Konstrukce spacáků

Jednou z největších nezbytností, jakou může, či spíše musí, (nejen) moderní milovník přírody zcela rozhodně vlastnit, je kvalitní spacák respektující aktuální sezónu. Vystačit si se spacákem jediným je sice možné, ale muselo by jít o typ modifikovatelný a upravitelný podle aktuální sezóny, nicméně zimní do -20°C až -40°C je nezbytný pro kohokoliv, kdo chce spát venku skutečně komfortně, kdykoliv a vše i bez úhony přežít.

Nikdo a nic vám dnes nebrání v tom, pořídit si spací pytel, který přežije i ty největší lokální mrazy (cca -40°C), jen ale myslete na to, že jeho váha a objemnost se po čase (nebo přímo celoročním systematickém tahání) docela i pronese. Nemluvě o to, že se v něm za horka stejně nedá moc dobře spát a jen se zbytečně v létě slehává.

Na podobném spacáku se dá spát i v létě, na jaře či podzim jako na podložce, ale mnohem lepší se jeví kombinace mít spacáků vícero (minimálně dva) a ty střídat podle potřeb. Tahat totiž jen spacák do té největší zimy (hravě okolo 2-2,5 kg), to je nepříjemné jednak z důvodu jeho váhy a také, již při teplotách okolo nuly vám v něm bude solidní horko, takže se moc nevyspíte.

S ohledem na fakt, že je člověk svojí konstrukcí (žádná srst ani ochlupení, co bys tálo za řeč) a tepelným režimem určený do rovníkové Afriky (když posadíte nahého člověka do zimního dne nahého, do hodiny je po něm, což se nedá říci třeba o medvědovi), odkud se rozšířil po celé Zemi díky vyšší inteligenci a tedy následnému ovládnutí stavby přístřeší i ohně, což mu zpřístupnilo doslova celou Zemi. Dnes jsou tedy před ním v zásadě dvě možnosti – buď si postaví přístřeší nebo bude nosit svoje „osobní přístřeší“/spacák, přirozeně, nejlepší je kombinace přístřeší obou (tj. stan/celta + spacák), protože o to více má pak lidská mysl možností si věci přizpůsobit podle svého gusta v případě nějakého zádrhelu.

Připomínáme i to, že i ten nejlepší spací pytel je dost na nic, když si pod něj nedáte odpovídající podložku/karimatku/alumatku. Izolace i pohodlí je s podložkou zkrátka někde úplně jinde a nemusí jít vůbec o zimní měsíce. Zde platí většinou jednoduchá rovnice = čím tlustší podložka, tím lepší izolace a naopak, což dělá z těch úplně největších sice spánkově luxusní, ale celkem logicky již kapánek neskladnou záležitost.

Jak funguje tepelná izolace?

Jelikož je u spacáků tou nejdůležitější hodnotou právě faktor, jak dobře ochrání svého majitele před zimou, není jistě žádným překvapením, že se v této věci rozšířila celá řada předpisů a standardů. Ku lepší přehlednosti v nabídce na lokálním trhu však nikterak nepomáhá to, že u nás, jakožto v ČR, žádná mezinárodní norma nemá platnost, takže se běžně dá narazit na cca 3-4 formy označování. Nemluvě o tom faktu, že jsou to vše jen velmi velmi informativní hodnoty, jelikož pohodlní ovlivňují doslova desítky věcí: vlhkost vzduchu, únava vlastního těla, proudění chladného vzduchu nad zemí, subjektivní vnímání kvůli nemoci radikálně snížené atd.

U typicky zahraničních spacáků najdete údaje tyto: kupříkladu u Německa lze narazit na udávání jakž-takž pohodlných teplot se čtyřmi údaji podle DIN 7943. To zase v USA vše sleduje standart F 8.22.01 (dle ASTM). Ba co více, v USA je běžné naštěstí udávat i další zajímavé věci a údaje – třeba tloušťka vrstvy sloužící k izolaci zní v originále „loft“.

V ČR se zdaleka nejčastěji zase udávají tři teploty: první je horní hranice tepelného komfortu (po něm se budete již jen potit, naštěstí se ale dá typicky spacák rozepnout a odvětrávat dle potřeby). Další je spodní hranice tepelného komfortu udávající teploty, kdy se běžný oblečený člověk ještě vyspí nerušeně (pozor, to vše ale platí pro optimální a ideální podmínky, jenž málokdy nastávají!). A do třetice tu máme teplotu přežití, tedy teploty, kdy vás spacák ochrání před umrznutím a zachová tělesné funkce, ale nevyspíte se už ani omylem.

Zkombinovat spací pytel i stan (nebo aspoň celtu), to je osvědčený trik, navíc vám to dává další zajímavý prostor pro manévrování. Navíc se dá kombinovat stan letní a zimní spacák anebo naopak podle aktuálních potřeb nebo slibovaného počasí.

Jak přesně spací pytel hřeje?

Abychom hned na úvod uvedli tuto věc na pravou míru, technicky vzato se nejedná o hřání v doslovném fyzikálním smyslu, ale spíše o izolování a zadržení našeho vlastního tepla. A to závisí právě na jeho specifické konstrukci, použitých materiálech a doslova nespočtu dalších vlivů.

Jelikož se výše řečené poměrně špatně odhaduje, nezbývá člověku nic jiného, nežli se řídit dalšími věcmi, které se aspoň nějak poměřit dají: tloušťkou a typem izolační náplně, rafinovanou konstrukcí, … Konstrukce by zkrátka měla zabraňovat ztrátám a zbytečné přílišné interní cirkulaci vzduchu.
Třemi největšími problémy (a v lokálním uhlíkovém vesmíru, obáváme se, absolutními fyzikálními nevyhnutelnostmi...), které se budou snažit vám spaní znepříjemnit, budou konvekce, kondukce a radiace:

1. Konvekce – jde o ztráty způsobené vzduchem, či přesněji jeho prouděním. I fyzika ve vašem spacáku samozřejmě nadále funguje a teplý vzduch má tendenci stoupat nahoru a studený se tlačí dolů. Většinou se jedná o věc spíše zanedbatelnou (cca okolo 5 % ze všech teplotních ztrát). To ale platí výslovně jen a tehdy, pakliže nejste na přímém větru. Pak se totiž vše hravě vyšplhá i na 30 %! Je proto zcela klíčové nebýt v zimních měsících na přímém větru (bohatě postačí kolikrát i pouhá menší celta jako větrový nárazník – pokud ji máte kam uvázat samo...), popřípadě si vyberte spacák takový, který s tím počítá ve svém dalším vnějším izolačním opletu.

2. Kondukce – nyní tu máme pro změnu ztráty způsoben vedením. Člověk má jistou váhu, kterou jeho tělo tlačí díky gravitaci na nadýchanou izolační vrstvu a stlačí ji na mnohem menší průměr. Ponejvíce se s tímto typem ztrát setkáme u země, protože vedení tepla vzduchem je doslova zanedbatelně malé (1 %  u moderních typů materiálů). Celé to negativně ovlivňuje i vlhkost vzduchu a pozitivně tloušťka dané vrstvy. Pozor hlavně na to, že ztráty vedením se zvyšují až na 40-60 % z celku tehdy, když je vše mokré (připomínáme raději, že k vlhkosti se dá dopracovat dvěma cestami – vlhkostí z lidského těla, jako je pot a moč, nepříjemné je ale pochopitelně i jakékoliv navlhnutí zvenčí).

3. Radiace – co se týče ztrát tepla vyzařováním, tak to se pohybuje mezi 40-60 % ztrát. Aby člověk tolik neodrážel energii v infračerveném spektru, dá se tomu zabránit přidáním známé hliníkové vrstvy, popřípadě čehokoliv podobně odrazivého, co jen část tepla pohltí a většinu zase odrazí zpět (speciální pokovené vrstvy vrátí 50-70 % tepla zpět). A jelikož je to stálý proces, celkově sníží ztráty tepla o 8-12 %. Celé  to má ale jeden nepříjemný zádrhel – prodyšnost tím výrazně utrpí.

Nejlépe odráží světlo a teplo barva bílá a naopak nejlépe pohlcuje zase černá.

Jaké izolační náplně se užívají u spacích pytlů?

Jelikož v těchto věcech existují desítky a desítky dalších pod-typů všelijakých inovací a prototypů, omezíme se jen na ty nejznámější a nejrozšířenější:

1. Duté vlákno – když se na ně podíváte v řezu zjistíte, že jsou dutá. I delší trvanlivost dutých vláken a tedy udržení si vlastností je zde dlouhodobě na solidní úrovni.

2. Mikrovlákno – zatímco dnes používaná dutá vlákna mají cca 20 – 30 µm, mikrovlákna, jak koneckonců napovídá i jejich jméno, mají cca 3-8 µm. To značí, že na jednotku váhy má mikrovlákno více vláken (10-15x), což zajistí lepší a hustější izolační strukturu, jenž se odrazí na o 10-50 % lepších izolačních parametrech. Odolnost vůči ohybu ale není zrovna skvělá a snáze jej slehnete (mikrovlákno je sice lehčí a snáze jej sbalíte, ale též i dražší a má v průměru kratší životnost proti dutému vláknu).

Peří je vynikající volba i do těch nejhorších podmínek, nicméně musíte si být vědomi jeho hranic a možností či potenciálních změn v jeho tepelné izolaci při určitých okolních lokálních změnách, zejména za vyššího vlhka apod.

3. Peří – na světě byste jen horko těžko hledali jiný materiál, který by byl během let a tisíciletí lépe a více prověřený, než právě peří. To je cele přírodní materiál se špičkovou stlačitelností a neméně skvělou stálostí tvarů. Ona čísla u péřových spacáku zase udávají poměr mezi peřím prachovým a běžným (90/10, 80/20, ...). Mít pouze peří prachové není žádoucí, protože právě peří velké napomáhá „nabrat tvar“. V souvislosti s péřovými spacáky se též dá narazit na tzv. „plnivost“/cuin, která udává, jaký objem v krychlových palcích je peří schopno zabrat (tak namátkou prachové peří má 400-1000 cuin, směs 90/10 již jen o cca 8 % méně atd.). Je to dnes celé přísně laboratorně měřený proces, takže se nemusíte bát se na něj spolehnout. Ani peří ovšem není bez chyb – běžně si udržuje asi 10-13 % vody (+/- ideální stav pro naše podnebí), když je pod tímto stavem, přeschne a láme se, když je příliš vlhké, slehává se o to více (a tím, jak již dobře víme z předchozích kapitol, trpí izolace). O peří se člověk zkrátka musí starat a chránit jej, jak to jen jde před zvlhnutím. A jak říkají četní znalci z branže, sušit jej přímo na Slunci rychle a šokem také není ideální...

Jak bývají spací pytle konstruovány?

Na tepelný komfort i celkové izolační vlastnosti má samozřejmě nezanedbatelný vliv i to, jak je vše poskládáno a zkonstruováno. Jde o to, že komory + materiál má zajistit to, aby se kupříkladu peří nesesypalo na jedno místo a jakž-takž si zachovalo stejnoměrné pokrytí po celé délce. Tyto tvary se liší výrobce i podle teplot, do jakých je ten či onen spacák určen.

Co se týče tvaru „O“, tak ten z oku vypadá jako řada k sobě přišitých óček. Je to spíše  doména lacinějších modelů (malá vrstva v bocích = největší ztráty), protože ty fajnovější většinou mívají kapsy typu „V“ zabraňující vysloveně hluchým studeným místům. Absolutně nejlepší je ovšem konstrukce tvaru „H“ (stejnoměrné a praktické vždy a všude).

Trochu jiné je to u umělých materiálů, jenž se nesesypávají po vzoru peří, ale jsou umísťovány do jakési sendvičové konstrukce u celého velkého umělého rouna.

Správná velikost je vším

Nesmírně důležitým faktorem pro spacáky je i vlastní tělesná velikost. V první řadě samozřejmě proto, aby vám ze spacáku netrčely ruce a hlava 30-40 cm mimo, ovšem celé je to spíše o tom, že tělo určité velikosti perfektně vyhřeje určitý prostor rychleji či pomaleji. Tímto tedy padá i fáma, že čím větší spacák, tím i lepší – to v žádném případě, protože tím více se pak „nadřete“ při jeho vyhřívání. A naopak, moc malý pytel zase rychle slehnete a bude se zdát výrazně studenější.

Spacákové konstrukční specialitky aneb na co ještě pamatovat?

Většina lidí se zaměřuje u svého potenciálního dalšího spacáku jen na samotnou izolaci a tím to pro ně hasne, to je ale bohužel omyl, který je může stát nejednu probdělou noc. Jde o to, že prvotřídní musí být i konstrukce (a poloha) zipů (rozepnete jej i vevnitř skrčení?), všelijaké límce okolo horní části (garantujeme vám, že když už nikde jinde, hlava vám bude mrznout z důvodu dýchání a kondenzace vlhkosti). Právě na kapuci byste u zimního spacáku rezignovat neměli. Co je tam naopak absolutně zbytečné, tak moskytiéra, protože pokud potřebujete moskytiéru, nepotřebujete zimní spací pytel a naopak – v létě (jen s moskytiérou všitou pro hlavu) byste se v něm uvařili.

Vybrat si pro svoje potřeby perfektní spacák, to je velmi zásadní krok, kterému by mělo předcházet probrání této problematiky se známými, odborníky či vše prokonzultovat s různými internetovými zdroji. Pokuste se to proto raději zbytečně neuspěchat.

Do skutečně velkých zim je nezbytná i nějaká forma zateplovacího límce, který by měl být a jít pohodlně obtočit kolem krku. Pokud je pod nulou, nedoporučuje se spát bez něj, protože jinak skončí nemalá část z vydýchané vlhkosti ve vašem spacáku. Někomu kupodivu vyhovuje i kombinace dýchání přes běžný šátek + cokoliv dalšího na sebe dáváte (vlhkost samozřejmě pochytá on).

A kvalitnímu zimnímu spacáku by v žádném případě neměla chybět ani tzv. zateplovací léga. To je krytí a jakási chlopeň zakrývající zip, která musí být samozřejmě ve správném tvaru, aby fungovala tak, jak má. Jde o velmi důležitou součástku celého spacáku, protože právě zipy jsou místa, kde je kontakt mezi tělem a okolím nejvíce znát a tedy jsou i na jakékoliv ztráty nejnáchylnější!

Též je dobré si uvědomit, hledáme-li spíše spací pytel mumiového typu nebo „dekového“.

A co potahové materiály?

Každý slušný moderní spacák by měl používat některý z moderních způsobů a aktivních vnějších ochran. Všelijaké vnější mikrovláknové tkaniny pomohou svojí prodyšností, pevností, lehkostí a přesto odolností na vodu. Nepsaným standardem je dnes PAD (to jsou polyamidové tkaniny s úpravou proti lepší vodoodpudivosti). To je rozumný kompromis mezi ochranou a přesto prodyšností.

Výrobci se dnes sice doslova předhánějí, kdo nabídne atraktivnější kombinaci vlastností, takže se nám objevují materiály jako Tactel®, Pertex® nebo dokonce Silz Micro®. Každopádně každý, kdo zrovna neplánuje zdolat na psím spřežení Aljašku a spát na kře ledové, si nicméně patrně vystačí i se standardem...