Části dalekohledu, jak funguje a základní rozdělení

Přístroje spadající pod označení „Optický dalekohled / Teleskop“ jsou ve své nejhlubší podstatě věci sloužící lidem k optickému přiblížení (za pomoci dvou soustav čoček, resp. zrcadel – jedna je v objektivu a druhá v okuláru) určité věci, která je zajímá.  

I když mají dalekohledy starších konstrukcí svoje kouzlo, to nejlepší a nejpohodlnější, co může mít běžný voják / survivalista / bushcraftér / milovník ptactva / milovník krajinek ve své kapse a batohu je dobrý triedr. Jen pozor, ať máte ale správný typ – nemá cenu, abyste si kazili oči po zděděném dělostřeleckém triedru po dědovi (ne snad, že by nebyly u Bundeswehru kvalitní, jen ty čárky všude opravdu ruší a matou...).

Základní konstrukce a rozdělení dalekohledů

Dnes již převážně hlavně u moderních dalekohledů zákazníky zajímají prakticky jen dvě věci: světelnost a zvětšení. Když vezmeme opticky účinnou plochu objektivu, to je tzv. apertura / světelnost a pro změnu poměr ohniskových vzdáleností objektivu a okuláru udává zase jeho příslušné zvětšení.

V závislosti na tom, jak se liší jejich konstrukce objektivu se moderní dalekohledy v zásadě dělí na dvě velké skupiny:

• Reflektory – u těch jsou objektivy tvořeny zrcadly.

• Refraktory – u těch zase pro změnu objektiv tvoří čočka / soustava čoček.

Lidé dnes mají navíc tendence dělit dalekohledy podle toho, jak jsou využívány:

• Máme zde lovecké / vojenské / turistické triedry.

• Divadelní kukátka.

• Existují však i dalekohledy pozemní (též zvané terestrické) a počítaje v to i modely geodetické a zaměřovací.

• A v neposlední řadě existují i dalekohledy astronomické, kde jsou ovšem dalekohledy na vizuální světlo jen malou části zde pozorovaného spektra, jsou i radioteleskopy a teleskopy v infra-pásmu, mikrovlnné atd. atd.

Je jedno, jaký je právě ten váš ideální model dalekohledu, u všech je nezbytné, dávat si mimořádně dobrý pozor, abyste se s ním nepodívali do Slunce – zesílené a koncentrované světlo očím velmi škodí, což dokazuje řada již oslepnuvších astronomů, kteří namísto černé desky / brýlí použili vlastní oči.

Základním problém u všech mobilních ručních a kapesních dalekohledů byla (a stále je) vždy jejich délka: třeba u námořních modelů se to dalo vyřešit známým zasouvacím tubusem (i ten je proto občas některými historiky zvaný „teleskop“).

Jednoznačným zlepšením stavu konstrukce dalekohledů se stal až tzv. triedr (u něj se mezi objektiv a okulár dalekohledu vkládá dvojice hranolů, díky které se obraz „otočí i zkrátí celková délka konstrukce“ najednou). Pak již někoho chytrého napadlo přidat k dalekohledům i nitkový zaměřovač a jejich praktičnost rázem stoupla o 100 %.

Pakliže zvažujete pořízení nějakého dalekohledu, uvědomte si, že v ruce člověk udrží díky klidovému třesu zvětšení maximálně okolo 7-10x, pak to již chce stativ, popřípadě jiný fixační bod: batoh na zemi, větev stromu, auto, …

Sledovat noční oblohu dalekohledem s velkým zvětšením je sice úžasné na jednu stranu (vyniknou slabší věci typu galaxie, detaily na Měsíci, Mléčná dráha, dvojhvězdy, mlhoviny, …), má to ale i stránku stinnou – vždy vidíte jen jednotlivé hvězdy, kdežto u triedru malého zvětšení (6-8x) celé konstelace hvězd (a ty jsou zcela bezpodmínečně nutné k vaší případné spolehlivé navigaci!). Ideální je samozřejmě mít oba modely – jeden malý lehký přenosný triedr typu „stále u sebe“ a další dalekohled těžkotonážní, zato používaný jen se stativem pro maximální kvalitu obrazu.

Základní typy dalekohledů

Celkem existují čtyři základní typy:

• Čočkový dalekohled/refraktor Keplerův – tvořen je dvojicí soustav spojných čoček, objektiv tohoto typu disponuje velkou ohniskovou vzdáleností f, ohnisková vzdálenost okuláru f0 je pro změnu malá. Zvláštní je i tím, že Keplerův dalekohled má i po zvětšení obrácený obraz, což by vadilo při sledování krajiny, u hvězd to ale nikdo neřeší.

• Čočkový dalekohled (refraktor) Galileův  – je tvořen spojným objektivem, který má velkou ohniskovou vzdálenost f a rozptylným okulárem s malou ohniskovou vzdáleností f0. Je populární třeba ve formě známého divadelního kukátka anebo triedru (všech typologií).

• Zrcadlový dalekohled (reflektor) Cassegrainův – použitelný výhradně v astronomii, dost jemu podobný využívá kupříkladu známý Hubbleův teleskop.

• Zrcadlový dalekohled (reflektor) Newtonův – totéž nasazení, v přírodě a armádě na něj opravdu nenarazíme.

A také se během století vyprofilovaly i další pod-typy, které v sobě různé typy čoček a zrcadel kombinují zároveň: patří sem Schmidt-Cassegrainův dalekohled, Systém Maksutov-Cassegrain, dalekohled Schmidt-Newton, Klevcovův dalekohled a systém Ritchey-Chretien.