Co jsou to 3 zóny survivalu televizního „SurvivorMana“ a jak je využít?

 Výlety do přírody jsou sice na jednu stranu neuvěřitelně silné zážitky, měli byste si ovšem dát velký pozor, aby nebyly to poslední, co v životě zažijete. Příroda je stejně krásná jako zrádná. Ani tak ale není třeba strach nerealisticky přehánět – když jste rozumně připraveni na co nejvíce alternativ, jaké by vám matička příroda mohla předhodit, proč si věc i co nejvíce neužít?

Je zřejmé, že jinak bude na určitou bezprostřední hrozbu člověk reagovat v případě nahé mladé ženy z amazonského kmene a jinak v případě kompletně vybaveného preppera. Každý má zkrátka tu svoji cestu, jak se vypořádat s nepříjemnou (a často potenciálně klidně i zdraví nebo život stojící) hrozbou. Dnes ovšem budeme mluvit o filozofii, jenž vyznává Les Stroud. Tento pán se stal nejznámějším díky svému jednomužnému programu „Survivorman“ v němž se sám (má jen kamery a pár kousků základního vybavení) ocitá na různých místech po světě, čímž tak dochází k paradoxní situaci, že Les Stroud je sám sobě zároveň producentem, režisérem, kameramanem, zvukařem i hvězdou. Na rozdíl od jiných survivalových show a lidí je Les Stroud sólista, takže mu nemá kdo pomoci minimálně týden, takže musí své kroky vážit opravdu důkladně. Řada jiných „survivalových show“ sklouzává ke tradičnímu tématu „Big Brothera“ / slovenské Farmy, kdy jeden donáší na druhé v rámci získání výhry. Les Stroud ovšem není motivovaný primárně penězi, nečeká jej milion jako v „Alone“ ani půl milionu jako v Survivorovi, jeho touha přežít pramení prostě z faktu, že by rád opět viděl svoji rodinu.

Přežít v oblastech mimo lidi není nic lehkého a to platí tím spíše, čím méně zdrojů máte okolo sebe. Les Stroud u sebe občas má i zdánlivé nesmysly typu nepojízdné kolo, ale ve všech těchto situacích se z nich snaží dostat maximum. Přitom všem musí Les Stroud myslet i na show a kamery, takže kvůli tomu spálí ještě více energie (neustálé nastavování a přenášení atd.). Není proto jistě nijak šokujícím odhalením, že je Les Stroud zaměřený ohledně survivalu více prakticky, protože vpravdě neustále zkouší nové věci v neobvyklých podmínkách (je multitool skutečně tak užitečný?) a je to samozřejmě vidět.

Jedna z věcí, jenž je mu zcela bez přehánění životní filozofií je i tzv. Survivalová metoda se jménem „Tři zóny survivalu“. To je něco mezi prostým úkolovým seznamem a něco jako mentální mantrou. Pomáhá mu se uklidnit a znovu najít ztracenou rovnováhu. Jedině pak totiž dokáže i on sám správně zhodnotit priority. Je důležité přitom vidět vše z celé řady hledisek a pečlivě zvažovat i ty nejmenší detaily. Když totiž člověk udělá právě toto (dobře a v klidu si seřadí své priority přežití) jen tak je možné provést skutečně ten optimální krok.

„Tři zóny survivalu“ jsou metodou přehlednou, se silnou mírou osobnosti (priority má jak známo každý z nás jiné), určitě tedy svůj „survivalový arzenál“ radikálně vylepšíte tehdy, když se s ní do detailu seznámíte.

Proč mě chybné plánování anebo špatný odhad situace může stát život?

Buďme v této věci, prosíme, maximální realisté. Když plán není rozpitván skutečně na ty nejjemnější detaily, není ničím více, nežli unáhleným konáním, jenž třeba náhodně krátkodobě přinese zisk, ale dlouhodobě vás bude něco stát. Je zcela a absolutně nezbytné posbírat veškeré informace / data a výhradně a jen na jejich základě pak vymyslet další krok akce. To se logicky týká všeho důležitého a zúčastněného: vás (nedejbože další osoby / osob, možná nepohyblivých či zraněných), zdrojů okolo i u vás / všech dalších osob, bezprostředního okolí a většího okolí, možná použijete nepříliš optimální řešení, jenž by vám v klidu připadalo jinak evidentní. Jde i o to, že tím, že si člověk zaměstná mysl přemýšlením o něčem, má pak i méně sklonů panikařit.

Do detailu bráno, v opravdové ryzí survivalové situaci je vše buď pro vás anebo proti vám, včetně toho, když nebudete dělat nic a jen tak plýtvat časem (je to ale hned zpočátku rozhodně lepší, protože jinak může kupříkladu ztracený člověk dále zbytečně bloudit). Když hned na začátku naberete prostě špatný směr, po čase tím věci začnete jen zhoršovat a to v to počítáme i potenciálně smrt.

Nezaměňujte ovšem uspěchaný plán a rozhodnost. Ne nadarmo se v některých zemích říká: „Když jste v díře, tak to nejlepší co můžete udělat je, přestat dále kopat.“ Nerozvážný a uspěchaný pokus o vaše vymanění se z problému obvykle nepřinese nic jiného, nežli zbytečně vydanou energii a čas. Řada lidí možná zbytečně vystresovaná nocovala někde v lese pod větvemi stromů, protože byli plni stresu z toho, že se blíží noc a nechtěli tam nocovat. Místo toho, kdyby se uklidnili a zamysleli, patrně by si vzpomněli, že šli sem okolo tamté skály, co měla takovouto puklinu a že kousek tímto směrem je cesta. Energii, kterou vydali na stavbu přístřeší (i když to vlastně není bezprostřední priorita) mohli raději využít na postavení pěkného ohně a improvizované matrace, tam si sednout a promyslet další krok (je 40 stupňů ve stínu a pršet třeba nemá, takže je zbytečné jej stavět).

A právě toto je věc, která dělá Tři zóny survivalu tak cennými: ta první věc, která je zde nutná, tak je sednout si, vydechnout si, uklidnit se a až poté se soustředit na další myšlenky. Teprve tehdy, když je toto vše hotovo, tak začnete s analýzou a zhodnocováním vaší situace za pomoci věcí / lidí, jenž máte po ruce. A to z globálního pohledu na věci, s důrazem na myšlení „out of the box“. Vidět použití pro vaše věci jiné, nežli pro jaké byly navrženy, to je skutečně nesmírně užitečná věc.

 Pakliže jste do přírody / na cesty vyrazili sami, můžete si dovolit leccos, máte méně krků k živení a spíše nic nevyplašíte jako skupina, ale zase náklady na cestu leží jen na vás, nemluvě o faktu, že když se někomu něco stane, je tu tým v záloze. Sólisté musí myslet vždy minimálně o několik dalších kroků dále. Tím ale nechceme jistě naznačit, že týmy mají základny bezpečnosti (napsané místo na stole, kde budete namátkou) ignorovat.

Proč psychologové často říkají že „myšlenka je vše“?

Dokonce i v relativně přehledné katastrofě, u níž by člověk ve standardním stavu ani na vteřinu nezaváhal (požár třeba) a kdy máte na starost jen sebe, i toto je pro vaše fyzické tělo, emoce a mysl velká výzva. Možná budete zraněni, ve stresu, ale vaše jednoznačně největší hrozba přichází zevnitř. Ano, je to vaše mysl! Vaše kombinace myšlenek a přístupu je ta nejdůležitější věc, jenž ovlivní, jak to s vámi dopadne.

Fyzické problémy jsou neuvěřitelně náročné i tehdy když jsou jen samostatné (chřipka), ale představte si, že je zkombinujete. Dostat se jako nemocný z hořícího domu již není tak snadné. Většina z moderních lidí má ale díkybohu velké rezervy stran své výdrže a fyzičky tj. věcí, které takříkajíc „snesou“ (jsou totiž obvykle velmi dobře živení), natož když vezmeme do úvahy, že vám v tom vydatně ve stresu pomůže adrenalin. Vaše tělo zkrátka udělá vše pro to, aby z daného místa uteklo. Každý dobře ví, že nedostatek informací / znalostí o věcech se dá dohnat experimenty, viděním a deduktivní stránkou vaší osobnosti. To jsou ale ideální podmínky samozřejmě – emoční vodopád a zranění (speciálně dítěte či jiné osoby blízké) vaši mysl uvede do rozkladu. Jakmile se vaší duše zmocní mrazivé pařáty paniky a strachu, pak již vaše skutky nebudou už nadále vašimi činy.

Špatný a negativní přístup je stejně neproduktivní v této věci – odčerpává totiž morálku a vůli k akci tehdy, když to nejvíce potřebujete. Neschopnost, respektive neochota pohlédnout na věci jasným zrakem a zvážit situaci s odtažitou chladnou a klidnou rozvahou vám patrně zabrání všimnout si některých / všech věcí, jichž byste měli. Osoba, jenž si nemůže / nechce vizualizovat pozitivní výsledek svého konání (a k němu i posléze cíleně směřovat), tak si zadělává na to, aby skončila velmi špatně. Asi každý si již povšiml, že kam se vydává mysl, tam pak následuje často i tělo.

Právě to jsou důvody (člověku vrozená touha před rizikem utéct) co způsobují, že člověk zaváhá zrovna v tu nejdůležitější chvíli. A nezřídka si své další přežívání paradoxně i zbytečně zhoršuje! Filozofie „Tři zóny survivalu“ vyžaduje podobné myšlenkové pochody, protože jedině za této situace podáte se svým tělem ty skutečně nejlepší výsledky.

Již jsme to řekli několikrát, ale raději to ještě jednou zdůrazníme: buďte klidní, buďte koncentrovaní, klidní a rozvážní. Jedině tehdy si i totiž budete moci být na 100 % jisti že jste nezapomněli na žádný detail. Strach vám sice pomohl možná přežít prvotní hrůzu / útěk z hořícího domu, ale věřte nám, ohledně dalšího vašeho přežívání je to po čertech mizerný rádce…

Co jsou to „Tři zóny survivalu“ a jak vám mohou být k užitku?

Podle Lese Strouda / Survivormana je systém „Tři zóny survivalu“ jednoduchý, intuitivní, snadno k zapamatování a skrz-naskrz logický systém. A postupuje ve zcela logickém pořadí: začíná u vás a věcí jenž máte u sebe, poté postupuje do vašeho bezprostředního okolí až do vašeho velkého okolí.

Podle vlastních slov Lese, před tím, nežli uděláte absolutně cokoliv, utište se a uklidněte se! Když to totiž uděláte, pomůže vám to utřídit myšlenky, zaměstnat depresivní hlavu a poté vykonat lepší rozhodnutí, nežli s hlavou příliš rozjitřenou a bez některých klíčových informací, jenž si zprvu možná ani neuvědomujete. Toto není nějaká New Age-šílenost, kde riskujete maximálně hemeroidy, infarkt, nadváhu a cukrovku za třicet let, ale zásadní otázky vašeho života a smrti (popřípadě dalších osob poblíž). Nezasloužíte si snad, abyste se jim proto věnovali s co nejvíce chladnout hlavou? Polovičaté řešení často nepomůže a musíte být proto ve stoprocentní kondici. Jsou místa, kdy život a příroda nedávají druhou šanci a toto je dost možná jedna z nich. Život nemá „Save“ ani „Load“. Proto je třeba brát ho s velkou vážností, ale pozor i na druhý extrém zase, ať nejste příliš vystrašení vážnou situací natolik, že promeškáte klíčové rozhodnutí v optimální chvíli. I jako rybář musíte popustit a zabrat až ve správnou chvíli.

Tři zóny survivalu jsou v pořadí tyto

Zóna 1. Vaše tělo, šaty a vybavení

Tehdy, když oceňujete Zónu 1., tak se bere do úvahy status vašeho těla, mysli, stejně jako věcí, jenž máte hned u sebe. Jde o to, objektivně zhodnotit svoje možnosti, není čas na falešné hrdinství ani drsné chování macho-typů, pro něž ale často ovšem život přinesl jako nejhorší to, že jim přinesli jinou objednávku v restauraci.

Jako vždy, vrhněte se nadšeně a pečlivě nejprve na vaše emoce a myšlenky. Poté si proberte vaše tělo – jste snad unaveni? Zranění? Hladoví? Žízniví? Dejte si čas a zvažte opravdu každičký detail. Nezapomínejte, že dokonce často i velmi těžká zranění člověk přehlédne v prvním návalu adrenalinu. Je vám teplo nebo zima? Jaké má být počasí brzy asi? Co máte na sobě, je to opravdu odpovídající lokálním teplotám a roční době?

Nyní oceňte veškeré své vybavení – co máte v kapsách svých a to vešerých, sumkách, kapsách batohu? Atd. Atd.

Jestliže s sebou máte ještě někoho dalšího, proveďte totéž i z jejich hlediska. Mimochodem, jeden důležitý detail: bude lepší, když toto zhodnocení provedete i vy s již uklidněnou myslí. Jako zkušený zálesák (nebo nyní dnes již i znalec lidské mysli) již tušíte, jaké to vše přináší úskalí. Pakliže zpozorujete, že někdo z vaší skupiny je ve špatném stavu (fyzička, zranění, emoční úraz, …), budete muset vzít do svých úvah i toto omezení. Mnoho lidí u sebe nebude mít nic, možná se jim ale zavazadlo zakutálelo při pádu někam. Možná mají v batohu i nějakou tu zapomenutou věc z minulé cesty na Island, jenž vám přežití jinde radikálně usnadní?

Jestliže toto vše bylo pečlivě zváženo, vyskládáno z batohu i kapes a je zřejmé, že již žádná další esa v rukávu nebudou, je proto na čase vydat se do sekce 2.

Zóna 2. Vaše okamžité prostředí

Co se týče Lese Strouda, tak tento pán definuje „vaše okamžité prostředí“ jako pár desítek metrů okolo vás (mentální hranice je cca 90-100 m). Ať již jste kdekoliv na světě. Rozhlédněte se a důkladně zvažujte opět: jaképak zdroje vidím hned okolo? Vidím zde nějaké rafty a čluny? Nebo snad stará vozidla? Anebo snad dokonce cesty? A co nějaké přístřeší, ať již přírodní anebo vytvořené člověkem? A co nějaké jedlé anebo nějak ukryté věci – voda, ovoce, zásoby v lékárničce v kufru, nástroje, … Atd. Atd.

To ale není jediná věc, kterou byste si měli uvědomit: považte také to, zda je ve vašem bezprostředním okolí nějaké dřevo pro udržení / vůbec rozdělání ohně. Dá se dřevo / jiné palivo relativně rychle získat (rozřezání gumy u kola)? Dá se použít jakýkoliv z přírodních či lidských artefaktů / materiálů? Nezapomínejte, že auta se dají rozebrat prakticky na atomy: obsahují palivo, auto-baterku (pro zažehnutí ohně anebo svícení když spojíte žárovku se světlem), sedadla polstrovaná, podložky, vodu, dráty, plasty různé, … A i tyto věci se dají dále využít (kyselina sírová v baterce na zámek zarezivělý u chaty třeba jde nalít).

Cílem kroku / zóny 2. je pochopitelně přinutit vás uvážit opět větší hledisko. Přitom je zcela nezbytné využít vše co máte u sebe (zóna 1.) a i to, co jste nalezli hned okolo (zóna 2.). Zkrátka, vaši předkové takto přemýšleli cca milion let, podívejte se na věci i jejich očima: co se mi může tady v okolí hodit pro přežití? Věřte nám, že se budete sami divit za chvíli nad svými originálními nápady! Celé se to dá pojmout i jako hra s usínajícím okolím v autě třeba: „Kdybyste spadli s malým letadlem v horách, jak byste přežili?“. Lidský mozek miluje problémy a jejich řešení – dejme mu je proto!

V další fázi (zóna 3.) se podíváme na hledisko globálnějšího pohledu na okolí. Věci, zdroje a další vybavení, jenž získáte v zóně 2. a zóně 1. přitom prakticky vždy zcela ovlivní to, jakým stylem nadále bude koncipován váš hlavní plán pro přežití!

 To, že narazíte na cestu nemusí nutně znamenat, že je to něco, co vás dovede k civilizaci. Mnoho cest jen občas používají lesníci, popřípadě sem zabloudí i nějaký ten turista. Neznačené cesty mají svoje kouzlo a klid, ale také své temné stránky. Šance na pomoc je zde nižší.

Zóna 3. Vaše prostředí v rozšířeném hledisku

Tato zóna sestává (samozřejmě) a opět jednak z toho, co jste úspěšně „ukořistili“ v zóně 1 a zóně 2. A jde o prostor asi tak 1-3 km okolo vás. Snažíte se proto v zóně 3: najít cokoliv, co vám pomůže lépe přežít / přečkat noc / co právě je priorita. Jde tu samozřejmě o přežití vaše (a možná i dalších lidí), je proto nutné hledat cokoliv užitečného: lovecké chatky a chaty, posedy, krmelce, sruby, … Jak daleko je asi k nejbližší lidské usedlosti? Jaké jsou největší výzvy této zóny? Je to snad nutnost překonání nějaké relativně vysoké výšky anebo snad hluboké řeky? Jaká je nejsnazší cesta, jak se někam dostat? Jaké asi tak budou ty největší výzvy okolního prostředí? Jak se s nimi vypořádat za pomoci věcí co mám, mají ostatní, vidíte okolo?

Jak rychle se dá na dané ideální místo dostat? Dá se tam jít přímo? A má cenu to vůbec zkoušet dnes / vůbec? Je lepší zůstat tam, kde jste? Aspoň na noc, respektive dvě? Může se na místo dostat každý z vaší skupinky ve své aktuální kondici? Jsou okolo nás jakékoliv terénní a geologické útvary, jaké jsou dominanty a kudy by mohla vést cesta, popřípadě jaké se dají snadno použít k navigaci? Je počasí nakloněné vaší situaci (žádná mlha, brzký soumrak, …)?

Kdo ještě další kromě vás a vašich společníků ví, kde nyní jste? Máte tušení, jak dlouho to bude trvat, nežli si někdo všimne, že jste se zpozdili a začne vás hledat?

Je důležité ve všech těchto případech vědět, zda je odpověď na tyto otázky jasně pozitivní, popřípadě negativní. Problém samozřejmě je, že prakticky nikdy člověk nemá o všech těchto otázkách absolutní stoprocentní jistotu. A tehdy je nutné dbát na to, aby člověk nevsadil příliš na jeho / něčí dojem či „možná“. Když něco nevíte opravdu (například, zda bude zítra mlha na hřebenu, přes který půjdete), je nutné se s tím smířit, ale pamatujte na to, že musíte mít v záloze další plán. A tak plánujte každičkou drobnost.

Jak si to vše mám dát dohromady?

Nyní tedy víte, co jsou to „Tři zóny survivalu“. Jak vidíte sami, je to věc maximálně efektivní, logická a jednoduchá. Tři zóny survivalu fungují tak skvěle samozřejmě hlavně proto, že si je i člověk ve stresu snadno vybaví a během minuty člověk nasává data, jenž jsou užitečná pro vaše další přežívací plány. Není to úžasný pocit? Nebudete se jen tak poflakovat po okolí a litovat se, popřípadě si myslet, že jde o konec světa. To není ani produktivní ani praktické.

Namísto toho se budete snažit porvat s vlastními emocemi a přijímat pomalé postupné kroky na cestě z jakékoliv katastrofy, do které jste se snad dostali. Ať již vlastním přičiněním či nikoliv. Dejme si nyní vše výše řečené do jednoho balíku a zkusme si přehrát, jak by to vše fungovalo v jedné reálné životní situaci. Následující scénář není nic extrémního ani nic nepravděpodobného, ale jako většina život ohrožujících situací, je to každodenní situace, jenž nabrala kapánek špatný směr. A ten by mohl časem mít nepříjemné, ba dokonce i smrtící následky z důvody nějaké lokální smůly, popřípadě ve více smrtelném kontextu (jste již prochladlí) a to z důvodu předchozího špatného rozhodnutí.

Řekněme, že jste si vyrazili na bezprostřední a bezhlavý půldenní výlet napříč menšími horami. Neplánujete nic extra náročného. Jen tak po dobře prošlapaných / vyjetých, byť ale méně zcestovalých, místech a pěšinách.

Vzali jste si menší batoh, malou láhev na vodu, granolovou tyčinku a k tomu ještě váš osvědčený digitální fotoaparát. Ve vašich kapsách máte vaši šťastnou minci a malý nůž zavíracího typu (je to pomenší „Švýcarák“). Co se týče ročního období, tak máme časné jaro a teploty ve dne jsou již příjemně mírné. Je přitom i překrásné ráno a není na dohled žádné mizerné počasí ani bouřka.

Věci jdou opravdu dokonale – brzy máte za sebou nějakých těch deset kilometrů z vaší cesty. Prošli jste okolo informační cedule, jenž vás upozorňuje, kde najdete nejbližší horskou službu (řekněme asi tak necelý km určitým směrem). Poté se rozhodnete zdolat nejbližší nízký vrcholek na nejnižší hoře v nějakém pohoří. Dáte si pauzu a půlku vody i tyčinky u nějakého toho pěkného výhledu. Posedíte a po nějakém času pokračujete. 

Poté si všimnete, že se teplota začíná snižovat a nebe tmavnout. Překvapivá bouřka se evidentně chystá a již okolo sebe rozprostřela mračna husté mlhy mezi horami v údolí. Vzduch se radikálně ochladil a ledové kapky na vás začínají kapat. Okamžitě se zastavíte a otočíte na cestě zpátky.

Ale co čert nechtěl – brzy je viditelnost naprosto mizerná a déšť se začíná proměňovat na skutečný „slejvák“. Nejste na toto mizerné počasí připraveni, takže rychle spěcháte po cestě zpět ke svému autu a pomalu kloužete zpátky po stále více rozbahněné cestě dolů. Spěcháte, takže si neuvědomíte, že dřevo bude klouzat a když na něj vstoupíte, přesně totéž se i stane, když na jednu kládu  vstoupíte – zakopnete, uklouznete, narazíte se velmi bolestivě a propadnete přes okraj do větví.

Vaše vize je stále rozostřená bolestí, která nemíní přestat. Vaše srdce utíká jako splašené, vy těžce dýcháte, cítíte rostoucí boule po těle a vaše útroby sevře ledový strach z nastalé situace. Začínáte si totiž uvědomovat její vážnost. Pomalu se začínáte sbírat na nohy, když v tu ránu se ozve i váš kotník. Či přesněji, velká bolest v něm. A pomalu se začne plížit po celé vaší noze. Ach ne… ! To, čeho jste se obávali, je tady: nadechnete se zvolna, abyste zpomalili své pádící srdce a začínáte s úvahami, jak se z této prekérní situace co nejlépe dostat...

 Zdržovat se prakticky kdekoliv na světě v korytech potoků není dobrý nápad, jelikož může dojít k bleskové záplavě. Proud vám podrazí nohy a již se na vlhkém kameni sami nezvednete. Celá věc je o to horší, že pršet nemusí zde, ale o 30 km dále, takže člověk si v podobném zákoutí právě rozkládá tábor nic zlého netuše.

Jaká je analýza vzniklé situace z pohledu „Tří zón survivalu“?

• Zóna 1. - Máte neuvěřitelnou bolest hlavy, která vám pomalu otéká. Vaše vize je ale v pořádku. Váš krk funguje jak má a díkybohu jste si asi nezranili páteř. Necítíte ani nutkání na zvracení, což je perfektní, jelikož otřes mozku je to poslední, co v této situaci potřebujete. Větší starosti vám ale dělá kotník. Je oteklý a i když se můžete hýbat, je to jen taktak. Rychlé otéká a začíná bolet stále více a více. Možná je to ošklivé natažení / natržení svalu, možná neméně ošklivá zlomenina, to si ještě nejste jistí. Mnohem horší ale bude náhlé ochlazení, jelikož jste skrz-naskrz promočení kvůli bouři. Je vám jasné, že hypotermie bude brzy velký problém. Pád z výšky navíc rozbil vaši láhev, takže na dně zůstalo jen pár hltů vody. Jste aktuálně ale jinak ve velmi slušné fyzické kondici a i poměrně slušně hydratovaní. Váš batoh i vaše šaty jsou špinavé a promočené, ale jinak nepoškozené.
• Zóna 2. - Jste obklopení standardní lesní sestavou: stromy, spadlými větvemi, travinami a jinými rostlinami. Další jiný člověkem vytvořený kus materiálu, co máte okolo je starý obal z jakéhosi jídla, co tu někdo vytrousil / možná i vyhodil cíleně. Realita je ale taková, že nemáte ani žádné věci na vytvoření ohně a i váš nedostatek dovedností v této oblasti by silně omezovaly vaše případné šance na úspěch, natož když je vše nyní kompletně mokré. Jedna věc ale vypadá užitečně – vidíte několik pevných haluzí shozených bouří, z nichž by dozajista šlo vyrobit improvizovanou hůlku / berlu.
• Zóna 3. - Nikdo neví, že jste tady. Jako naschvál jste zrovna nikomu neprozradili / ani nenapsali, že se sem chystáte vyrazit a ani nehrozí, že by sem někdo dorazil včas. Tato oblast má dobrou horskou službu, která je pěkných pár kilometrů zpátky, jestli se tam tedy vydáte. Jít směrem na vrcholek určitě není nyní dobrý nápad. Ale pamatujete si, že cesta šla středem údolí po celou dobu, takže stačí se držet co nejníže v horském sedle a zkusit slézt k ceduli. Je jisté, že brzy poté narazíte na plošší prostředí. Tam budete moci promyslet, zda se zkusíte dostat do horské chaty anebo počkat na záchranu. Déšť stále sílí a již se začínáte třást zimou. Víte, že bouře v tomto ročním období jsou prakticky vždy rychlé, silné a krátké, takže víte, že za pár desítek minut zákonitě přijde lepší počasí. Když se budete hýbat, tak vám to velmi pomůže zůstat v teple. Ale budete muset po celou cestu bojovat se svým kotníkem.

Provedení plánu po důkladném zvážení

Navzdory tomu, jak vás kotník bolí se pomalu plazíte a sunete po cestě za vydatné pomoci haluze, kterou jste našli pod stromem. Raději si uděláte hned dvě a pomalu se přesunujete krok za krokem dolů.

Moc vám ale berle nesedí, naštěstí si vzpomenete na svůj malý nožík, za jehož pomoci se vám je podaří upravit (po sednutí na větším kameni) do jakž-takž požadované podoby. Pro větší pohodlí si rozřežete i batoh a dáte jej jako improvizované podložky na větve jakoby podložky pod ruce. To není zlé. Zkusíte se do nich i opatrně opřít a větve se sotva prohnou. Výborně! Tohle by mělo chvíli vydržet.

Odřezaná poutka batohu si nacpete do kapes spolu s nožem. Vyrazíte pomalu skrze údolí a směrem na konec cesty, co vás sem přivedla. Kotníky bolí stále více. Ale pomaličku to dáváte. Uplynula asi tak další hodinka a déšť se rozmělnil v nicotu. Ba dokonce je tu v mracích i příslib světla a Slunce. Ještě stále to vypadá, že to bude trvat minimálně několik hodin, nežli zapadne Slunce. Představa trávení noci v této bezesporu chladné noci není příliš lákavá. Natož nyní.

Po dalších dvou hodinkách bolestivé a pracné cesty se propracujete na konec odbočky a k ceduli. Vypadá to, že jsou vám bohové toho dne nakloněni, je tu horská chata nějakého půl kilometru po cestě. Sednete si na chvíli, jednak abyste si odpočinuli a ve druhé řadě, neuškodí si opět uspořádat myšlenky.

Víte, že horská služba by asi začala pročesávat cesty, kdyby si všimla, že jste tam zůstali sami s autem do noci. Rozhodnete se ale, že to vezmete raději do horské chaty, přece jen s podobně pochroumaným kotníkem by nebylo snadné šlapat na pedály. Navíc, nyní je již cesta mnohem rovnější, i když více rozbahněná, nežli nahoře.

Zvládnete to! A opravdu se tak i stane. Dosáhnete horské chaty a jste bez sebe štěstím, když uvidíte světla. Váš kotník je nyní velmi neodbytný s bolestí, ale dávali jste si po cestě pozor, abyste ho nijak extrémně zbytečně nezatěžovali. Napít a led na kotník, říká služba a vy neodmlouváte. Služba zavolá záchranku a vy ještě potřásáte hlavou v neuvěření, jak rychle se věci staly zcela beznadějnými na zprvu krásné a obohacující cestě.

Jak čekáte na doktora, říkáte si, že již nikdy neuděláte něco podobného a neskončíte v takovéto situaci. Začínaje s patřičným plánováním cest, s dobře vybavenou krabičkou poslední záchrany, extra nádobou na pití a zásobami. A raději ještě přidáte i něco proti dešti – pončo je vynikající volba slyšeli jste od kamaráda kdysi z armády.

Vaše Třízónové zhodnocení surivalové situace vám ale rozhodně zachránilo život. Pomohlo vám totiž udržet hlavu nad vodou tehdy, když šlo opravdu o krk – nezpanikařili jste, což z vás dělá skutečného hrdinu.

Pár slov na závěr

Třízónová survivalová metoda je neocenitelný, univerzální systém pro jednoduché a racionální zhodnocení jakékoliv vážnější situace. Pomáhá vám identifikovat vaše největší problémy a rázem nato vám z nich pomůže i nalézt příhodné řešení.

Les Stroud zná své řemeslo. A jeho jednoduchý systém je jeden z nejlepších svého typu.

Osobně doporučujeme si jej za-laminovat a dát do peněženky / KPZ / batohu / bundy, … A víte, že vám v nouzi vždy poradí. Určitě ale také neuškodí, když jej budete trénovat na svých výletech, za nichž můžete řešit jakoby modelové survivalové situace.

Nezapomeňte – ono vůbec nevadí, že nejste Les Stroud anebo Survivorman, ale i přesto můžete využít jeho procedur a zásad, jenž mu již mnohokrát zachránily krk. Vždy totiž můžete použít jeho metod ku zvýšení šancí na to, že se ze svých výletů budete stále vždy a znovu vracet.