K rozdělání ohně je potřeba dvojí věc: jednak je to jiskra (nebo jiný zdroj ohně) aplikovaný na co nejvíce hořlavé materiály v rámci vašich aktuálních možností. V rámci přírody a podobných venkovních akcí se na ně většina lidí odvolává tradičně jako na „troud“, takže i my tak dnes učiníme a budeme ctít tuto tradici.
„Oheň je váš velmi dobrý přítel a čím dále od rovníku jste, tím více na něj musíte spoléhat, abyste přežili místní zimu. Ne snad, že by neměl kvanta jiných využití: uvaření jídla, vypálení rány, dezinfekce vody od bakterií a virů, jeho rozdělání uklidňuje, protože rázem máte společníka + člověk se staráním o něj rázem zaměstná, …“
Účelem troudu je zachytit plamen na jedné straně a na té druhé, hořet dostatečně dlouho na to, aby vám chytily od něj větší kousky dřeva. Nejprve troud, pak dřívka, pak větší dřívka atd. atd. až máte pořádný oheň.
Kvalita vašeho troudu je velmi důležitá proto pro rozdělání ohně a často právě ona rozhodne. Pokud tedy máte horší podmínky, určitě neuškodí jej něčím podpořit. Naopak ale, nemá cenu mrhat větru-vzdorné sirky na zapálení všeho, i když je pěkně.
Obecně platí, že troud by měl být ten nejsušší a nejvíce hořlavý materiál, co okolo sebe zrovna máte. Ať už jako zdrojové materiály tedy použijete cokoliv, roztrhejte ho, načechrejte ho a nadýchejte ho vždy, ať má plamen co nejvíce místa, kde se může uchytit.
Váš troud byste měli chovat stejně pečlivě jako střelný prach – měl by zůstat suchý za každou cenu. K tomu je vynikající šroubovací plechovka třeba po tabáku nebo bonbonech. Určitě je také dobrá zásada sbírat dřevo nejdříve největší, pak menší a až nakonec troud. A proč vlastně? Je to prosté: když to totiž uděláte naopak, tak než seženete velké a menší dřevo, tak mezitím vám troud často zbytečně zvlhne (jediná reálná výjimka z daného asi bude, když sušíte tělesným teplem něco). Obecně se ale dá říci, že se troud sbírá těsně před zažehnutím ohně.
Následující věci nejsou uspořádány žádným speciálním stylem, můžete si k nim tedy jistě i vy přidat vy i svých pár triků.
Máme na mysli takové ty malé na čištění obličeje. Když je pořádně skladujete a přidáte k nim vazelínu (či cokoliv hořlavého typu olej, terpentýn anebo petrolej), tak máte rázem prvotřídního pomocníka pro zapálení ohně. Další palivo zde zajistí, že daná poduška neshoří tak rychle.
Dá se použít jednak k přenesení ohně, dále jako zdroj světla, nouzový vařič (čínské nudle za 1 hodinu cca) a když kápnete parafín na dřevo / troud, tak mu radikálně pomůžete při hoření. Je to trochu nebezpečná věc, protože když vosk roztaje, tak vám leckdy steče až na ruce, dá se tedy popálit od něj, ale opět to není nic, co by i moderní člověk nezvládl po trošce praxe. Snažte se ji ale držet vždy v rovině.
Nejprve se ve vaší oblasti dívejte po stromech spadlých na zem / mrtvých. Ty budou suché. Vždy se ale vyhněte kůře nahnilé. Pokud máte pocit, že je kůra nepoužitelně mokrá a vlhká, tak se podívejte na nižší vrstvu anebo takový strom, jenž neleží na zemi. Kůra se dá jednak odloupnout, ale také naškrábat (když máte kvalitní nůž) a dále použít dle úvahy. Vynikající volba je bříza (měli byste ji mít vždy ve vaší krabičce / sadě na rozdělání ohně). Bříza hoří i zcela mokrá, což je občas praktické.
„Zapalovače typu Zippo jsou legenda již od prvních dní a nijak neupadá popravdě ani do dnešních dní, ba naopak! Připomínáme, že se do nich dá v nouzi nalít skutečně cokoliv hořlavého (tedy za předpokladu, že máte ve vaší KPZ nějaký ten záložní „škrtací“ kamínek). Benzín, líh, Rum, vodka, čistidla, methanol, Alpa, …“
Jehličnaté stromy se u nás dají najít prakticky v každém lese v objemu natolik vysokém, že si s ním můžete vysypat i podlahu teepee / jurty. Co se ale týče vysloveně zažehnutí ohně, tak i zde jsou sice jehličky stromů výborný troud, jen je ale často vlhký, jelikož jehličí má tendence držet se na zemi, stejně jako voda a navíc ji dobře pohlcuje. Super bude v této věci i suchý strom stále stojící.
Ideální jsou větvičky zcela suché a u stojícího stromu právě z tohoto důvodu – tyto větvičky pak podrťte vaším survivalovým nožem a máte hotovo. Čím menší, tím lepší.
Jde o delší kus dřeva, z nějž jsou jakoby nařezány co nejtenčí třísky po celé jeho délce, je tady jedna změna ale – nedořezává se až do konce, takže dřevo se pak zkroutí a vám zůstane palice suchého dřeva (pokud vám připomíná středověké pochodně, není to náhoda – na západ od nás jej znají jako „feather stick“).
Aby dobře hořely, musí být zcela suché. I za této konstelace jim ale raději pomozte rozdrcením listů mezi vašimi prsty.
Když není po ruce nic jiného, tak poslouží i ten, i když se na něj možná lecjaký starý zálesák dívá velmi nevraživě. Dají se použít i dnes (stále více mizející) papírové pytlíky anebo časopisy, naneštěstí je dnes nejrozšířenější, ten nejhorší pro hoření možný (křídový papír – takový ten lesklý barevný), co není moc použitelný.
Dá se dát pod troud a jednak ho izoluje zespodu od vlhkosti a za druhé shoří při zažehnutí, kterému pomůže – bude vás to stát jen trochu zápachu a potenciálně chemikálií v jídle.
Stromy ronící pryskyřici u nás najdete taktéž v objemu rovněž mimořádně velkém, takže ji ani nemusíte nosit do podobných oblastí a zkrátka si ulomíte kousek, když potřebujete.
K jejich výrobě vám poslouží jakákoliv sekerka anebo mačeta či větší nůž. Můžete je nechat dále usušit někde a před přidáním do troudu lehce podrtit, ať nejsou moc velké.
Je pro to dobré prakticky vše, na co narazíte – třeba ten hnědý konec rákosu je ohledně rozdělávání ohně venku doslova legenda. Můžete jej rozlámat a dát na troud, dle potřeby.
Hoří obvykle mimořádně rychle, proto musí mít další palivo poblíž, jinak vám nezapálí další větší věci. Ale i ona musí být suchá, což je trochu problém v některé roční doby...
Ano, tato drátěnka, kterou možná doma leštíte hrnce je hořlavá. Dá se zažehnout třeba baterií. Platí, že čím menší je, tím lépe a obvykle na to stačí známá devíti-voltová baterie.
Vyžaduje celkem logicky, abyste ji připravili dopředu. A jak na to tedy? Nastříhejte / nařežte 100% bavlněnou látku na pravidelné proužky / čtverečky a vložte je do vzduchotěsné krabičky, aby mohly zuhelnatět + pak vám nezvlhly (nutná uzavřená kovová plechovka). Dejte plechovku na oheň na uhlíky na cca 5 minut a poté sundejte z ohně a nechejte vychladnout. Oddělejte víčko a ujistěte se, že je vše uvnitř zuhelnatělé. Vše zuhelnatělé biologické podstaty (i mokrá tráva smotaná) posléze velmi snadno zachytí jiskru. Je nutné poté dobře uschovat, aby vám daná věc nezvlhla, nežli ji potřebujete pro rozdělání ohně.
Nás dnes nebude zajímat její význam textilní, ale praktický: posbírejte trochu tohoto materiálu, co zůstalo třeba v pračce a usušte jej venku. Měl by fungovat stejně dobře jako jiná tráva a rostlinná vlákna.
Když jste opravdu v nouzi, nezapomeňte ani na to, že obvaz / gáza je také dobrým místem pro vaši jiskru.
Pokud máte pocit, že hoří příliš rychle, tak jim pomozte smůlou, dalším troudem, voskem, petrolejem, …
„Používat tradiční sirky vám sice nikdo nebrání, ale nezapomeňte, že tu máme rok 2019, takže můžete využít spoustu jejich variací: máme tu totiž sirky extra velké, krbové, co se nedají sfouknout, odolné na vítr i vodu, … A když už se pro ně rozhodnete, i ty tradiční lze podomácku „vytunit“: pokapat voskem, namočit do oleje, omotat papírkem / kůrou, …).“
Když utrhnete cigaretu od filtru, tak zjistíte, že je zde buničina či cosi podobného a dá se použít také. Problém ale asi bude sehnat jich dost, protože ty povalující se na zemi bývají beznadějně rozmoklé.
Obecně se dá říci, že hoří cokoliv suchého z rostlinné či stromové říše, když to dostatečně rozmělníte a načechráte.
Vnitřní dřevo je mrtvé, na stromě je živá jen tenká vrstva vně. A u většiny jehličnatých stromů se stává dřevo časem tvrdé a odolné na hnilobu. Je tomu tak proto, že je ještě „z výroby“ prodchnuté smolou a pryskyřicemi. Když tedy podobný kousek uštípnete, máte rázem skvělou podporu hoření pro váš troud. Když si projdete posekané dřevo v lese, tak patrně najdete kus, jenž má nejvíce pryskyřice od pohledu, takže právě z něj si uštípněte.
Jak moderní plastové věci typu Paracord, tak i ty tradičnějšího rázu, obojí se dá rozložit na zdrojová vlákna. Uřízněte ho tedy cca metr nebo tak podobně a smotejte do tvaru hnízda. Jen pozor, ať se vám ale plasty nepřilepí hořící na prsty…
Vnitřní pneumatika je jednak dlouho hořící a za druhé, extrémně hořlavá. Když tedy narazíte na kousek gumy (píchnuté kolo, v lese, …), uřežte si kousek do vašeho troudu.
Samo-zapalovací se („škrtací“) světla různobarevná se objevují nejen u jeskyňářů, ale milují je také turisté a majitelé aut, jelikož se dají škrtnutím rozžehnout a pak od něj zapálit, co potřebujete.
Dá se vyrobit improvizované z uhlíkové ocele a křesacího kamene anebo zakoupit již vyrobené. Vyžaduje ale něco co rychle vzplane (líh, benzin, petrolej, …) nebo houbu či snad zuhelnatělé vlákno bavlněné pro jiskru do práchna, jinak s ním nic nezapálíte. Pokud se vám nechce vyrábět, mrkněte na naši nabídku křesadel.
Děsí vás představa, že nemáte křesadlo a troud? A co použít tradiční papírové kartonové krabice, co se vám doma stihly nahromadit? Odstraňte papír, aby byla vidět žebra, smotejte do délky cca 10-15 cm a tvaru doutníku. Poté svažte / zavoskujte konec. Zapalte dle potřeby.
I když o tom možná nevíte, tak stejně dobře hoří třeba i staré špagety či již nevalně zavánějící kus špeku. Když potřebujete přenést oheň jinam a nic lepšího není po ruce… Proč ne?