Třísezónní spacák patří mezi nejrozšířenější kategorie spacáků a mnoho lidí ho používá jako svůj univerzální spacák. Dá se pohodlně využít přibližně od dubna do října, zvládnete v něm prospat i léto ve středoevropských podmínkách. Na co se zaměřit při výběru toho nejlepšího modelu tak, aby vám maximálně vyhovoval a spalo se vám jako v bavlnce?
Kvalitní spacák je klíčovým prvkem outdoorové výbavy, se kterým tělo přichází do přímého kontaktu přibližně po třetinu dne, a to není málo. To, jak se vyspíte, může mít zásadní vliv na úspěch celé akce, ať už se jedná o kempování, trek, kurzy a cvičení, expedici nebo klidně i přespávání na chatách. Uveďme si proto několik důležitých aspektů, na které je dobré se při výběru zaměřit.
U třísezónních spacáků je důležité si uvědomit - už kvůli faktu, že je určen pro tři sezóny s různými podmínkami a teplotním rozsahem - že půjde o kompromis. Pokud se kompromisům chcete vyhnout, doporučujeme mít spacáků více.
U spacích pytlů je důležité sledovat především různé úrovně teplot, které jsou uvedeny v parametrech jednotlivých modelů. O mezních, komfortních nebo třeba extrémních teplotách jsme už něco podrobněji sepsali v jednom z našich dřívějších článků, takže si zde shrňme jen to nejdůležitější.
Co z toho vyplývá? Že horní i spodní extrémní údaje můžete při výběru spacáku bez obav vynechat (při prvním se téměř pečete, při druhém zmrzáte).
Základní poučka je, že pro muže platí limitní teplota a pro ženy komfortní. To ale platí jen orientačně. Záleží také na typu postavy (ne každý odpovídá výše uvedeným standardům), metabolizmu (protože spacák je potřeba vyhřát svým vlastním tělesným teplem, sám o sobě nehřeje). Podle toho se bude vaše ideální teplota posouvat.
Limitní teplota pro třísezónní spacáky by měla být na úrovni přibližně několika stupňů pod nulou. Teplota komfortní pak někde okolo 0 °C až 5 °C. Což znamená, že při této venkovní teplotě byste se ve svém spacáku měli i pod širákem vyspat naprosto pohodlně.
Pořizovaný spací pytel byste měli přizpůsobit své postavě, bez ohledu na to, zda si vybíráte spacák mumiový nebo dekový. Do příliš velkého spacáku totiž snadněji proniká chlad.
Potom samozřejmě platí i fakt, že spacák sám o sobě nehřeje, zatopíte si v něm svým vlastním tělesným teplem. Proto by nějaká vzduchová vrstvička mezi povrchem vašeho těla a izolací spacáku měla být, abyste měli co vytápět.
Co se týče střihu, zde se můžeme zastavit u spacáků mumiových a dekových. Obě varianty mají své výhody i nevýhody.
Co se týče hmotnosti, ta se u obou typů (v případě třísezónních spacáků) pohybuje na přibližně stejné úrovni – dobré jsou už spacáky vážící 1,5 kg, ale seženete i kousky, které se hmotností blíží pouhému kilogramu, což ocení především fanoušci ultralight trekkingu.
V oblasti střihu zmiňme ještě légu jakožto ochranu zipu. Ta totiž redukuje tepelné ztráty zipu, který bývá jedním z nejslabších článků povrchu spacáku.
Také se bude hodit síťka proti hmyzu, která ale nemusí být přímo součástí spacáku (i když je to jistě praktické). Síťku si zkrátka můžete doplnit i sami.
A nakonec ještě malá poznámka k teplým švům – ty se na rozdíl od těch studených neprošívají skrze vrstvy a prostor mezi jednotlivými vrstvami tak zůstává lépe izolován.
Pokud jde o materiál, zde máte na výběr péřovou nebo syntetickou variantu.
Jinak, když už jsme u toho deště, ten všeobecně patří k největším nepřátelům každého spáče pod širákem. Zvlášť když se teploty blíží nule, může být noční zmoknutí dosti nepříjemné.
Jistou prevencí je doplnit spacák žďárákem čili bivakovacím pytlem. To je v podstatě kompaktní stan pro jednoho – takový přechod mezi spaním pod širákem a ve stanu. Takové pytle mohou sloužit jako převlek na spacák, v nouzi nebo za teplého počasí i jako spacák samotný. Podle toho, v jakém ročním období se na svoji túru vydáváte.