Popáleniny - jak reagovat a co nosit v lékárničce?

Popáleniny jsou vážný, ale bohužel poměrně častý úraz. Nejlepší ochranou je proto účinná prevence. Když už ale průšvih nastane, často rozhoduje rychlá a správná reakce. Jaká je tedy první pomoc při popálení a jaké vybavení se hodí mít v lékárničce?

Ne vždycky se mistr tesař utne. Někdy na sebe převrhne ešus s horkou polévkou. Polije se kafem z termosky. Neobratně škrtne při dolévání benzínu do zapalovače. Blafne na něm část oblečení, když se pohybuje příliš blízko táboráku – ta syntetická, která tak dobře hoří… V tu chvíli je oheň na střeše a začíná jít o vteřiny.

Žádné babské rady!

Než se dostaneme k tomu, co udělat, si řekneme, co naopak rozhodně nedělat. Zapomeňte na veškeré babské rady. Jogurt, sádlo, cibule ani okurky na popáleninu rozhodně nepatří. Výjimkou jsou popáleniny 1. stupně, které se projevují jen začervenáním, případně mírným otokem (např. spálenina od slunce) – v tomto případě ale přinese úlevu spíš Panthenol.

Vhodné nejsou ani krémy, oleje nebo dříve doporučované zásypy. Právě zásypy mohou způsobit, že se popálenina příliš vysuší a přischne ke krytí. Popálenina často zasahuje hluboko do kůže, proto na ni nepatří nic jiného než čistá voda.

Jak určit závažnost popáleniny?

V tomto článku vynecháme rozdělení popálenin do klasických tří stupňů. Popálenina se vyvíjí v čase, její klasifikace proto nemusí být jednoznačná. Ve stresu (nejlépe ještě v polních podmínkách) bude určování stupně popáleniny obtížné a mohlo by vás zbytečně zmást a zdržovat. Na postup při první pomoci nemá určení stupně popáleniny vliv a pro následnou léčbu je důležité, zda máme tu čest s popáleninou povrchovou, nebo hlubokou.

Rizikovost popáleniny souvisí také s jejím rozsahem. K jeho určení pomůže např. pravidlo dlaně - kdy plocha dlaně včetně všech prstů přibližně odpovídá 1 % povrchu těla. Pozor, jedná se o velikost dlaně zraněného!

Riziková popálenina:

• Dospělí: > 20 %

• Děti 2-10 let: > 10 %

• Děti do 2 let: > 5 %

Dalším důležitým faktorem je umístění popáleniny. Vždy volejte záchrannou službu 155 k těmto druhům popálenin:

• Na citlivých částech těla: hlava, krk, genitálie, plosky nohou a větší popáleniny na dlaních.

• Rozsah je větší než 2 dlaně.

• Hluboká popálenina – mezi projevy patří velké puchýře, stržená horní část kůže, pokožka je bílá, vosková, nebo živě červená. Snížená nebo žádná bolestivost.

• Přiškvařené oblečení k pokožce.

•  Kruhová popálenina – např. okolo ruky, nohy, krku. Popálenina se může prohlubovat, natékat a komplikovat prokrvení a inervaci.

•  Popáleniny dýchacích cest.

Nelámejte si hlavu, zda nevoláte záchranku zbytečně. Vždy je lepší popáleninu přecenit, než podcenit. Pokud máte jakékoli pochybnosti, 155 zavolejte.

Jak postupovat

Pro popáleniny všech stupňů platí stejný postup – dostat popáleného mimo nebezpečí a zdroj tepla a začít co nejrychleji chladit.

•  Ze všeho nejdříve se postarejte o svou bezpečnost. Nehrozí nebezpečí i vám?

• Zamezte dalšímu působení tepla. Pokud člověk hoří, pokuste se ho svalit na zem a oheň udusit. Můžete na něj hodit deku – ale pozor, mělo by jít o starou poctivou vlněnou deku, syntetika je hořlavá.

•  Při polití horkou tekutinou okamžitě sundejte polité oblečení. Přiškvařené oblečení nestrhávejte, tento úkon nechte na doktorovi, ale chlaďte popáleninu přes toto oblečení

•  Popáleninu ihned chlaďte! Začněte s chlazením ještě dříve, než zavoláte záchranku. Rychlost je tady klíčová, protože popálenina se může dále rozvíjet. O tom, jak chladit, správně, se dočtete v následující podkapitole.

• Také co nejdříve sundejte popálenému všechny prstýnky, náramky, hodinky a další škrtící předměty. Postižená místa budou natékat.
• Pokud je popálenina vážná (nebo máte jen podezření), volejte záchrannou službu 155.
  

Čekáním na příjezd ZZS by pomoc v civilizaci mohla skončit. V outdoorovém prostředí se k nám ale záchranka zdaleka nemusí dostat tak rychle, bude proto nutné ránu ještě zakrýt, aby se do ní nedostala infekce. Jak na to?

• Zchlazenou ránu překryjte nejlépe sterilním krytím.

•  Můžete mít u sebe přímo materiál, který k ráně nepřischne, nebo na popáleninu naneste gel na popáleniny, případně mastný tyl a potom překryjte.

I chlazení má své zásady

Z různých zdrojů se můžete dočíst různé rady, jak chlazení provádět. Jak už jsme si řekli na začátku, babské rady necháme stranou, k chlazení je nejlepší čistá voda, která do těla nezanese infekci.

• Při menším rozsahu, než je riziková plocha, chlaďte do úlevy. Není třeba dodržovat pravidlo 10, 15 nebo více minut. Pokud se pálení vrátí, chlazení zopakujte.

• Rozsáhlé popáleniny naopak zchlaďte jednorázově a intenzivně. Podle potřeby opakujte. Dlouhé chlazení by mohlo způsobit podchlazení, které zvlášť u malých dětí přichází velmi rychle.

• Ze stejného důvodu chlaďte jednorázově i trup a hlavu.
• Voda by měla být studená, ale ne ledová.
  

• Proud vody by neměl mířit přímo do rány, ale mírně nad ni, aby voda do postižené oblasti stékala.

Tip: Slyšeli jste, že sníh na popáleninu nesmí? To je pravda. Co se ale v nouzové situaci smí, je zchladit sníh v termosce s čajem. Čaj ale nesmí být slazený!

Co nosit u sebe?

Kdo je připraven, není překvapen. Popálenina se přihodí velmi rychle. Pokud tedy v lékárničce ještě nemáte svůj „popáleninový kit“, přibalte si do ní něco z následujícího:

•  Mastný tyl a sterilní krytí. Mastný tyl je lehká tkanina napuštěná čistou lékařskou vazelínou (bez účinných látek) a používá se při ošetření poranění. Zabraňuje přisychání obvazu k otevřené ráně. Usnadňuje výměnu obvazu. Použití této kombinace je tedy všetranné.

•  WaterJel nebo Hydrogel. Chladivé a hojivé gely, které zabraňují infekci. Naneste na popálenou pokožku v silnější vrstvě a nevtírejte!

• Leinatex. Netkaná textilie potažená hliníkem odsává přebytečnou tekutinu, ale nevysušuje (nepřisychá). Usnadňuje výměnu obvazu.

• Atrauman. Kompres s mastí bez účinných látek.

Aby se popálenina hojila co nejlépe, je potřeba o ni pečovat a pravidelně vyměňovat obvazy. Nejlepší popálenina je ale ta, která vůbec nenastala. Myslete proto vždy na prevenci, zvlášť u malých dětí.

Na článku společně s autorkou spolupracovala paní Dita Valtr Podhadská.