikrovlnce“ a konkrétně máme na mysli něco zabalené v plastovém obalu. A absolutně stejná je situace i tehdy, když si dáte několikrát denně v práci do plastového kelímku vařící kávu / čaj a zamícháte plastovou lžičkou.

Navíc, podobné věci se oficiálně (situace, kdy výrobce dal přednost ušetření peněz před zdravým zákazníka se dějí dnes a denně – viz umělé sladilo v „dietních“ nápojích a žvýkačkách Asparatam, co způsobuje v těle téměř stovku příznaků – viz online dokument „Sweet Misery, a poisoned World“) testují výhradně na zvířatech a ne na lidech, navíc, nelze srovnávat člověka a myši po stránce dlouhodobých složitějších vlivů látek na tělo. A že studie na myších nejsou stoprocentní jen potvrzují kauzy, co se občas objevují: opět viz BPA a Bisphenol A. Kdyby byly testy na zvířatech zcela neprůstřelné, celkem logicky tu nikdy žádná kauza s vlivem nějakého neřádstva na lidi není…

Nádobí nad ohněm nikdy zbytečně neumývejte a nechte jej ideálně zcela okouřené a začerněné. Důvod je za tím ryze praktický – tmavá věc se ohřeje snáze, jak bílá či stříbřitě lesklá. Na vnitřní umytí hrnce vám pak bohatě postačí popel (zároveň abrazivum a jsou v něm i látky, díky kterým funguje jako mýdlo).

Další věci, jenž je dobré při výběru optimálního kuchyňské vybavení uvážit

• Rozměry hrnce – co se týče ideálních rozměrů (a tedy tím i objemu) pro vámi kupované kuchyňské nádobí, tak by mělo jít zhruba o 0,5 litru na jednu osobu. A pak již jen vynásobte počtem osob (4 osoby = cca 2 litry).
• Počet a typ nádobí – to bude do značné míry záležet na tom, jaké plánujete na svém výletu gurmánské akce. Pokud vám jde jen o to, převařit si rychle trochu vody a používat prakticky výhradně jen dehydratované rychlo-vaření, pak vyhoví i dvojdílný hrnec jediný  (1 l a s víčkem). Kdo ovšem zatouží po něčem složitějším (smažení na pánvi, pečení buchet pod popelem), bude muset přidat i věci další a o poznání těžší a rozměrnější.
• Poklice a víčka – měly by se používat ze dvou důvodů a to zcela rozhodně vždy: předně, ušetří vám palivo, dále čas, za jak dlouho bude vše hotové, jídlo neprská ven (omastek pěkně všechen zůstane tam, kde chcete). Dá se konstatovat, že ohledně poklic a víček je situace taková, že některé sady mají jen jednu univerzální sedící do všeho (či jen jednoho hrnce), u jiné se zase dá použít jako poklice i věc fungující v této konkrétní sadě nádobí jako pánev. A samozřejmě se dají poklice leckdy využít přímo k naservírování hotového jídla, což vám nemálo ušetří na váze.
• Zvedáky a chňapky – ať se již ohledně improvizovaného přírodního vaření rozhodnete jakkoliv, pamatujte na to, že i ten sebelepší hrnec je vám k ničemu, když jej nemáte jak sundat z ohně, popřípadě jej dát zase na oheň zpátky. Většina sad nádobí má ale minimálně a aspoň jednu podobnou, takže v žádném případě ji nezapomeňte doma!
• Další extra kosmetika – za oné konstelace, že je součástí vámi zvoleného kuchyňského vybavení ještě něco dalšího a připadá vám to užitečné spíše než zbytečná zátěž, klidně si to v sadě nechte (tácek, ...). U čeho ten pocit nemáte, tak pochopitelně bez milosti nechat doma (hrnek, co nepotřebujete). Příliš specializované nástroje jsou ale spíše nežádoucí (želízko na HotDogy, nádoba na Popcorn, ...), protože jde většinou o věci již solidně těžké a nevhodné na cesty, ale spíše někam na chatu, krátké kempování anebo na Party k ohni apod.

Příbory

Zatímco si lidé kempující v autech mohou dopřát pohodlí běžného nádobí a příborů, turista či jiný minimalista (často z donucení) tuto volbu zkrátka nemá a tu nám přichází na řadu kompromisy… Něco málo váhy a prostoru se dá ušetřit zkombinováním lžíce a nože do jednoho nástroje („Spork“ = Spoon (lžíce) + Fork (vidlička).

Objevují se nám ovšem na trhu i chytré a praktické věci zvané „Foons“ / „Tele-Foons“, s nimž se dá míchat jídlo díky výsuvnému teleskopickému držadlu.
Není to samozřejmě potřeba přehánět, nakonec jsme v přírodě, a tak je trocha toho nepohodlí při jídle předpokládaná a pro leckoho i kouzelnou součástí přírodního zážitku a koloritu (jíst na stole a se vší parádou se dá doma, že ano...).