Pobyt ve vysokých nadmořských výškách představuje pro lidský organismus významnou zátěž, zejména pokud nedochází k adekvátní aklimatizaci. Výšková nemoc (Altitude Sickness) je komplex zdravotních stavů, které vznikají v důsledku poklesu parciálního tlaku kyslíku ve vyšších výškách. Tato problematika se týká nejen horolezců, ale i turistů, vojáků či pracovníků ve vysokohorských oblastech.
Každé onemocnění nad 2 500 m n. m. se považuje za výškovou nemoc, dokud se neprokáže něco jiného!
Jedná se o nejběžnější formu výškové nemoci. Vzniká zpravidla ve výškách nad 2 500 m n. m., přičemž její výskyt je individuální a závisí mimo jiné na rychlosti výstupu, tělesné kondici a předchozích zkušenostech s výškami.
Jedná se o život ohrožující komplikaci AMS, kdy dochází k otoku mozkové tkáně.
Léčba HACE:
Okamžitý sestup do nižší výšky - ideálně bez námahy (transport), klid, podat kyslík, při nemožnosti sestupu použití přetlakového vaku.
Další závažná komplikace, která může vzniknout i bez předchozího výskytu AMS. Dochází k prosakování tekutiny do plicních sklípků.
Léčba HAPE:
I zde je nezbytný okamžitý sestup - ideálně bez námahy (transport), klid, podat kyslík, při nemožnosti sestupu použití přetlakového vaku.
Hlavním faktorem je pokles parciálního tlaku kyslíku s rostoucí nadmořskou výškou. Vzduch je „řidší“ – obsahuje méně molekul kyslíku na daný objem, což znamená, že do těla se ho dostává méně. Organismus reaguje zvýšením srdeční frekvence a dechové frekvence, postupně se zvyšuje produkce červených krvinek. Bez dostatečné aklimatizace však adaptace nemusí být dostatečná.
Výšková nemoc je stav, který nelze nikdy zcela vyloučit.
Výšková nemoc je stav, který nelze nikdy zcela vyloučit. S přibývající nadmořskou výškou roste riziko vážných komplikací. Klíčem k bezpečnému pohybu ve vysokých horách je důsledná prevence, respekt k tempu aklimatizace a včasné rozpoznání varovných signálů.