Co můžeme v lese sbírat v zimě?

Máte už dost lidí, hluku i všeho sladkého? Co takhle na chvíli utéct z vánoční vřavy, vyrazit do lesa na čerstvý vzduch a ještě potěšit své chuťové buňky? Nejenže má les prokazatelně blahodárné a zklidňující účinky na naši nervovou soustavu, všímavým návštěvníkům navíc nabízí poklady divoké přírody, doslova nabité vitamíny. A to i teď v prosinci! Nečekejte proto na jaro, vyrazte ven, rozdělejte si oheň a uvařte si čaj z toho, co nabíráte!

Proč se i v prosinci dívat, co kde roste?

Vitamínový deficit bývá v zimě obzvlášť znát. Ne vždy je ale nutné kupovat drahé doplňky stravy, když nám pár superpotravin roste přímo pod nohama (či nad hlavou). A některé z nich je možné sbírat i v zimě – jen je potřeba o něco lépe hledat. Bylinky přes zimu hibernují, stahují si živiny do kořenů a jejich povadlé listy mnoho vitamínů neobsahují. V jejich podrostech, ukryté pod suchou trávou a spadaným listím, ale můžete i v prosinci najít drobné mladé výhonky, které potřebnou sílu mají.

Výhoda divoce rostoucích bylin je i ta, že neprošly šlechtěním, které by měnilo jejich původní vlastnosti. Naopak, každá z nich úspěšně prošla sítem jménem přirozený výběr (když přivřeme obě oči, můžeme to přirovnat k úspěšnému absolvování výběrovek ke speciálním jednotkám).

V naší přírodě je toho ale k nalezení mnohem víc. I v zimě se totiž dá dobře využít např. jehličí, pryskyřice, kůra stromů, a dokonce u nás rostou i některé druhy medicinálních hub. Tak proč něco z toho nevyzkoušet? Vždyť nějaké to vánoční cukroví a trocha svařáku na vás po návratu domů určitě zbude…

I v zimní přírodě se dají nasbírat zdraví prospěšné rostliny. Se správným outdoorovým vybavením si je můžete zpracovat a vychutnat přímo v lese.

1) Kopřiva

Říká se, že kdyby kopřiva nebyla žahavá, lidstvo by ji pro její účinky už dávno vyhubilo. A také, že patří mezi nejléčivější rostliny, jaké u nás rostou. Kopřiva je velmi univerzální, obsahuje širokou škálu vitamínů a dalších prospěšných látek. Přisuzuje se jí mnoho léčivých účinků, mezi které patří např. čištění krve a podpora krvetvorby, podpora metabolizmu či posílení imunity. Dodává tělu energii a vitalitu, v zimních měsících tolik potřebnou.

Kopřivy uvidíte i v prosinci na mnoha místech – zkrátka všude tam, kde jste zvyklí je vídat. Nevypadají ale příliš vábně, většinou bývají uschlé a povadlé, listy jsou potrhané a přemrzlé. Když ale zkusíte prohrábnout trávu a spadané listí okolo větších kopřiv, pak určitě narazíte na drobné rašící výhonky – a to budou ty pravé, plné vitamínů. 

Z těchto výhonků si můžete uvařit čaj nebo je přidat do jídla (podobně jako např. lístky špenátu) či do polévky.

2) Pampeliška

Listy pampelišky pozná určitě každý. I tady se ale vyplatí zapátrat po drobných mladých lístcích uprostřed růžic, které se na začátku zimy ještě objevují. Období od podzimu do začátku jara ale především nahrává sběru kořenů a kořen pampelišky není výjimkou.

Pampelišky jsou tradičně součástí detoxikačních procedur, podporují trávení a pomáhají regulovat hladinu cukru v krvi. To se o Vánocích docela hodí! Lístky je možné sníst jen tak, přidat je do jídla, nebo z nich udělat čaj. Z kořene se dá uvařit nálev, hodí se také např. do různých tepelně upravených zeleninových směsí.

3) Další byliny

Podobným způsobem najdete v zimní přírodě nespočet dalších bylin, jako je např. jitrocel kopinatý, kokošku pastuší tobolku, sléz, jahodník, dokonce i šťovík nebo třezalku. Vždy ale hledejte mladé lístky v podrostech. 

Jednou z nevýhod zimního sběru je, že ne všechny byliny se v suchém a opadaném stavu dají snadno rozpoznat. To platí např. u třezalky – kdo by v tom nevzhledném tmavém trsu čehosi poznal rostlinu, která v létě zářila do okolí jasně žlutými kvítky? Pokud si pamatujete, kde v létě co rostlo nebo máte rovnou nějaké oblíbené místo, potom máte výhodu. Každopádně ale nesbírejte nic, co bezpečně nepoznáte. A nikdy nevysbírejte všechno najednou – nepřišli jsme do lesa plenit a trochu pokory je na místě.

Čaj z jehličí popíjeli už staří trampové. Vyzkoušejte ho na zimní procházce místo svařáku.

4) Jehličí

Čaj z jehličí znali už staří trampové. Jehličí je bohaté na vitamín C, vyzrálé obsahuje velké množství éterických olejů, ale také hořčin, tříslovin a pryskyřic. Pomáhají tehdy, když hrozí akutní prochladnutí a při začínajících virózách. Čaj z jehličí ale není vhodný k dlouhodobému užívání – příliš by zatěžoval ledviny. 

Tento lesní čaj můžete pít jen tak, nebo si do něj přidat lžíci medu, sušené ovoce a zimní koření, jako je skořice, hřebíček nebo badyán.

Pokud tedy po cestě potkáte spadané borovicové či smrkové větve, pár větviček si ulomte. Jehličí na konci větve bývá mladší a čerstvější. Není-li to vyloženě nutné, neotrhávejte ho ze zdravých stromů, alespoň ne ve větším množství. Strom nemůže bez jehličí dýchat a provádět fotosyntézu. Ani jehličí z vánočního stromku není dobrý nápad – jednak už je příliš staré a suché, hlavně ale není jisté, zda neprošlo nějakým chemickým ošetřením, které byste v přírodním čaji určitě mít nechtěli.

5) Dubová kůra

Dubová kůra je skvělý lék na kůži. Působí dezinfekčně a pomáhá při různých zánětlivých projevech a poraněních. Díky svíravým účinkům zastavuje krvácení a léčí mokvavé a špatně se hojící rány. 

Hledejte ji mezi mladými stromky. Ty poznáte celkem snadno podle listů, většinou totiž neopadávají úplně. Z mladých větví opatrně odřezávejte kousky kůry. Z každého stromku si odřízněte jen přiměřené, nikdy žádný strom neoholte úplně – mohli byste mu ublížit.

Kousky kůry je možné usušit a použít do koupele, nebo na výrobu hojivé masti. Málokdo ale ví, že se dá uvařit i jako čaj (častěji se ale používá jako kloktadlo). Kousky dubové kůry krátce povařte a nechte aspoň 15 minut odstát.

TIP: Sbírejte si do zásoby také březovou kůru a smolné dřevo z borovice. Slouží totiž jako skvělý podpalovač při rozdělávání ohně. Nestrhávejte kůru ze živých stromů, dejte přednost spadeným, klidně i ztrouchnivělým. Přečtěte si, jak spolehlivě rozdělat oheň i v náročných podmínkách a můžete začít trénovat, ať to při letním kempování zvládnete na první dobrou!

6) Houby

O léčivých účincích těchto dřevokazných hub bylo napsáno mnoho. Obsahují množství antioxidantů, minerálů a řadu prospěšných látek. I když se v minulosti hojně používaly, v dnešní době získávají znovu na popularitě a prodávají se v podobě drahých výživových doplňků. Dobrá zpráva ale je, že si některé druhy můžete nasbírat i v našich lesích, a to zcela zadarmo.

Zkuste pro změnu místo hříbků najít třeba hlívu ústřičnou, lesklokorku lesklou (reishi), březovník (který měl v kapse i zmrzlý pračlověk Ötzi) nebo jidášovo ucho. Léčivé a detoxikační účinky má také choroš, který z kmenů stromů „kouká“ poměrně často. Z hub můžete uvařit odvar, přidat je do jídla nebo nasušit.

Některé medicinální houby nám doslova rostou na dosah ruky.

7) Pryskyřice

Kdykoliv se v zimě vydáte na procházku do lesa, všímejte si kmenů jehličnatých stromů. Možná, že na některých z nich uvidíte ztuhlé kapky pryskyřice. V tom případě si jich neváhejte pár odloupnout a odnést domů. Pozor – nůž, kterým budete pryskyřici z kůry stromů odlupovat, se bude hůř čistit. Použijte proto místo vašeho nejnovějšího bushcraftového modelu raději obyčejný starý nožík.

Pryskyřici využívali staří pohané k vykuřování obydlí v období zimního slunovratu – věřili, že voňavý dým odhání zlé síly. Využití dýmu z pryskyřice má ale i praktičtější význam – uvolněné silice vzduch dezinfikují a pomáhají uvolnit dýchací cesty. Pryskyřici je možné použít také k výrobě mastí, které se používaly při hojení ran.