Výběr sněžnic a základní techniky pohybu

Sněžnice jsou skvělým nástrojem, díky kterému se v zasněženém terénu dostanete dál s vyvinutím menší námahy. Kromě toho je pohyb na sněžnicích zdravý, takže uděláte i něco pro sebe. Zatímco dříve se sněžnice v horách používaly spíše z praktických důvodů, dnes se jedná o stále populárnější sportovní vybavení. V tomto článku si povíme něco o tom, jak si sněžnice vybrat a jaké jsou základní techniky pohybu na sněžnicích.

Kam až sahá historie sněžnic?

Od nepaměti se sněžnice uchycují přímo na obuv a slouží jako nástroj pro lepší rozložení hmotnosti nositele. Ten se tak může snadněji pohybovat i v hlubokém sněhu. Oproti lyžím (běžkám) mají několik výhod. Jsou skladnější a dají se používat i v terénech, kde byste se na běžkách pohybovali jen těžko.

A jak dlouho je to “od nepaměti”? Archeologové našli důkazy o používání sněžnic staré i více než 6000 let. První sněžnice byly nezbytným nástrojem lovců a nomádů v oblastech, kde se v té době vyskytoval hluboký sníh. Při lovu divokých zvířat mohlo být propadání se do sněhu nejen nepraktické, ale i nebezpečné. Díky sněžnicím mohl lovec v případě neúspěchu aspoň trochu lépe a rychleji uniknout do bezpečí.

Původní sněžnice se vyráběly převážně ze dřeva a kůží. V dnešní době se používají pokročilejší materiály, jako jsou plasty a kovy.

Ony 6 000 let staré nálezy pocházejí z oblasti Sibiře. Měly však „pouze“ podobu jeskynních maleb. Nejstarší dochované sněžnice byly nalezeny ve Skandinávii. Konkrétně ve slatích okolo švédského městečka Hoting objevili roku 1921 sněžnice, jejichž stáří se odhaduje na přibližně 4,5 tisíce let. A slavný rakouský „ledový muž“ Ötzi měl na sobě v době své smrti boty s rozšířenou nášlapnou plochou, které svým principem připomínaly sněžnice.

Nejstarší sněžnice byly přirozeně vzhledově úplně jiné než ty moderní a byly také vyrobeny z jiných materiálů. Konkrétně z těch tehdy nejdostupnějších – dřeva, látky a kůží. Navzdory svému primitivnímu vzhledu byly tyto sněžnice pro své účely vysoce funkční. Vzhledově připomínaly například tenisovou raketu s výpletem. Existovaly však i sněžnice, které byly celodřevěné a sloužily jako rozšířené nášlapné plochy.

Kromě oblastí Dálného východu, dnešního severního Ruska a Skandinávie se sněžnice dost často využívaly i v severní Americe, a to jak Eskymáky, tak i Indiány. I zde byl účel přirozeně spíše praktický. A samotné slovo Eskymák podle některých zdrojů dokonce původně znamenalo „výrobce sněžnic“. A v průběhu času se ze sněžnic vyvinuly lyže.

Populární doplněk pro zimní turistiku

Drtivá většina moderních typů sněžnic už ovšem nemá plnit původní účel, ale hodí se hlavně pro turistiku a zimní sporty. Existují modely určené hlavně pro ty, kteří se chystají přecházet zimní krajinu, ale i takové kousky, které využijí milovníci extrémních sportů včetně snowboardistů vydávajících se do míst, kde o lyžařských vlecích ještě ani neslyšeli.

Turisté mohou využívat sněžnice kdekoliv - od spodní hranice rovnoměrné sněhové pokrývky přes pole a louky vysočin až po horské oblasti, v nichž už by byl pohyb na sněžnicích ztížen skalnatým povrchem. Ačkoliv v nížinách se poslední zimy sníh udrží jen málokdy, pokud alespoň párkrát za zimu vyrážíte do hor, rozhodně se vám sněžnice mohou hodit a můžete je zařadit do svého sportovního vybavení.

Doporučený produkt

Sněžnice Lusen Fox Outdoor®

1 990 KčSkladem

Zobrazit detail

Jak na výběr sněžnic?

1) Podle materiálu

Co se týče materiálů, je dřevo u sněžnic dnes spíše výjimkou a používá se především na repliky historických sněžnic domorodců. Setkáte se s ním hlavně v muzeích a skanzenech. Dnešní materiály už jsou přirozeně mnohem pokročilejší a stejně tak technologie výroby. Díky tomu mohly být moderní sněžnice zbaveny určitých „dětských nemocí“ a jsou skutečně plnohodnotným nástrojem pro pohyb v zasněžené přírodě.

Takže pokud se dětem nechystáte předvádět historický exkurz do období lovců a sběračů, máte v zásadě dvě možnosti: buď si pořídíte sněžnice celoplastové (polymerové/kompozitní), nebo modely s kovovým (hliníkovým) rámem.

• Rámové sněžnice

Rámové sněžnice, jejichž podskupinou jsou ty kovové, jsou robustní a velice snadno opravitelné, pokud se s nimi něco stane. Zvládnou tedy i náročnější zacházení. Kromě kovu se pro rám sněžnic tradičně používalo i ohýbané dřevo, ale jak jsme si řekli, v dnešní době už se s tímto postupem moc nesetkáme.

Na rámu je usazena látka, většinou nějaká odolná syntetická tkanina, a dále jsou součástí těchto sněžnic nastavitelné popruhy, kterými si je snadno usadíte na nohou. Rámové sněžnice jsou poměrně lehké a kousky s větší plochou došlapu se dají používat i v hlubším a měkčím sněhu, ale i tehdy, pokud je vaše hmotnost navýšena těžkým batohem.

• Plastové sněžnice

Druhou možností jsou plastové sněžnice, které jsou univerzální a díky tvárnosti polymerových a kompozitních materiálů se na nich mohou designéři „vyřádit“. Většinou bývají o něco menší než rámové sněžnice. Základem je plastový rám, který může být různě děrovaný tak, aby případný nashromážděný sníh mohl při pohybu nohy nahoru volně propadat a nezatěžoval vás při pohybu.

Vázání u sněžnic plastových bývá skutečně propracované a srovnatelné s moderními lyžemi, a součástí těchto sněžnic někdy bývají i kovové nebo plastové hroty (ozubení) ze spodní strany, které zajišťují ten správný „grip“ na ledu.

Existují modely sněžnic určené hlavně turistiku, ale typy, které využijí milovníci extrémních sportů včetně snowboardistů vydávajících se do míst, kde o lyžařských vlecích ještě ani neslyšeli.

2) Podle funkcí a parametrů

• Nosnost

Kromě materiálu bychom jako faktor výběru sněžnic mohli doplnit ještě různé funkce a parametry. Při výběru sněžnic se jako první zaměřte na udávanou nosnost. Jenže nestačí před koupí jen stoupnout na váhu. Musíte totiž započítat i hmotnost batohu a vašeho oblečení, které bude v zimě pravděpodobně sestávat z více vrstev. A ani zimní outdoorové boty nebývají nejlehčí.

• Vázání

Určitě se zaměřte také na vázání. U levnějších sněžnic se setkáte s různými nastavitelnými popruhy a řemeny, ovšem nevýhoda zde spočívá v poměrně nesnadném nasazování a sundávání sněžnice a také v obecně nižší životnosti tohoto typu vázání. Na druhou stranu ho v případě poškození není problém nahradit a sněžnici tak opravit.

S pokročilejším, ale také dražším vázáním se setkáte u plastových sněžnic, do nichž svoji botu uchytíte podobně jako u lyží. K dispozici jsou různé ráčny a rychloupínací systémy, které usnadňují manipulaci s vázáním. Moderní sněžnice jsou vybaveny aretačním systémem, kterým si konkrétní model můžete přizpůsobit velikosti vaší nohy.

Součástí vázání může být opora pod patou - patní zvedák nebo také podpatěnka - která usnadňuje pohyb na sněžnicích do kopce. Na druhou stranu, při chůzi po rovině je vhodné mít patu volně tak, abyste nemuseli v hlubokém sněhu našlapovat s vysokým zvedáním nohou v kolenou a zbytečně se nevyčerpávali. Nohy při každém kroku jen mírně zdvihnete, skoro jako při chůzi na běžkách.

• Spodní plocha sněžnic

A nakonec se zaměřte ještě na spodní plochu sněžnic, která může být úplně plochá, ale také vybavená „drapáky“, ať už kovovými či plastovými. Takové řešení je ideální pro chůzi po zmrzlém sněhu, případně při pohybu do kopce.

• Doplňkové vybavení

Kromě sněžnic je třeba myslet i na další, „doplňkové“ vybavení. Základem jsou přirozeně kvalitní, pevné boty, které lépe drží ve vázání a hlavně vám v nich v zimě nebude zima. Holeňové návleky se taky budou hodit. A pak také lyžařské či turistické hole, které pohyb ve sněžnicích skutečně usnadňují. Výhodou moderních sněžnic je fakt, že jsou lehké a skladné, a proto když přejdete ze zasněžené oblasti do nížin, můžete je snadno přichytit na batoh.

3) Podle druhu

Kromě výše uvedeného dělení existují ještě další způsoby, jak se na trhu se sněžnicemi vyznat. V základu dělíme sněžnice na pánské, dámské a dětské. Ty se navzájem liší právě v nosnosti. A také v nášlapné ploše. A pak je tu ještě určení sněžnic. Ty základní jsou vhodné hlavně pro rekreační účely. Alpinistické sněžnice mají vylepšené „drapáky“ a tak jsou vhodné i při pohybu do kopce. A nakonec závodní sněžnice. Ano, i v běhu na sněžnicích se konají oficiální soutěže.

Po výběru konkrétních sněžnic testujte chůzi jen na krátkých trasách a kilometry navyšujte postupně. 

Techniky chůze na sněžnicích

Chůze na sněžnicích je zátěží na všechny klouby nohou. Podotýkáme, že zdravou zátěží, ovšem zvykat si je potřeba postupně. Naše nohy jsou vlivem civilizačních návyků – především častého sezení (u počítače) – zvyklé na spíše na nezdravou zátěž. Pokud se v průběhu dne cíleně pravidelně nepohybujete a neprotahujete, je dost pravděpodobné, že máte zkrácené šlachy.

Proto po výběru konkrétních sněžnic testujte chůzi jen na krátkých trasách a kilometry navyšujte postupně. Ujít najednou třeba deset kilometrů na sněžnicích je pro netrénované nohy skutečně nevhodné a může to vést třeba i ke svalové horečce nebo podobné nepříjemnosti. Před každým započetím tréninku i z toho důvodu i před kratším tréninkem protáhněte šlachy a svaly, podobně jako se protahujete třeba před cvičením, ať už doma či v posilovně.

Bez ohledu na terén, ve kterém se budete pohybovat, nezapomeňte na správnou techniku používání holí. Ta je zhruba stejná jako u nordic walking, tzn. mějte vždy napřímený trup a výšku holí mějte pro chůzi na rovině nastavenou tak, abyste měli lokty v pravém úhlu. Správná technika redukuje únavu i pravděpodobnost zranění. Turistické hole volte teleskopické, které si v různém profilu terénu můžete nastavit různým způsobem.

Techniky chůze po rovině

Rovina (nebo alespoň přibližná rovina) bude nejspíš základním terénem, ve kterém se budete pohybovat. Nohy mějte při pohybu mírně rozkročené, abyste si zbytečně nešlapali jednou sněžnicí po druhé. Nejenže byste mohli přijít o stabilitu, ale také byste takto mohli zkrátit životnost sněžnic. Jakmile vás při chůzi začnou bolet kyčle či kolena, raději trénink přerušte a vraťte se k němu, až si odpočinete. Přechody hřebenů si nechte na jindy.

Pro začátečníky jsou vhodnější trochu užší modely sněžnic, které sice nemají až tak velkou plochu došlapu, ale na druhou stranu si s nimi budete snadněji zvykat na širší chůzi. Zpočátku trénujte na nějaké zpevněné, byť zasněžené ploše, například na chodníku. Volnější terén okuste, až si techniku chůze na sněžnicích zažijete. Při pohybu navíc využívejte kolenní kloub spíše než nárt, vaše klouby vám poděkují.

Techniky chůze ve stoupání

Základní technikou chůze ve stoupání je tzv. stromeček, který využíváme i při chůzi na běžkách či dokonce někdy při přesunech od vleku na sjezdovkách. Stromečkem budeme na sněžnicích chodit zejména v úsecích s prudším stoupáním. Při stoupání si pokud možno zkraťte teleskopické hole, tak abyste nemuseli chodit s rukama příliš vysoko a dokázali jste v základní poloze udržet loket v pravém úhlu. Na kratších úsecích to samozřejmě nevadí, ale na sto metrech byste se s nesprávnou délkou holí už unavili.

Sportovní, plastové sněžnice se dají podle dostupných údajů pohodlně využívat pro stoupání až mírně nad 30°. Pokud je sníh tvrdý, využívejte namísto stromečku tzv. schodový krok, kdy si špičkou při každém kroku „vykopněte“ do svahu schod. Pokud jdete ve skupině, stačí, když bude schody dělat jen vůdce skupiny a ostatní mohou používat schody po něm. Je to mnohem pohodlnější než se snažit ve ztvrdlém sněhu snažit pohybovat stromečkem.

Pokud je stoupání skutečně prudké, můžete patní zvedák, o který byste se jindy opírali, umístit pod patu, což znamená, že mezi tělem sněžnice a vázáním (chodidlem) se vytvoří úhel. Takže chodidla budete mít skoro rovně, i když půjdete po svahu.

Pokud je sníh tvrdý, využívejte namísto stromečku tzv. schodový krok, kdy si špičkou při každém kroku „vykopněte“ do svahu schod.

Techniky chůze z kopce

Při chůzi na sněžnicích z kopce nám výrazně pomůžou teleskopické hole, které si naopak můžeme nastavit na větší délku. Pokud máte jistotu, že nebudete dále klouzat, můžete z menších kopečků raději seskakovat než se sesunovat. Pohyb z kopce na sněžnicích je nepřirozený a náročný a může být skutečnou zátěží na kolena. Proto při delších a prudších sestupech raději sněžnice zavěste na batoh a pohybujte se jen s využitím turistických holí.

Pokud se ale sníh hodně propadá a ještě vás čeká dlouhá cesta dolů, potom doporučujeme tzv. slalom neboli křižování. Tento typ chůze spočívá v přesunu střídavě šikmo doleva a doprava až do chvíle, kdy narazíte na terénní profil vhodnější pro jiný typ chůze. 

Pro křižování je ovšem nutné, abyste měli spodek sněžnic vybavený hroty. A dále je vhodné, abyste měli jiné než základní řemínkové vázání, protože u toho může docházet k vytáčení chodidla. Chystáte-li se často chodit ze svahu, pak doporučujeme zainvestovat do dražších a pokročilejších sněžnic.

Závěr

Sněžnice jsou v poslední době stále oblíbenějším způsobem, jak se pohybovat v zasněženém terénu. Pokud se na nich naučíte správně chodit, jedná se o zdraví prospěšný způsob pohybu. Výběr sněžnic do značné míry závisí na aktivitách, které se s nimi chystáte dělat, a také na jejich frekvenci. V porovnání s běžkami jsou sněžnice skladnější, a tak když dojdete na konec souvislé sněhové pokrývky nebo k příliš prudkému kopci, jednoduše je uchytíte k batohu.

Ačkoliv původní sněžnice byly dřevěné, dnes se setkáte hlavně s plastovými modely a těmi s kovovým rámem. Výběr je dnes skutečně široký. Věříme, že vám tento článek pomohl aspoň trochu se zorientovat na trhu a možná vás i nadchnul do pořízení sněžnic nebo jejich častějšího využívání, pokud už je doma máte.