5 bitev, ve kterých projevili Čechoslováci svou nezdolnost a odvahu

Možná jste už slyšeli o bitvě u Sokolova, bitvě o Tobruk a letecké bitvě o Británii. Víte ale, že proběhlo i několik menších bitev na začátku 2. světové války, ve kterých Čechoslováci opravdu zazářili? Pojďte si společně s námi připomenout hrdinské činy našich předků.

Obrana Československa a postoupení pohraničí je mezi historiky i laiky stále poměrně aktuální téma. Často se můžete doslechnout, že jsme se měli bránit a nakonec jsme naše území vyklidili zcela bez boje. To ale není tak úplně pravda. V rámci obrany republiky došlo k několika střetům, které skončily vítězstvím československých jednotek.

Obrana Králického Sněžníku

Králický Sněžník (1 423 m n. m.) byl před vypuknutím války důležitým bodem, který bylo v případě napadení Československa nutné bránit za každou cenu. Z toho důvodu se začalo již v květnu roku 1938 s budováním opevnění a přípravou k obraně hory. Po celé délce vojáci vybudovali rozsáhlý systém zákopů. Ten doplnili i o překážky z ostnatého drátu pro případ, že by se nepřítel rozhodl zaútočit v noci, kdy bude viditelnost minimální. Jak se později ukázalo, pečlivé přípravy byly opravdu na místě.

V noci z 25. na 26. září zpozoroval velitel 13členné osádky obránců nepřátelský pohyb. Jednalo se o přibližně 300 příslušníků německého Freikorpsu, kteří se rozhodli Čechoslováky z kopce vytlačit. Němci narazili na silný odpor a přibližně po 20 minutách zuřivé palby se stáhli zpět na německé území, odkud pokračovali v ostřelování československých pozic. Když palba ustala, rozhodli se naši vojáci prozkoumat místo, odkud německý Freikorps útočil. Na místě našli řadu prázdných nábojnic, ruční granáty a spoustu krve. Nikdo z osádky stráže Kralického Sněžníku nebyl raněn a událost vstoupila do dějin jako nejvýše uskutečněný boj Stráže obrany státu v září roku 1938.

Bitva o Czajankova kasárna

Kolem půlnoci 14. března 1939 se nesla celým Československem zpráva, že německá vojska právě vstoupila na území republiky. Na oblast Těšínska se v tu dobu valilo velké množství německých vojáků a techniky, dvě velké kolony mířily přímo na oblast kasáren Frýdek. Vojáci v kasárnách ale neměli ponětí o tom, že se již brzy střetnou tváří v tvář s protivníkem. Po příjezdu kolony před kasárna v Místku nakráčel důstojník Wehrmachtu přímo před hlídku objektu, která ho vyzvala, aby opustil prostor kasáren. Důstojník výstrahy nedbal a pokračoval dál do komplexu. Po krátké přestřelce padl důstojník mrtev k zemi a bitva začala.

Střelba mobilizovala všechny vojáky, kteří se bleskurychle vrhli do skladu zbraní. Vojáci se rozmístili po celém areálu a začali zasypávat přicházející německé jednotky přehradnou palbou. Němci byli zpočátku obranou zaskočeni, postupně ale začali formovat jeden útok za druhým s cílem pokořit obránce a získat kontrolu nad objektem. I přes přivezené reflektory a obrněné vozidlo se českoslovenští vojáci odmítali vzdát a zuřivě pálili na jednotky Wehrmachtu. Po půl hodině bojů jim ale začala zoufale docházet munice. Nějaký čas se snažili získat i díky použití slepých nábojů, ale nepřátel bylo zkrátka příliš mnoho.

Velitel pevnosti proto vyzval obránce ke složení zbraní a německé jednotky tak vtrhly do pevnosti. Přesto, že se českoslovenští vojáci museli vzdát, byl výsledek ohromný, na naší straně byli pouze 2 zranění. Německé ztráty se udávají od 6 do 18 mrtvých, desítky zraněných a vyřazené obrněné vozidlo.

Bitva o Británii

Úžasné výkony československých letců při obraně Británie připomíná řada filmů, z těch nejznámějších můžeme zmínit například film Tmavomodrý svět nebo Pelíšky. Je důležité si připomínat, že právě naši vojáci se zúčastnili jedné z největších leteckých bitev v moderních dějinách.

Piloti československé 310. peruti u stíhačky Hawker Hurricane na základně v Duxfordu, 7. září 1940.

V Královském letectvu působili čeští letci v průběhu bitvy o Británii zejména v 310. československé stíhací peruti RAF, 311. československé bombardovací peruti RAF a 312. československé stíhací peruti RAF. Mimo to byli zařazeni i do dalších perutí, které ale nebyly čistě československé. Českoslovenští piloti si při obraně Británie vysloužili věhlas a velké uznání, protože zastavili několik přímých útoků na Londýn.

Naším nejlepším a jedním z nejúspěšnějších spojeneckých stíhačů v bitvě o Británii byl četař Josef František, který byl přidělen k polské 303. peruti. Během září 1940 se mu podařilo sestřelit 17 nepřátelských letadel. Celkově českoslovenští letci do 31. října 1940 sestřelili 56 nepřátelských letadel, připsali si také 14 pravděpodobných sestřelů a 6 letadel silně poškodili.

Československé letce, kteří se účastnili bitvy o Británii, si můžete připomenout v připojeném odkazu. Památku našich letců připomíná i památník Okřídleného lva na Klárově, o který se zasadil Euan Edworthy, jehož otec sloužil za války v RAF.

Obléhání Tobruku

Obrany strategického přístavu Tobruk se účastnily československé jednotky od 21. října 1941. Muži pod vedením podplukovníka Karla Klapálka statečně drželi pozice a odráželi vytrvalé útoky německých a italských jednotek.

Naši vojáci posílili se svými 643 muži pozice britských, polských a australských jednotek. Většinu času vojáci trávili hlídkováním a zpevňováním 6kilometrové pozice, kterou měli v případě nepřátelského útoku ubránit. Účastníci bitvy vypovídali, že nejnáročnější pro ně bylo neustálé bombardování a odstřelování dělostřelectvem, které napáchalo větší škody než pozemní útoky.

Zlomovým okamžikem pro Čechoslováky byla operace Crusader, kdy vyrazila velká část spojeneckých jednotek do protiútoku s cílem vytvořit koridor a zmírnit napětí v tobrucké oblasti. V návaznosti na to pak začaly německé a italské jednotky znovu intenzivně útočit na Tobruk a připravily tak našim krajanům horké chvíle. I přes veškerou snahu nepřátelské jednotky nedokázaly obranu města prolomit a československé jednotky tak přispěly k velkému vítězství.

Dělostřelci 11. československého pěšího praporu – Východního v Tobruku

Bitva o Tobruk pro československé vojáky definitivně skončila 7. dubna 1942, kdy československou brigádu střídají Jihoafričané. V boji o Tobruk padlo 14 našich vojáků, 26 jich bylo raněno těžce a 55 lehce. Češi a Slováci si ale z bitvy odnáší i přiléhavou přezdívku “Pouštní krysy”, na kterou se s hrdostí odkazují ještě dlouhá léta po bitvě.

Bitva u Sokolova

Pravděpodobně jednou z největších zkoušek ohněm pro československé vojáky byla i bitva u Sokolova, která se nepochybně vryla do paměti celého národa. Vojáci 1. čs. samostatného praporu se u vesnice utkali s jednotkami německého Wehrmachtu o síle 3 200 vojáků, 12 samohybných děl Stug III a 20 obrněných vozidel. Oproti tomu Čechoslováci si museli vystačit s 350 muži, 16 protitankovými puškami a dvěma protitankovými kanóny.

Přípravy k boji vyvrcholily 8. března roku 1943. Němci nejdříve vyslali průzkumný oddíl, který Čechoslováci poměrně rychle vyřídili. Jak se ale později ukázalo, jednalo se pouze o průzkum bojem a německé jednotky zničení tanků pouze předstíraly. O dvě hodiny později se rozpoutalo peklo. Zprvu zaskočení Němci už nyní dobře věděli, jak je ve vesnici rozmístěná obrana, a přesnou palbou začali likvidovat jedno palebné postavení za druhým.

Protože naši vojáci už neměli k dispozici žádné protitankové kanóny, snažili se zběsile ničit nepřátelská vozidla pomocí granátů a protitankových pušek. Čechoslováci dokázali odrazit několik nepřátelských útoků, ale přesila byla bohužel příliš veliká. Velení se proto rozhodlo povolat do boje záložní tanky, které se ale na místo nedostaly z důvodu propadajícího se ledu na řece Mži. Protože bylo jasné, že německý útok se přes řeku nedostane, nařídilo vrchní velení obráncům Sokolova ústup. Z důvodu pokračujícího ostřelování pozic ve vesnici ale došlo k narušení spojení a i přes veškerou snahu se nepodařilo československým obráncům doručit zprávu o nařízeném stažení.

Zadní strana památníku s naturalistickou mapou bitvy. Vesnice Sokolove, ulice Otakar Yarosh; Autor: Blitz1980 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Vojáci mezitím zaujali kruhovou obranu kolem posledního opěrného bodu, který se nacházel v blízkosti sokolovského Kostela. Vojáci vytrvale bránili pozice až do večera, kdy německé útoky ztratily na intenzitě. Českoslovenští vojáci statečně bránili své pozice po dobu několika dlouhých hodin a zabránili tak postupu německých vojsk do oblasti Charkova. Při obraně hrdinně padl nadporučík Otakar Jaroš, který byl zasažen v okamžiku, kdy se chystal hodit granát na nepřátelský obrněnec. Naši vojáci tak vesnici udrželi, ale utrpěli velké ztráty. Celkem padlo 86 vojáků, 20 bylo zajato a 114 zraněno. Oproti tomu Němci přišli o 300–400 vojáků a řadu obrněné techniky.

Významných bitev, kterých se Čechoslováci zúčastnili, bylo ale mnohem více. Za zmínku stojí také bitva o Francii, bitva o Atlantik nebo bitva o Kyjev. Na tomto místě je také důležité si připomenout významné operace československého odboje, jako byla například operace Anthropoid či Pražské povstání. O těch snad ale někdy příště.