Základní uzly pro survival, outdoor, bushcraft, zábavu, práci i sport

Jedna z nejdůležitějších věcí, jakou každá dnešní lidská osoba musí ovládat, je (hned vedle vlastnění dobrého nože) i uzlování a uzly. Jde o věc, jenž je užitečná v bezpočtu hobby, prací, při outdooru i survivalu. Dnes nebudeme rozebírat nic příliš těžkého (jak se váže třeba Vlámská koncovka na luku), ale jen uzly jednoduché, jenž snadno zvládne i ten největší amatér.

Stejně jako lidská civilizace, i její znalost uzlů se během let měnila. Dříve měli totiž lidé okolo sebe trochu jiné potřeby a materiály: jistě budete souhlasit, že jiný uzel se asi bude hodit horolezci a jiný zase Neandrtálci, co potřeboval spojit hlavici sekery se dřevem.

Jedním z nejlepších materiálů (aspoň co do výdrže v tahu), na jaké dnes můžete pro vázání provazů a lanek použít, je paracord. Připomínáme, že je tvořen z více dalších malých lanek (podle typu), nicméně dá se použít jak ve verzi „velké lanko“ pro celtu třeba, tak i „malé lanko“, jenž zase přijde výborně ke slovu tehdy, když potřebujete opravit nějakou část své výstroje šídlem (má ho většina „Švýcaráků): zašít batoh, spacák, celtu, ...

Takže, na jaké uzly se dnes dá nejčastěji v praxi narazit?

1. Ambulanční uzel

Je užitečný zejména tehdy, když je třeba svázat dvě lana zhruba stejně tlustá. Nic pro horolezce, co vyžadují bezpečí a 100% fixaci (uzel má sklony klouzat a to tím spíše po laně moderním syntetickém, vlasci apod.). Též je nevhodný na lana různých průměrů. Omezte jej tedy jen na uzly užitkové – vázání obinadla, balíky, obecné balení, … Pokud je ovšem lano ocelové, pak jde o uzel slušný.

A mějte na paměti i to, že když je uzel moc utažený, může zde dojít k poškození lana / provázku. Jeho obliba mezi doktory pochází hlavně z toho, že netlačí. Pokud do něj nedáte nějaký klín či vložku, bude se vám ale někde v přírodě velmi těžko pak rozvazovat po sezóně třeba (sundávání houpací sítě, ...).

2. Dračí smyčka

Jeden ze základních uzlů, který existuje v nespočtu variací. Populární je zejména v branži záchranářské, horolezecké apod. Dnes se již sice považuje za uzel překonaný – viz zjištění ze sedmdesátých let minulého století, že se při obvodovém zatížení uvolňuje (speciálně když je tuhé a kluzké lano). Musí se opravdu dobře utáhnout, nemluvě o tom, že snižuje pevnost lana (neustálým napínáním a povolováním = vytřesením) na 52-45 % původní výdrže.

Vázání spočívá ve vytvoření závitu, provlečení druhého konce, obkrouží se s ním provázek směřující nahoru a opět se zasune do poutka. To je základní varianta:

3. Dřevařská smyčka

Jak naznačuje její jméno, jde o uzel používaný při přesunu a těžbě dřeva (stahování z lesa jakoby). Jde o asi ten nejrychlejší a nejjednodušší způsob, jak spojit lano a dřevo, trám, kus železa nebo co to potřebujete zrovna přesunout. Jak zatěžujete pevný konec, tím více ten volný jakoby tlačíte k dané věci.

Nevýhodou uzlu je to, že když není stále zatížen, může vyklouznout při změně zatížení, což je katastrofa. Opatrně proto. Ze stejného důvodu se nemá používat pro spouštění věcí kamkoliv, na to je smyčka tesařská! Někdo jej nahrazuje uzlem Lodním.

4. Josefínský uzel

Velmi starý uzel též nazývaný přátelství, dělostřelecký a Carrickova přezka. Je faktem, že je znám již u Vikingů. A často bývá zobrazován jako heraldická a ornamentální ozdoba opředená legendami. Jeho praktická moderní varianta se používá ve vojenství.

Dá se použít i jako běžná spojka pro velmi silná lana, nicméně tento typ uzlu má tendence se zamotat při rozvazování, takže leckdo jej přivazuje ke konečkům provazu, napevno jiným provázkem, aby se ani nehnul.

5. Křížová spojka

U veřejnosti poměrně oblíbený kousek, na lana opět spíše nespolehlivý a měl by se omezit jen na věci nedůležité – pošta atd. Je dost podobný uzlu ambulančnímu, ale jeho volné konce jsou trochu jinak – jeden zespodu a druhý seshora.

Má ale jinak veškeré negativní vlastnosti uzlu ambulantního. Velmi lehce klouže po zatížení třeba a to tím více, čím rozdílnější jsou to lana. Používají jej však námořníci na určité specifické potřeby (připevňování lan na pachole) atd.

6. Liščí smyčka

I laiky nesmírně známý a hojně používaný uzel, který najde svoje využití zejména tehdy, když je potřeba připevnit lano k nějakému předmětu (ideálně pravidelného válcovitého tvaru). Má i význam dekorativní. A oblíbený je i v celé řadě dalších profesí.

7. Lodní smyčka

Klasika všech klasik, jenž bývá často výchozí bod pro vázání uzlů jiných. Nasazení Lodní smyčky je stejně jako v minulosti i dnes extrémně rozmanité – je snadné ji uvázat, sedí jako přikovaná a dá se lehce popřípadě zkrátit dle potřeby. Mají ji rádi i horolezci vázající karabiny. Mimochodem, nikdy se neláme v závitech, nesnižuje se pevnost lana a ani se tu netrhají vlákna, je proto na dřevo často lepší volbou jako uzel dřevařský.

Velkou výhodou je hlavně to, že pevně drží lano na jakémkoliv předmětu válcovitém a je úplně jedno, jestli je hladký nebo hrubý. Námořníci ji znají i pod názvem uzel Příčkový (bývá totiž užívána k vázání příček na žebříku). Naopak moc ideální není na předměty hranaté a zkrátka takové použití, kde není možno přilnout po celé délce k povrchu dané věci.

8. Osmička

Uzel známý jako Osmička se používá a váže na konce lan tehdy, když potřebujeme, aby nevyklouzlo z kladky, otvoru, karabiny nebo co kde máme. Znají jej jistě i hudebníci, protože se používá k upevňování strun na kolíky všech nástrojů – kytar, bas, mandolín, houslí, …

A proč se užívá? Jelikož na rozdíl od běžného očka při opravdu silném zatížení tolik neničí strunu / drát a lépe se pak rozvazuje. Je mimochodem známý již od roku 1071 (opět v heraldické formě). A pozor i na to, že osmička není totéž co osmičkové poutko (a přesto ji tak horolezci často označují)!

9. Osmičkové poutko

Jak již víme od Dračí smyčky, její nespolehlivost si vyžadovala řešení jiným uzlem. Dnes ji proto prakticky dokonale nahrazuje tzv. Osmičkové poutko (pro lidi jako jsou jeskyňáři, horolezci, výškové práce na stromech, …). Váže se mimořádně snadno a je to uzel vždy a velmi spolehlivý.

Ani tato metoda ale není zcela úplně bez zádrhelů: pokud na ní má opravdu záviset život, doporučuje se verze se zámkem. A pokud se prudce zatáhne, velmi špatně se rozvazuje. Pevnost lana zde mimochodem dosahuje cca 55-60 % pevnosti.

10. Pevné poutko

Vlastně jde o (dvojité) Očko, jenž bývá obvykle zavázané na ohybu (když ale někde podél, pak technicky jde spíše o uzel typu Očková spojka) 

11. Zkracovačka

Přijde ke slovu tehdy, když je nutné zkrátit nějaký provaz a vám se moc nechce do toho, zbytečně rozřezat určité kvalitní lano – jako kratší lze lano samozřejmě použít, jako delší celkem logicky ne. Ono by to ani v praxi dost dobře nefungovalo – třeba taková celta je při stanování vždy umístěna trochu jinak, takže po pár řezacích akcích by jakékoliv lano bylo na nic…

Zkracovačka je absolutně nevhodná na lana málo ohebná a příliš tlustá. A pozor i na to, že když už máte nějakou Zkracovačku uvázanou, je nutné ji zafixovat, aby se ani nehnula (taková ta obě očka boční).

12. Rybářská spojka

Jak samozřejmě prozrazuje opět její název, Rybářská spojka je oblíbená a nejhojněji používaná mezi rybáři. Důvod jejího nasazení je prostý – je mimořádným způsobem vhodná na spojování malých a mokrých vlasců a šňůr. Ideálně by ale mělo mít vše cca stejný průměr (někdo dává u syntetických uzlů přednost pro změnu uzlu Hadímu).

Filozofie a vázání Rybářské spojky je extrémně jednoduché – jde vlastně o dva nejjednodušší uzly, jaké existují (dvě očka) spojená vždy těsně za druhým očkem druhého očka. Je to sice uzel extrémně užitečný a primitivní, ale také se na něm dá leccos pokazit – stačí třeba, abyste ji uvázali tak, aby oba uzly do sebe na 100 % nezapadaly, což snižuje její potenciální pevnost.

13. Prusík, Prusíkův uzel

Tento uzel vyvinul rakouský horolezec Karl Prusik a jde o rodinu uzlů, jenž našla své použití při šplhání s lanem, vlastním zajištění, výrobě kladkostrojů, záchraně při pádu z lana apod. Tradičně se váže na lano o asi třikrát větším průměru. A omotává se tak dlouho, dokud zde nevzniká dostatečné tření (základem je liščí smyčka), ale horolezcům je často jednoduchá málo, takže ji zdvojují či ztrojují.

Funguje v praxi tak, že když se leze normálně po laně (s karabinou, úvazu, ...), nemá tendenci se během vlastního lezení zachytávat a Prusíkův uzel je volný. V momentě, kdy se změní úhel na lanu při pádu, Prusíkův uzel rázem začne drhnout. Jeho nevýhodou je ale to, že způsobuje velké tření a tím pádem i teplo, čímž může dojít až k přetavení syntetického lana.

14. Škotová spojka

Je opět používána prakticky ve všech oborech lidské činnosti. Dobře poslouží ke svázání lana, nitě i provazu. Jeho název pak vznikl od Škotové plachty. Lze s ním relativně snadno spojit jakékoliv vázání rozdílných vlastností, materiálu i průměru. Dá se jí nahradit i utržené oko na celtě. A znají ji i jeřábníci od vázání svého ocelového lana. 

Škotová spojka se poměrně snadno rozvazuje a nehuntuje provázky ani lana. Její podobnost s Dračí smyčkou je zřejmá.